ICT ve výrobě gumy, plastů a textilu

Nejen tuzemský textilní průmysl, nýbrž zvláště gumárenství a plastikářství prospívá díky aktuálně narůstajícím subdodávkám pro automobilový průmysl.

ICT ve výrobě gumy, plastů a textilu


Tuzemské gumárenství a plastikářství, které bylo podle starší standardní odvětvové klasifikace ekonomických činností (tj. OKEČ) označováno číselným kódem 25 a jež podle novější klasifikace ekonomických činností CZ-NACE tvoří její oddíl 22, zažívalo díky svým úzkým vazbám na automobilový průmysl již v předkrizových dobách dynamický růst – a stejně jako v tuzemském autoprůmyslu jsou také v tomto oboru již od druhé poloviny roku 2010 patrné stále výraznější známky ekonomického oživení.

To, co přinesla již před započetím ekonomické krize stále těsnější integrace české ekonomiky do ekonomiky globální tuzemskému průmyslu textilnímu (OKEČ 17, CZ-NACE 13) a oděvnímu (OKEČ 18, CZ-NACE 14), lze oproti tomu v přeneseném smyslu označit jako masakr, v jehož důsledku řada velkých tuzemských podniků z tohoto oboru zkrachovala nebo ukončila výrobu, jako tomu bylo např. v případě společností OP Prostějov, Slezan Frýdek-Místek, Texlen, Textilana a celé řady dalších.

Z „přeživších“ tradičních tuzemských producentů textilií a oděvů se tak na přípravě této analýzy spolupodíleli zejména ti, kteří tvoří výrobní základnu „značkových“ západoevropských koncernů (Nová Mosilana, Pleas) nebo kteří vyrábějí specifické produkty (Tonak, Veba) – a spolu s nimi pak samozřejmě také ti, jež se zaměřují nebo změnili svou orientaci na výrobu autotextilií a produktů z nich (Borgers CS, Fezko Thierry).

Pod taktovkou autoprůmyslu

Na celkovém počtu všech přibližně 22 600 pracovníků, jimž v únoru 2011 dávala práci dvacítka podniků či skupin podniků podílejících se na přípravě této analýzy, se tak sedm společností z oboru textilního a oděvního průmyslu podílelo přibližně 28%; na osm podniků či jejich skupin zabývajících se plastikářskou výrobou pak připadal zhruba 30% podíl a na pětici gumárenských organizací či jejich skupin podíl více než dvoupětinový. Souhrnný podíl pracovníků všech těchto podniků na celkovém počtu zaměstnanců v tuzemském gumárenství, plastikářství a textilním či oděvním průmyslu tak byl sice jen přibližně pětinový; jejich podíl na celkových tržbách v těchto oborech však dosahoval v „krizovém“ roce 2009 téměř dvojnásobné úrovně (!).

Byť tedy osmnáct podniků či jejich skupin, jež byly autorem této analýzy dotazovány při její přípravě již potřetí, vykázalo i v „krizovém“ roce 2009 tržby o zhruba jednu pětinu vyšší než o pět až šest let dříve, byl v tomto roce ve všech podnicích participujících na přípravě této analýzy zaznamenán oproti období vrcholící konjunktury v roce 2007 naopak výrazný, tj. více než pětinový pokles jejich celkových tržeb.

Využívaná ICT infrastruktura

Ačkoliv s výrazným poklesem tržeb v dobách vrcholící ekonomické krize přikročily podniky participující na přípravě této analýzy také k adekvátní redukci počtu svých pracovníků, týkalo se toto snižování stavu zaměstnanců zejména snadno nahraditelných dělnických profesí. Mj. i z tohoto důvodu tak absolutní počty koncových stanic informačních systémů využívaných těmito podniky ani v dobách krize výrazněji neklesaly.

V době přípravy této analýzy v únoru 2011 tak v těchto podnicích připadalo v přepočtu na tisícovku jejich zaměstnanců v průměru již přibližně 333 koncových stanic jejich informačních systémů. Na celkovém počtu všech více než 7 500 těchto koncových stanic přitom měly zhruba 72% podíl stolní osobní počítače.

Ve skupině osmnácti podniků či skupin podniků, které byly při přípravě této analýzy dotazovány již potřetí, přitom poklesl podíl stolních PC na přibližně výše zmiňovanou úroveň z téměř 90% podílu zaznamenaného v týchž podnicích během jejich prvního dotazování v letech 2000 až 2001, a to zejména v důsledku narůstajícího využití notebooků, jejichž podíl se v průběhu uplynulého desetiletí téměř ztrojnásobil až na necelých 17%, a v neposlední řadě též v důsledku rozvoje využití specializovaných koncových stanic IS na bázi bezdiskových grafických terminálů, příručních počítačů a smartphonů, jejichž podíl tak dosáhl více než desetinové úrovně.

Obdobně jako se v těchto opakovaně dotazovaných podnicích promítla v průběhu posledních let „virtualizace desktopů“ cestou nasazení specializovaných grafických terminálů do stagnace celkového počtu jimi využívaných stolních PC, stagnoval v tomto období také celkový počet serverů provozovaných těmito podniky – a to díky rozvoji využití technologie virtualizace serverů v kombinaci s prudce narůstajícím podílem výkonnějších serverů s víceprocesorovou systémovou architekturou.

Z téměř 280 fyzických serverů provozovaných ve všech dvaceti podnicích či skupinách podniků dotazovaných při přípravě této analýzy tak sloužilo již více než čtyřicet coby virtualizační platformy, jejichž systémové zdroje zprostředkovávaly serverovým operačním systémům v téměř 90% případů hypervizory firmy VMware.

Trendy dalšího využití ICT

I přes některé dílčí investice do modernizace serverové infrastruktury spjaté s její virtualizací došlo ve většině participujících podniků v posledních letech – tj. v době vrcholící ekonomické krize – nejen k citelnému omezení či útlumu investic do projektů implementace aplikací s obtížně vyčíslitelnou ekonomickou návratností, nýbrž také k prodloužení cyklu obnovy koncových stanic informačních systémů, což se pochopitelně velmi výrazně promítlo i do struktury běžných výdajů participujících podniků na pořízení a provoz ICT.

Stále výraznější důsledky ekonomického oživení však již v době přípravy této analýzy začínaly být patrné nejen z opětovného urychlení obnovy koncových stanic informačních systémů participujících podniků, nýbrž také z rostoucího zájmu o další rozvoj využití aplikací pro plánování a řízení výroby včetně aplikací pro pokročilé plánování a rozvrhování zdrojů (APS) v důsledku růstu vytížení výrobních kapacit.





Komentáře