Software v cloudu pro flexibilní byznys (2. díl)

K softwaru jako službě (SaaS) se i přes širokou osvětu organizace zatím stavějí s odstupem. Bariéry nasazení SaaS se nacházejí na více frontách. Jsou obavy oprávněné, nebo se firmy bojí jen kroku do neznáma?

Software v cloudu pro flexibilní byznys (2. díl)


První díl

Kde SaaS kvete pšenka?

Výhradně SaaS obvykle nasazují zejména nově zakládané střední a menší společnosti, jež budují IT na zelené louce. Mezi českými zákazníky situace není v zásadě odlišná. David Kimr však dodává, že i ve velkých podnicích je o cloudové aplikace zájem: „Ve velkých firmách jsou SaaS řešení nasazována zejména na nové, rozvojové projekty. Nebo na oblasti, které měly zatím jen nejzákladnější IT podporu. Tyto projekty také startují na zelené louce. Velcí zákazníci samozřejmě vidí výhody SaaS i pro své klíčové procesy, jsou ale v rozhodnutích velmi konzervativní.“

Za Perficio, do jejíhož portfolia spadají jak firmy s méně než 50 zaměstnanci, tak velké podniky s více než 1 000 pracovníky, pak udává Abi Somorin rovnou příklad, že i v oblasti enterprise již SaaS prosazuje: „Jedním z našich klientů je i veřejně obchodovaná společnost na burze NASDAQ, která má sídlo v Praze. Korporátní strategie růstu klienta se opírala o globální akvizice a společnost požadovala flexibilní řešení pro řízení podniku, které by podpořilo tuto její novou integrační strategii.“ Jako hlavní přínos Somorin dodává, že „nová akvizice 100 a více zaměstnanců může být  integrována do korporátního SaaS softwaru během čtyř týdnů a nevyžaduje dodatečné náklady na server, storage nebo údržbu.“

Radko Jelínek ale upozorňuje, že SaaS je velmi široký pojem, a nelze zapomenout na outsourcing: „Velké firmy často vyčleňují IT do samostatné firmy, která je sice členem holdingu, ale je to přece jenom externí dodavatel. Důvody jsou zefektivnění IT a snížení nákladů a jejich vyšší průhlednost.“

Zástupci výrobců se pak shodují, že typickým „nákupčím“ softwaru jako služby je ve firmách především byznys. „Většinou jednáme přímo s majiteli společností než s IT oddělením. Běžně to funguje tak, že vedení specifikuje požadavky na podnikové řešení a IT oddělení zhodnotí možnosti na trhu,“ říká Abi Somorin.

S tím souhlasí i David Kimr, který zahrnuje i faktor velikosti firmy: „Určitě platí, že čím menší firma, tím více rozhoduje byznys, také proto, že IT oddělení ani nemá a nechce ho budovat. IT oddělení ve větších firmách jsou zatím spíš odpůrci SaaS, mají pocit, že jim taková řešení berou práci i důležitost. Byznys proto s nimi při prosazování SaaS často válčí. Situace se ale pomalu obrací k lepšímu, zejména tam, kde se IT oddělení profilují jako vnitřní systémový integrátor a ne provozovatel HW infrastruktury.“

Software jako služba, zvyk jako brzda

Hlavním faktorem, který brzdí společnosti před nasazením SaaS, je většinou podvědomí, říká Abi Somorin. David Kimr a Radko Jelínek pak potvrzují, že největšími bariérami jsou jednoznačně tradice, respektive strach ze změny a provedení klíčového rozhodnutí, i přestože řada manažerů ví, že je SaaS levnější. „Firmy jsou zvyklé na in-house systémy a síla zvyku je motorem pro hledání a zdůrazňování všech ostatních rizik, které SaaS teoreticky přináší. V Česku se navíc zejména v segmentu SME přidává obava z rychlosti, způsobená nedostatečným internetovým připojením,“ přidává další protiargument David Kimr. „U velkých organizací je to většinou kvůli nákladům na předchozí on-premise implementaci, kde může trvat až deset let, než se investice vrátí,“ doplňuje obraz o podnikovou sféru Abi Somorin.

David Kimr ale upozorňuje na další významný problém, kterým je „mylná představa, že u SaaS stačí začít platit měsíční poplatky a můžete řešení používat. Ono se ale musí do firemních procesů implementovat úplně stejně jako in-house řešení. To představuje náklady na konzultace, vnitřní zdroje firmy, čas managementu a školení – řadu zákazníků tato vstupní investice zaskočí a odradí.“

V případě SaaS se často kritizuje, že vznikají nové ostrůvky aplikačních služeb, které je problematické propojovat na procesní (či datové) úrovni s dalšími funkcemi. Abi Somorin na adresu této kritiky však odpovídá: „SaaS aplikace běžně mívají API (Application Programming Interface), které umožňují, aby ostatní aplikace (ať už on-premise nebo SaaS) spolu komunikovaly. Už jsou k dispozici různé standardy včetně  SOAP, XML, JSON a jiné nástroje pro webové služby, které podporují propojení aplikací.“ David Kimr tvrdí, že v závěru rozhoduje klient: „Zákazník SaaS řešení se nezajímá o technologii a geografické umístění, zajímá ho funkčnost, bezpečnost, spolehlivost a jednoduchost použití.“

Na druhou stranu poukazuje na fakt, že přirozenou snahou dodavatelů IT je uživatele uzavřít ve svém ekosystému. „Dělá to Apple, dělá to Microsoft, dělají to všichni. A ti, co to zatím nedělají, o tom sní,“ říká s nadsázkou Kimr. Radko Jelínek navíc konkurenční boje označuje za další brzdu vývoje: „Pokud budou existovat otevřené standardy, zákazník si může vzít, co chce. Bez nich je možné klienty vmanipulovat do řešení, které preferuje dodavatel. Konkurují si přitom nejen systémy provozované v cloudu, ale i cloudy navzájem. Proč by mělo být kompatibilní Azure a Google Apps?“ David Kimr je však optimista: „Já věřím v inovativní sílu konkurence nejen na úrovni SaaS, ale i PaaS a IaaS. Sada aplikací v rámci jedné PaaS platformy má své výhody a určitě se na trhu uplatní, dlouhodobě ale vyhraje cesta spolupráce jednotlivých SaaS na základě standardizovaných protokolů a rozhraní.“


Úvodní foto: © airmophoto - Fotolia.com

Vyšlo v CIO Business World 7/2012
Časopis lze koupit se slevou 20 %





Komentáře