Pět tipů pro rychlejší virtualizovaná prostředí

Co bylo ještě výraznějším motorem trhu virtualizace než možnost dostat výkon na úrovni několika serverů z jediného fyzického stroje? Byla to relativní jednoduchost, s jakou lze přesouvat většinu aplikací z fyzické do virtuální infrastruktury.

Pět tipů pro rychlejší virtualizovaná prostředí


Opovažte se však postupovat bez předchozího plánování a natrefíte na pár významných výkonnostních zádrhelů – vaše aplikace na zbrusu nové virtuální infrastruktuře poběží jako na pět let starém vysloužilém stroji. Proto vám přinášíme seznam pěti bodů, na něž byste při virtualizaci neměli zapomínat.

1. Slabý hardware

„Jistěže je hlavním cílem virtualizace nechat fyzické servery ‚zmizet‘, to ale neznamená, že na samotném hardwaru nezáleží,“ upozorňuje Ian Scanlon, IS operations manager ze společnosti Computacenter (CCC), zaměřené na datová centra a poskytování IT služeb.

V Computacenteru na počátku roku 2007 zmigrovali svých více než 700 serverů, určených pro interní operace, na VMware. Od té doby měli jen sporadické problémy s výkonem, a to i u velmi náročných aplikací (ať už na I/O nebo výpočetní zdroje). Všechny virtuální stroje u nich běží na relativně high-endových blade serverech HP se 48 GB RAM a s velkým SAN prostorem. Bez dostatečného hardwarového vybavení by podle Scalona mohly nastat problémy s SQL server aplikacemi a dalšími náročnými operacemi.

2. Slabé podpůrné prvky

Virtuální servery vám mohou ušetřit peníze. Pokud se však při jejich nasazování soustředíte příliš na úspory, nedosáhnete nakonec finančních výhod ani slušného výkonu. Širokopásmové síťové připojení, vlákno namísto mědi a výkonná SAN… to jsou jen některé příklady, které ve finále dávají mnohem větší smysl než trochu ušetřených peněz zpočátku.

„K migraci jsme původně přistoupili s cílem ušetřit peníze, což se nám příliš nepovedlo,“ říká Scanlon a dodává: „Výhody jsou především ve flexibilitě, ušetřeném času na nasazení dalšího serveru, jednodušší správě a podobných záležitostech. Proti původnímu stavu opravdu tolik neušetříme, ale nemyslím si, že by kdokoli zde považoval virtualizaci za omyl.“

Podle průzkumu CIO po nasazení virtualizace množství společností zaznamenává výrazné úspory, získanou flexibilitu si však považuje stejně vysoko.

3. Nedostatečné plány podpory

Každý by rád viděl, kterak spuštěním několika virtuálních strojů na jediném fyzickém stroji získává „bezplatné“ servery. „Tímto způsobem se však nezbavíte jakéhokoli zatížení vaší infrastruktury. Naopak, spíše tím zvýšíte nároky na vaše síťové zdroje, úložiště i elektrickou energii,“ myslí si Chris Wolf, analytik ve společnosti Burton Group.

Pět virtuálních strojů na jednom fyzickém vyžaduje stejnou šířku pásma i prostoru na disku a také obdobný čas na konfi­guraci, zabezpečení, správu, licencování, aplikování záplat a další nezbytnosti nutné k provozu aplikace či datového skladu. Omezení podpory a neplánování akomodace nových virtuálních strojů se nemusí projevit v den migrace, brzy však pocítíte výkonnostní degradaci.

4. Ukazování prstem namísto řešení problému

„V mnoha společnostech s více vztyčnými ‚IT důstojníky‘ nalezneme lidi, kteří ne­umí zvládat sdílenou zodpovědnost a všechny problémy s virtualizací svalují na ´chlápka přes virtualizaci´,“ konstatuje Bob Quillan, senior ředitel marketingu v divizi Ionix společnosti EMC, která se zaměřuje na správu virtuálních infrastruktur.

Vytvořením další vztyčné pozice, jíž se dotýká trochu z každého IT oddělení ve společnosti, jen směřuje k dalšímu kolu „ukazování prstem“ a řešení problému zůstává v nedohlednu. Tradiční IT skupiny nejsou zvyklé na rapidní změny, které skýtá virtualizovaná infrastruktura, takže svalují problém nejprve na ni. Jediným řešením tak zůstává rozbití dosavadní přežité hierarchie a stanovení zodpovědností pro fyzické i virtualizované prostředí. Jen tak lze předejít tomu, aby se z malého problému stal takový, který ohrožuje chod celé firmy.

5. Příliš mnoho aplikací

„Hypervizor, operační systém a hardware mezi dvěma virtuálními stroji na jednom stroji jsou stále stejné. Ovšem aplikace, které na nich běží, mohou svou dynamiku zcela měnit, proto je třeba, abyste plánovali kapacitu každého serveru s ohledem na jejich požadavky,“ upozorňuje Scanlon.

„Na jeden server není problém nasadit šest virtuálních strojů provozujících standardní aplikaci. V případě na I/O náročné aplikace SQL Serveru nebo energeticky náročného datového skladu však počítejte tak se dvěmi virtuálními stroji,“ říká Scanlon.

„Od doby migrace jsme ve firmě měli relativně málo problémů, a to především proto, že jsme začali s opravdu dobrým hardwarovým parkem. Tím jsme si ušetřili spoustu vrásek,“ zakončuje Scanlon.





Komentáře