Klient tenký, klient nulový

Pro společnosti hledající úspory je již řadu let k dispozici řešení v podobě tenkých klientů. Současné trendy, virtualizace a cloud, s sebou přinesly jejich další generaci.

Klient tenký, klient nulový


ilustrační foto: viagallery.com

 

S tenkými klienty, neboli též „bezdiskovými stanicemi“, v angličtině thin/lean/slim client se setkáváme již dlouhou dobu. V podstatě od začátků informatiky nás neustále provázejí v podobě terminálů, a i když samotná infrastruktura i způsoby zapojení do systému se mění, je tenký klient z dnešního pohledu terminálem bez některých dalších komponent typických pro samostatně fungující počítač, který je v architektuře sítě označován jako „těžký/tlustý klient“. Většinou je to pevný disk, někdy též vlastní plnohodnotný procesor. Z principu fungování se tak označení „tenký klient“ dostává také někdy aplikaci, jejíž výkonová část je přenesena na vzdálený počítač.

 

Tenký klient je tedy z podstaty vždy používán jako součást širší sítě, kde je napojen na serverové zázemí. Tím je mu poskytováno v základní variantě úložiště dat, v širší určitá výpočetní kapacita a v nejširší (či respektive v nejtenčí) i celý výkon procesoru, grafické karty i uložení a zpracování dat, pro takový počítač se v dnešní době vžívá označení „zero klient“ či „nulový klient“. Server pak prostřednictvím tenkého klienta poskytuje celý virtuální počítač, respektive server je využíván pro hostování virtuálního desktopu. Ten je založen na uživatelově identitě a po nalogování do sítě jsou uživatelské prostředí, jeho profily, práce a programy přístupné z jakéhokoliv počítače, samozřejmě včetně tlustých klientů. Nicméně samotný přínos nasazení virtualizovaných desktopů je maximalizován využitím právě tenkých klientů. Na této architektuře lze zajistit jak vysokou míru bezpečnosti, tak především jde z pohledu celé organizace o masivní snížení TCO.

 

Příkladem takového ultratenkého klienta určeného pro širší nasazení v organizacích jsou zero klienty od společnosti Fujitsu. Prvním typem je „Advanced“, který sestává vlastně jen z LCD monitoru, u nás je nejběžněji nabízen 22˝ širokoúhlý model D602 s nativním rozlišením 1 680 × 1 050 bodů a profesionálním poměrem stran 16 : 10. Základem konektivity jsou tři USB porty, přičemž jedno USB je využito pro USB dongle, na který se bezdrátově připojuje klávesnice a myš, další je možné využít například pro zapojení flash disku, nejčastěji běžné „klí­čenky“. Do monitoru pak vede ještě napájecí kabel a ethernetový kabel pro připojení k serveru, což poskytuje dostatečnou rezervu, protože pro běžné kancelářské aplikace se doporučuje přenos kolem 10 Mbit/s. To je vše, samotná stanice neobsahuje ani klasický procesor, ani disk, ani operační paměť, spotřeba energie je 27 wattů. Zero client Advanced běží na virtuálním prostředí VMware, ověřování přihlášení se děje přes Microsoft Active Directory.

Na serveru samozřejmě musí běžet server s potřebnými aplikacemi pro virtualizaci desktopových stanic. Fujitsu uvádí, že na čtyřjádrovém serveru lze spustit až 32 vzdálených stanic, čím vyšší výkon, tím lepší výsledky. I když tak je možné takové řešení doporučit hlavně pro kancelářské aplikace, a ne například pro náročnější 3D modelování. Klient je vybaven i 3,5mm výstupem na sluchátka a základními jednowattovými stereoreproduktory, takže na klientech můžou běžet i prostředky sjednocené komunikace.

Fujitsu nabízí ještě flexibilnější řešení v podobě „All-Round“ zero klienta MZ900. To je v podstatě jen USB klíčenka, se kterou se lze snadno připojit k serveru prakticky z jakékoli vhodné stanice. Úložná kapacita MZ900 jsou 4 GB, takže v tomto případě není nutné se spoléhat jen na data poskytovaná vzdáleně serverem, veškeré údaje na tomto disku jsou samozřejmě šifrovány.

Řešení v podobě MZ900 je tak vhodné zejména pro pracovníky, kteří potřebují mít svou plochu a data neustále k dispozici, a přitom jsou zároveň bezpečně uložena ve vzdáleném úložišti. Výhodou je i možnost dynamicky alokovat potřebný výkon. Na druhé straně pro IT administrátora představuje správa virtuálních stanic nepoměrně snadnější úkol než stejný počet klasických desktopů.

 

Zero klienti ukazují výhodu použití velmi tenkých klientů, mezi něž patří snadná instalace, kdy je hlavní díl práce odveden na samotném serveru, který lze nakonfigurovat za jeden den a k němu prakticky okamžitě připojit desítky klientských stanic. Jde samozřejmě o nižší pořizovací náklady na stanici, jednoduchá vzdálená správa a vyšší bezpečnost samotné stanice u dat, nižší celková spotřeba energie, nižší náklady na opravu hardwaru, menší pravděpodobnost lokálního selhání nějaké komponenty, možnost používat klienta i v horších fyzikálních podmínkách a nakonec i nižší hlučnost a pros­torové nároky. Právě posledně zmíněné výhody znamenají, že tyto typy počítačů jsou široce využívány v průmyslových podmínkách a všude tam, kde jsou počítače vystavovány velkým výkyvům teploty, nárazům a otřesům. Jsou vhodné i pro nasazení na pracovištích, která se specializují na určitou činnost – pokladny, call centra, operátoři. Například na přepážkách apod., kde pracovní náplň nevyžaduje plnohodnotný počítač a navíc elegantně řeší střídání na pracovních místech v případě vícesměnného provozu nebo v rámci nastaveného pracovního rytmu, kdy pracoviště je během dne sdíleno.

Další praktické výhody jsou přístup k pracovním nástrojům prakticky z jakéhokoli zařízení, možnost mít k dispozici svoje data, odpadá nutnost vzdálené synchronizace i manuálního lokálního zálohování. Celkově jsou u tenkých klientů sympatické nízké náklady na nevyužitý výkon hardwaru klasických stanic i cena zbytečně výkonného hardwaru.

Klasické počítačové stanice mají samozřejmě své neopomenutelné výhody a nasazení tenkých klientů není samospasitelné, jejich vhodnou implementací lze ale ušetřit značné částky.

 

Vyšlo v CIO Business World 1/2011





Komentáře