Fenomén sociálních sítí

Sociální sítě – to není jenom obligátní Facebook a Twitter, ale desítky dalších, používaných v lokálním i globálním měřítku, jejichž oblíbenost tu vzroste, tu poklesne, ale každopádně jsme všichni alespoň jednu z nich integrovali do našeho života.

Fenomén sociálních sítí


Pavučina sociálních sítí

Facebook není první ani poslední sítí ke sdílení osobních informací a k on-line komunikaci, jen se z určitých (nejen) marketingových důvodů stal sítí majoritní. Průměrný uživatel internetu by k němu byl schopen přidat ještě Twitter, s odřenýma ušima i MySpace či Friendster, klasik znalý českého prostředí by možná nostalgicky zmínil ještě Lide.cz.

Sociálních sítí však po celém světě existují stovky. Některé jsou dostupné pouze v jedné či několika jazykových mutacích podle geografické oblíbenosti či určení pro konkrétní trh, jiné mají za úkol konkurovat modrobílým stránkám v celosvětovém měřítku. V první kategorii se nachází třeba Orkut, založený tureckým zaměstnancem Googlu Orkutem Büyükköktenem, jenž se postupem času stal nejoblíbenější sociální sítí Brazílie. Proto je jeho hlavním jazykem portugalština. Další zástupci, jako je například ChinaRen.com či Xiaonei.com, útočí hlavně na čínský trh. Druhá z těchto sítí přitom evidentně kopíruje Facebook, který je v nejlidnatější zemi světa oficiálně blokovaný.

Dalším důvodem pro ospravedlnění existence některých na první pohled obskurních sociálních sítí je právě jejich úzké profilování. V USA, ale i v jiných anglicky mluvících zemích, je oblíbeným webem pro sdílení záložek známý del.icio.us. GuildCafe.com zase sdružuje fanoušky počítačových her, Quotiki slouží ke sdílení citátů a konečně Xing je sdružením profesionálů a obrovským byznys clubem čítajícím kolem deseti milionů uživatelů.

V českých luzích a hájích vedl dlouho v pořadí sociálních sítí Seznam se svým projektem Lide.cz, jemuž ale zejména dospívající uživatele vzal právě Facebook. Na Slovensku stále funguje Azet.sk se svým Pokecem, který na oblíbenosti mezi místní internetovou komunitou v posledních letech zase tolik neztratil a Slováci ho s Facebookem používají často paralelně.

Pracovní uplatnění? Jedině s on-line profilem

Podívejme se nyní na nejzářnější příklad toho, jak náš virtuální svět neustále ovlivňuje náš osobní svět reálný. Jedná se o příklad z pracovního prostředí. Z nedávného výzkumu společnosti Jobvite, specialisty na HR software, totiž vyplynulo, že lidé, hledající aktivně zaměstnání, mají větší šanci toto zaměstnání získat, pokud disponují solidním a důvěryhodným profilem na některé z nejpoužívanějších sociálních sítí, jmenovitě LinkedIn, Facebook a Twitter.

Jobvite oslovil celkem 825 specialistů na personalistiku, z nichž 82,6 procenta odpovědělo kladně na otázku, zda používají či se v nejbližší době chystají používat sociální sítě jako zdroj informací o potenciálních zaměstnancích. U některých společností dokonce sociální sítě preferují před klasickými způsoby náboru nových pracovníků. Tento výzkum byl sice primárně zaměřen na americký trh, je ovšem jen otázkou času, kdy podobný trend prorazí i u nás.

Pokud tedy hledáte slušnou práci, měli byste být na svém profilu dostatečně konformní. Sociální sítě dnes k „rekrutování“ totiž využívají zejména progresivní společnosti s velkým potenciálem a možnostmi k osobnímu růstu jednotlivce. Zároveň je „lov“ přes sociální sítě relativně levný a rychlý, a proto když si vás společnost vytipuje jako vhodného kandidáta, už nebude hledat jinde – sociální síť pravděpodobně zkouší jako první i poslední možnost zároveň.

Primárně je k vyhledávání relevantních informací o potenciálním zaměstnanci využíván LinkedIn, síť určená k udržování profesionálních kontaktů. LinkedIn jakožto zdroj pro nábor pracovní síly potvrdilo 78 % z těch personalistů, kteří využívají sociální sítě. Na druhém místě se umístil Facebook s 55 procenty, na třetím potom Twitter s prudce stoupající tendencí, pohybující se podle výsledků výzkumu aktuálně na 45 procentech. Stoupenci konzervativnějších způsobů hledání práce, jako jsou inzeráty na specializovaných webových serverech či v novinách, mají alespoň v anglosaském světě smůlu – spousta firem totiž v rámci snahy o uspoření nemalých částek tyto způsoby nabírání lidí zkrátka ignoruje.

Na druhou stranu si myslíme, že v českém prostředí budou firmy sociální sítě jakožto zdroje informací kombinovat s jinými zdroji, jako jsou curricula na job serverech. Bude taky nějakou chvíli trvat, než si na straně našich nezaměstnaných získá oblibu profesní síť LinkedIn.





Komentáře