Green IT v2: Kde se potkává zeleň peněz a ekologie

Bude to možná znít jako rouhání, ale nemůžeme se zbavit pocitu, že nás krize před zeleným IT šílenstvím zachránila doslova za pět minut dvanáct. Mánii nazvanou uhlíková stopa nahradilo šílenství škrtů a úspor.

Green IT v2: Kde se potkává zeleň peněz a ekologie


Nemyslíme si, že by ekologie, tedy ochrana životního prostředí, nebyla žádoucí či spíše nezbytná, nemůžeme se ale zbavit pocitu, že na jízlivé poznámce ČEZu, konstatující, že CO2 je neškodný plyn vdechovaný rostlinami, je více než zrnko pravdy. Jinými slovy ekologie kvůli čistému vzduchu a úsporám energie, paliv a potažmo peněz ano, bezhlavé ekošílenství ne.

Problém většiny dodavatelů tkví v tom, že především potřebují prodat. Zelená nálepka je v takovém případě často jen velmi důmyslným nástrojem marketingového kolotoče. Rádi vám spočítají, kolik energie a případně CO2 ušetříte konsolidací a virtualizací, neprozradí vám ale, kolik energie bude třeba k vyrobení infrastruktury, kterou koupíte v předstihu před běžným termínem obnovy, a především kolik energie a peněz vás budou stát změny a mi­grace aplikací.

Tatáž marketingová a PR mašinérie dokáže „naplnit“ obsah půldenního semináře tak objevnými a originál­ními myšlenkami, jako jsou přínosy telekonferencingu a videokonferencí (ano, úspory mohou být značné, ale hovořit o tom půl dne?), zatímco skutečně zajímavá témata, jak snadno a bez vysokých nákladů ušetřit za provoz serverů i desktopů, zůstávají bohužel často v pozadí. Opomínána je i otázka upgradu či přebudování podpůrné infrastruktury – tedy změny, která může vést při nižších nákladech ke srovnatelným či větším úsporám jako samotná konsolidace.

PUE, DCiE a jiné

Zajímalo nás proto, jak se k otázce úspor energie a zvyšování efektivity IT i podpůrné infrastruktury (což lze považovat za „green“) staví naši domácí dodavatelé – jak provádějí výpočty přínosů a úspor, s jakým výchozím stavem, přístupem a preferencemi zákazníků se setkávají.

Z jejich odpovědí vyplývá, že konstanty PUE a DCiE používají častěji spíše dodavatelé „základní“ infrastruktury, jako je společnost APC, která je schopná tyto hodnoty nejen projektovat, ale i měřit v reálném čase přímo v provozu. Tyto firmy se vcelku pochopitelně soustředí na základní infrastrukturu, zahrnující rozvody i chlazení, nejen při budování nových, ale také konsolidaci či přestavbě původních datových center.

„Datová centra chápeme jako živé organismy, které se neustále mění s využitím a zátěží,“ vysvětluje vedoucí školicího střediska společnosti Schneider Electric – APC Radim Stoklasa a dodává: „už jen s ohledem na energetickou účinnost je proto nutné neustále přizpůsobovat podpůrnou napájecí i chladicí infrastrukturu datového centra. Prvním krokem je přesná optimalizace energetických nároků datových center na základě trvalého monitoringu a následné nasazení příslušné automatizace, jež je schopna brát v potaz vytížení systému a nerovnoměrnou distribuci chladicího média.“

Problémem, na který dodavatelé či zákazníci mohou bohužel narazit i u nově budovaných kancelářských budov a byznys center, je značná (někdy až naprostá) ignorace ze strany developerů. Umístění byť jen serverovny či malého datového centra se v takovém případě může stát noční můrou nebo neřešitelným rébusem.

„V APC se běžně setkáváme s projekty, kde je téměř nemožné udržovat rovnoměrné rozložení tepelných ztrát. Celá patra se běžně přepážkují až při nastěhování nájemníků, a proto je velmi těžké předurčit distribuci studeného vzduchu, navíc je běžně problém s odvodem a využitím odpadního tepla. Z pohledu developerů to však také není jednoduchý úkol vzhledem k těžko odhadnutelné náročnosti jednotlivých nájemníků,“ dodává k tomu Stoklasa.

Podle Petra Ritze, specialisty pro IA servery ve společnosti Fujitsu, je důležité, aby se zákazník podílel na designu IT vrstev už ve fázi projektu či přípravných a dokončovacích prací spolu s developerem. „Tak jsou zajištěny řádná kapacita napájení, příprava kabeláže, podlah a kapacita klimatizací. Tohle je ideální stav. U menších zákazníků, stěhujících se do těchto center, v průběhu času však narážíme na menší problémy, kdy dané prostory nejsou ideálně vybaveny a vlastně ani nebyly původně navrhovány pro využití jako datové centrum. Největší bolesti pak bývají v oblasti kapacity napájení a účinnosti chlazení. Tyto situace se dají vyřešit třeba racky s vodním chlazením, či dokonce externím kontejnerovým řešení v extrémním případě.“

Zatímco dodavatelé základní infrastruktury využívají PUE či DCiE, dodavatelé IT infrastruktury, jako je například Dell, ve většině případů vycházejí spíše z hrubého výpočtu TCO na základě spotřeby elektrické energie.

„Je to velmi zjednodušený pohled, protože úspory, kterých zákazníci dosáhnou díky konsolidaci, mají přesah do licencování či úspor lidských zdrojů na správu,“ vysvětluje Ondřej Bačina, Enterprise Brand Manager Dell ČR, a dodává: „Bohužel udělat takto podrobnou analýzu a kalkulaci je velice náročné a vyžaduje to ze strany zákazníka investici, kterou v našich podmínkách většina firem není ochotna investovat. Na druhou stranu díky novým technologiím Intelu, konkrétně platformě Nehalem a jejímu poslednímu upgradu, jsou úspory energií tak enormní, že návratnost investic do nových serverů je pouze při tomto jediném faktoru někdy pouhých osm měsíců.“

I v případě, že v rámci konsolidace řešíte podpůrnou infrastrukturu a servery virtualizujete, neznamená to, že jste dosáhli maximální efektivity. „ I s dynamickým růstem využívání virtualizace je vytíženost serverů stále nízká – pouze kolem 30–40 %.

Odpovědí je jednoznačně zavedení propracované správy IT prostředí na úrovni celého datového centra. Základní nástroje přitom nabízí většina výrobců zdarma. To vidím jako první krok k vytvoření dynamického IT, které se může velmi jednoduše přizpůsobit téměř všem požadavkům,“ vysvětluje Ritz.

Výroba a recyklace

Výrobci obvykle uvádějí možné úspory energie, které nová infrastruktura nabízí, budete-li se ale o „uhlíkovou stopu“ nového železa zajímat podrobněji – tedy kolik emisí je produkováno během jeho výroby (včetně primárních surovin) a dopravy, nejsou podrobné údaje často k dispozici (řada výrobců alespoň disponuje certifikáty o ohleduplnosti výroby k životnímu prostředí).

O něco lepší situace je v oblasti recyklace vyřazené infrastruktury. Kupříkladu HP recyklovalo v letech 2004–2007 bezmála čtvrt miliardy kilogramů elektroniky a do konce letošního roku chce recyklovat dalších přibližně 454 milionů kilo­gramů vyřazených přístrojů. To je možné díky pečlivě naplánovaným schématům zpětného příjmu zboží od svých zákazníků i zaměstnanců.

HP rovněž provozuje program „alternative take-back collections,“ v němž speciální týmy v jednotlivých zemích při­pravují recyklované počítače pro lokální charitativní účely. Právě využití vyřazení infrastruktury u „sekundárních“ zákazníků (charita, třetí svět) bývá bohužel někdy opomíjeno. Vedle HP ale pochopitelně podobné programy nabízejí i další významní dodavatelé. „Zákazníkům nabízíme v rámci našeho programu Trade in odkoupení jejich starého zařízení při zakoupení nového. Staré zařízení pak buď ekologicky zlikvidujeme, nebo repasujeme pro další použití,“ vysvětluje Petr Ritz z Fujitsu.

Úsporné a zelené

Ačkoliv neradi používáme marketingově zprofanované úsloví „holistický přístup“, nezbývá než přiznat, že právě to je nejlepší definice, jak správně uchopit konsolidaci datového centra. Můžete se samozřejmě zaměřit jen na určitou oblast, která má rychlou návratnost nebo vyřeší akutní bolest vašeho IT, pokud ale pojmete jeho „přestavbu“ jako celek, který je sumou mnoha částí, dosáhnete v dlouhodobém horizontu významnějších úspor a před zákazníky i svými dětmi budete moci hrdě prohlásit, že jste green a ještě na tom vyděláváte. Každý si pak může vybrat, která z těch dvou věcí je pro něj důležitější.





Komentáře