Mobilní platformy: Vybíráme menší zlo?

Zatímco v případě dodavatelů serverů, softwaru, notebooků, síťových prvků, ale třeba i u dodavatele toaletního papíru mají firmy jasno, v případě mobilní infrastruktury vládnou ve většině společností chaos a anarchie.

Mobilní platformy: Vybíráme menší zlo?


Zatímco v případě dodavatelů serverů, softwaru, notebooků, síťových prvků, ale třeba i u dodavatele toaletního papíru mají firmy jasno, v případě mobilní infrastruktury vládnou ve většině společností chaos a anarchie. Jistě, všichni vědí, že mobilní přístup je nutný, ale koncepci aby člověk pohledal. A má vlastně CIO vůbec šanci rozumně vyřešit protichůdné požadavky bezpečnosti na jedné straně a trendy slečinek z obchodního na druhé?

Ve skutečnosti nemá CIO právě jednoduchou úlohu, i když by se tak mohlo zdát. Ve firemním prostředí se totiž vyskytuje prapodivná směsice služebních telefonů – od těch cíleně pořízených přes „zdarma“ poskytnuté operátory jako odměna za věrnost po mobily děděné po šéfech na podřízené. A zatímco ve firmě stěží najdete služební vozidla od více než dvou značek, u mobilních zařízení tomu tak rozhodně není. A co hůř, kombinace hardwarových a softwarových platforem již dlouho počítáme ve dvouciferných číslech. Dostat se k jedné číslici si tak vyžaduje čas, trpělivost, a jak praxe ukazuje, i tvrdé sankce v případě porušení zavedených pravidel. Do hry totiž i zde vstupuje přes veškeré zákazy nešvar přemístit v případě nespokojenosti „služební“ SIMku do vlastního zařízení.

Navíc volba celofiremní mobilní platformy není zrovna bez rizika a šlápnout vedle není až takový problém. Ani velká společnost nemusí totiž být zárukou, že platforma přečká alespoň rok. Určitě se nenajde žádný CIO, který by si při řešení otázky, jakým způsobem se postavit k mobilním platformám, nevzpomněl na webOS. Na první pohled nadějná platforma vycházející z tradic Palmu, který byl ve své době značně oblíben a přístroje Palm Treo představovaly především na severoamerickém trhu častou volbu jako smartphony pro firemní prostředí, nedokázala ani pod křídly gigantu, kterým HP je, odolat tlaku „spotřebitelských“ zařízení. Proto dnes, když se svými tablety, které se díky iPadu pevně zabydlely v korporacích, přicházejí tradiční „korporátní“ značky jako Cisco, CIO nejenže váhá, ale je k jejich nasazování značně pesimistický – byť třeba na této značce běží celá jeho síťová infrastruktura. Navíc ani jedna z platforem a operačních systémů na první pohled nepůsobí dojmem, že právě on je tím pravým, který zajistí tolik žádanou stabilitu v tomto segmentu. Bohužel, jeho obava je ze značné části opodstatněná.

Systém, na který by mohl ze zkušenosti spoléhat z oblasti tradiční infrastruktury, tedy Windows, nemá na mobilním trhu zrovna dobrou pověst. Od dob Windows CE (Pocket PC 2000) si s sebou nese renomé systému, který není pro uživatele zrovna přívětivý a nebyl ani oblíbený vývojáři. Konkurenční platformy v jakékoliv době dokázaly nabídnout uživatelům větší množství aplikací, navíc většinou levněji. I přes veškeré výhrady však mobilní Windows poskytly systémovým správcům to hlavní, a to známé standardy, na které se mohl v rámci zavádění mobilní politiky spolehnout. Velkým plusem byla samozřejmě nativní synchronizace s desktopovými Windows.

V řadě případů, kdy si činnost firmy vyžádala naprogramování specifických aplikací, představovaly Windows Mobile záruku kompatibility i v případě příchodu nové verze OS. Nedocházelo tak ke znehodnocování investic nebo nutnosti častých upgradů. Tradiční bolístkou Windows je zpoždění v uvádění nových verzí, což znepříjemňuje dlouhodobější plánování. Snad všechny verze systému měly oproti očekávání roční skluz a stejně si vede i aktuální Windows Phone 7. V současnosti čerstvá verze je k dispozici navíc pouze v hlavních světových jazycích, lokalizace se dočkáme až nyní koncem roku s příchodem Windows Phone 7.5 (Mango). I když jsme se Windows Phone dočkali již v roce 2010, jeho podíl na trhu není nijak závratný. Microsoft totiž přišel se systémem nejenom o rok později, než bylo potřeba, ale také jeho představa o tom, co je „cool“ a „in“, bohužel zamrzla ještě dříve. Ani výrobci mobilních zařízení se zrovna nehrnuli do představení nových modelů. Typickým příkladem bylo HTC, které představovalo v případě předcházejících Windows Mobile věrného spojence, jenž založil téměř celé portfolio na redmondském systému.

Ovšem v době ohlášení Windows Phone nesměle do své nabídky zařadilo jeden dva modely postavené na této platformě, oproti tomu na konkurenčním systému nabízelo okolo osmi modelů. Pokud tak na Windows dnes v mobilních zařízeních ve firmě narazíte, jde o přístroje v naprosté většině s předcházející verzí systému, na které jsou provozovány aplikace primárně související s činností společnosti – třeba sběr dat apod., jejichž uživatelé jsou frustrováni, že nemají k dispozici konkurenční platformu, především Android, a doufají v lepší s příchodem WP 7.5 (Mango). Na tuto verzi by se měl zaměřit i CIO v případě, že plánuje změnu firemní politiky. Ať již proti Windows máme řadu výhrad, jde o systém se silnou podporou ze strany výrobce, dobrou základní úrovní zabezpečení, jednoduchým začleněním do firemní infrastruktury tradičně postavené na Windows, spoluprací s produkty Office včetně cloudových Office365. Nevýhodou je v současnosti absence tabletů s Windows systémem, které by se mohly postavit jak Applu, tak případně androidím tabletům, jakými jsou například TAB od Samsungu.

Jestliže jsme začali tradičním systémem, musíme nyní zákonitě upřít svůj zrak na Symbian. Ten v korporátním segmentu zakotvil díky sérii komunikátorů (které byly v podstatě prvními skutečnými manažerskými telefony) a modelům E. Nokia jako jednička na trhu v uplynulých letech doslova zaplavila společnosti svými přístroji přes nabídky operátorů, ale byly to především její „hloupé“ telefony, které tvořily naprostou většinu mobilů ve firmách. Jak i po těchto zařízeních začali uživatelé požadovat alespoň základní práci s e-mailem, začaly se postupně objevovat drobné problémy plynoucí z několika koexistujících verzí Symbianu. I když si množství zařízení ve firmách vyžádalo ze strany IT oddělení pozornost, jejich využití ve firemním prostředí se omezilo v podstatě na e-mail a práci s Office. Pro dedikované aplikace volily společnosti raději Windows Mobile. Navíc Nokia svým provozováním několika „úrovní“ systému a častými upgrady, které ne vždy byly bezpečné, rozhodně nemotivovala k využívání této platformy.

V případě zvýšených požadavků na zabezpečení/autorizaci raději IT oddělení zvolilo jinou platformu. I v současnosti Symbian stále přežívá, byť jsme již byli svědky zpráv o jeho konci. Nicméně vhodnou platformu pro nasazení ve společnosti v současné době nepředstavuje. Již jenom protichůdná rozhodnutí u Symbianu, přístup Nokie k Maemo (pouze několik modelů, posledním je N900) i MeeGo (opuštěno) a strategické partnerství s Microsoftem, pro který se Nokia stává primárním dodavatelem mobilů s Windows Phone, jsou jasným znamením, že nasazení Symbianu coby firemní platformy je sebevražedný nápad.

iPad 2Systémem, který stojí za současným chaosem na mobilním trhu a řadou bezesných nocí IT oddělení, je iOS, který se na trh dostal s příchodem Apple iPhone. Tento systém rozhodně není ani náhodou navržen coby stabilní platforma pro využití v megakorporacích, nicméně jeho obliba na americkém trhu změnila poměr sil. iPhone si oblíbily miliony zaměstnanců a značná řada manažerů, kteří prostě chtěli mít něco pěkného, a ne korporací nařízené neosobní a nic než k práci využitelné BlackBerry, které především na severoamerickém trhu a v případě nadnárodních korporací hrálo prim coby mobilní platforma. Jednoduchost ovládání, které přinesl iPhone, změnila i způsob chování pracovníků. Zatímco si cestou do zaměstnání přehrávali hudbu, automaticky se soukromou poštou pocítili potřebu zkontrolovat tu firemní.

Což do té doby nebyl rozhodně zaběhnutý vzorec chování. Tato náhlá změna v chování si vysloužila pozornost vedení firem a iOS byl potichu začleněn do infrastruktury řady společností. Jde totiž o jednoduchou a relativně levnou platformu, jejíž obliba přesunula tlak na vývoj doplňků a aplikací ze strany samotných společností – které si musely dříve nechat psát dedikované aplikace – na samotné dodavatele softwaru/služeb. Nemít totiž doplněk pro tento přístroj představovalo na americkém trhu značný hendikep. Navíc uvedení nástrojů pro přístup k databázím a dalších specializovaných opatření znamenalo zvýšení povědomí o společnosti, protože těmto softwarům byla věnována značná pozornost i ze strany médií. Spojené státy v podstatě zaznamenaly rozsegmentování – management BlackBerry/řadoví zaměstnanci iPhone.

iOS samozřejmě pomohla i značná penetrace notebooků a desktopů Applu v USA. Posílení role iOS v korporacích pak znamenal příchod iPadu. Ten otevřel nové možnosti pro práci s mobilními zařízeními, a jelikož šlo v té době o jediného zástupce této skupiny, začala se na této platformě ověřovat řada nových postupů. Velké množství terénních pracovníků začalo iPad používat jako primární nástroj – zvláště možnosti prezentace nebo sběru dat se s tímto zařízením staly daleko snazší a přirozenější. Vezmeme-li v úvahu předpovědi, které přičítají Applu 40?% na trhu ještě v letech 2015, nelze tuto platformu v podstatě vyčlenit z plánování. Minimálně na úrovni managementu se vyskytnou požadavky na přístup. Vzhledem k úvahám o sjednocení systému na straně Applu a jeho stále rostoucí oblibě by v našich podmínkách mělo uvažování o těchto mobilních zařízeních jít ruku v ruce s rozšířením firemní infrastruktury o „klasické“ Apply.

Problémem těchto zařízení však bude bezpečnost, kdy se díky jejich penetraci zaměří na tento systém řada útoků, na což nebyli jejich uživatelé zvyklí. Plusem pro správce je způsob distribuce softwaru, který minimalizuje hrozbu nahrání podvodné aplikace (dialery apod).

Podobný rozmach jako iOS zažívá i Android, se kterým přišel Google. Ten si získal oblibu díky své otevřenosti – můžeme ho v podstatě označit za Linux mobilního světa, tedy alespoň z hlediska koncepce, když pravé Linuxy MeeGo a Maemo v podstatě pohřbila Nokia. Android si jako pracovní nástroj získal značnou oblibu v Evropě, kde Apple měl vždy slabší pozici, a navíc v přímém porovnání první Androidy nabídly více nástrojů a možností pro pracovní nasazení – všichni si jistě vzpomeneme na nemožnost přeposlat na iPhonu e-mail. Řada nástrojů a aplikací zdarma společně s množstvím zařízení, na kterých Android nalezneme, z něj činí na první pohled ideální pracovní nástroj. Bohužel míra bezpečnosti, daná způsobem distribuce softwaru, a jeho ověřování z něj činí z hlediska firemní infrastruktury potenciální zdroj problémů. Provedení útoků je v prostředí open source relativně jednoduché, navíc jak ukazují poslední útoky, spoléhá více na sociální inženýrství než na samotnou preciznost škodlivého kódu.

Na druhé straně představuje Android strukturou nabízených přístrojů přímou protiváhu Applu, což dokazují i probíhající soudní spory Applu se Samsungem v případě tabletů. Díky otevřenosti bude tato platforma nabízet i více zařízení, která lépe vyhoví potřebám jednotlivých uživatelů. Díky podpoře Googlu a jeho snaze nabídnout cloudová řešení, kancelářský balík a řadu nástrojů, včetně vlastního operačního systému pro počítače, bude i Android nadále jedním ze systémů, který bude uzurpovat značnou část trhu. Jeho sílu v podobě řady aplikací vyjádřil nepřímo i RIM s platformou BlackBerry, která donedávna vévodila korporátním mobilním platformám. Aby se BlackBerry neocitlo v propadlišti dějin, přišlo s vlastním tabletem a nové přístroje budou podporovat i Java engine používaný Androidem. To umožní na platformě BlackBerry spouštět aplikace psané pro Android. Jinak by totiž RIM (vlastník BlackBerry) i přes podporu poskytovanou vývojářům BlackBerry nebyl schopen čelit konkurenci a její rostoucí nabídce softwaru a služeb.

O vstup na trh korporátních řešení a přístup do firemní ICT infrastruktury se snaží i další platformy, jako je například Bada v podání Samsungu, která plánuje nástroje pro využití databázových systémů nebo zapojení se do systému sjednocené komunikace. Nicméně jde stále o larvální stadium a tyto systémy nelze v současnosti plnohodnotně využívat pro firemní potřeby. Zvláště když nad osudem jich samotných stále visí otazníky.

Na trhu se také objevují, především v případě tabletu, dedikovaná řešení, korporátní tablety a podobně označovaná zařízení. Jejich problémem je ovšem jednoúčelovost jejich nasazení nebo ne zcela široce podporovaný systém, na kterém jsou postaveny. Z hlediska firemní politiky by tato zařízení měla být považována za specializované nástroje a nelze je brát za pracovní nástroje pro celou firmu. Pokud tato zařízení mají omezenou konektivitu, atypický způsob nasazení a podobně, tedy prostě nelze je zaměstnancem použít běžně doma nebo na cestách, není pro jejich nasazení místo. Správu těchto zařízení navíc nelze v řadě situací skloubit jako v případě Windows, Androidu nebo iOS s rutinou správy notebooku nebo desktopů. Navíc nelze v současnosti odhadnout skryté náklady související s jejich provozem.


Vyšlo v CIO Business World 10/2011
Časopis lze koupit se slevou 20 %





Komentáře