Trh potřebuje i imitátory

Může bývalý mistr světa v šachu a v současnosti neúspěšný ruský opoziční politik Garri Kasparov něco poradit manažerům IT firem? Ve své nové knize se o to minimálně pokouší.

Trh potřebuje i imitátory


České vydání knihy Jak život napodobuje šachy se objevilo ještě předtím, než se svět opět začal více zajímat o politickou situaci současného Ruska; to dnes může činit zajímavým i Kasparovovy politické rozbory a úvahy, v tomto článku se nicméně stručně podíváme na jeho podnikatelské rady. Ty ostatně zabírají větší část knihy i než vlastní popisy šachových soubojů.

Kasparov se po skončení své aktivní hráčské kariéry stal jakýmsi profesionálním řečníkem na všemožných konferencích (v této své roli bývá někdy srovnáván s Billem Clintonem) a píše pravidelný sloupek do Wall Street Journal. Snaží se zde své šachové zkušenosti převést do jakési obecnější „teorie rozhodování" a najít paralely třeba mezi fungováním šachů a burzy. Tady samozřejmě ihned vyvstávají dvě otázky. Zaprvé, zda jsou zkušenosti získané v jednom oboru tak snadno přenositelné; Kasparov ostatně sám přiznává, že jeho investice v době dot.com horečky skončily katastrofou. Druhou otázkou pak je, zda, i kdyby šachový a podnikatelský čich spolu nějak souvisely, se něco takového vůbec dá předat jedinou­ knihou, jednoduchými radami a příklady.

Nicméně čtivě psát bývalý mistr světa v šachu rozhodně umí. Většina Kasparovových pouček je koncipována tak, že autor nejprve vypráví nějaký příběh ze své šachové kariéry (ovšem přístupně, takže text je srozumitelný i tomu, kdo šachy sám nehraje), poté se snaží upozornit na paralelu a vytvořit nějaké zobecnění. Popisuje třeba situaci v poslední partii nějakého turnaje, kdy před dalšími dvěma hráči v pořadí vedl o půl bodu. Pokud chtěl získat samostatné první místo, musel uhrát alespoň stejný výsledek jako oba jeho pronásledovatelé (remíza má hodnotu půl bodu, výhra jeden bod). Vůbec se nedokázal soustředit na vlastní partii, protože neustále proti své vůli vstával od šachovnice a sledoval partie obou konkurentů. Teprve když zjistil, že oba kráčejí k vítězství, vlastně se mu ulevilo. Najednou bylo jasné, že sám musí vyhrát, konečně se dokázal koncentrovat na vlastní boj a v partii a tím i celém turnaji zvítězil. Jaký je z toho dle Kasparova závěr? Manažeři firmy často věnují tolik času sledování aktivit konkurence, až jim prakticky nezbude čas na vlastní podnikání. To, zda je to postřeh hluboký, nebo banální, už musí asi každý čtenář posoudit sám.

Věc má ale podle Kasparova i druhou stránku, protože třeba na burze funguje celá logika jinak. Dejme tomu, že někteří analytici či investoři si byli od počátku prozíravě vědomi, že dot.com horečka nebo o pár let později biotechnologická mánie je bublina (jaká je současná obdoba - možná Web 2.0?). Tihle prozíravci se nespálili, ale ani na trendu nevydělali. Opravdové zisky to přineslo těm, kdo si v souladu s teorií her uvědomili, že nehrají proti nějaké „objektivní realitě", ale proti přesvědčení jiných lidí; tedy včas nakoupili a včas prodali, sledovali především „pozice" dalších hráčů. Jak už bylo řečeno výše, Kasparov do této skupiny ovšem nepatřil...

Z jiných příkladů zase Kasparov ukazuje důležitost neustálého „ořezávání" variant. V propočtu nepřeberného množství možností se můžeme snadno utopit, pokud se chceme efektivně rozhodovat, důležité je vědět, kdy s analýzou přestat. Životně důležité je rozhodnout, jaké varianty jsou klíčové a kde jen zbytečně ztrácíme čas a sílu. Mimošachové poučení je zjevné, jak praví Parkinsonovy zákony, novému jadernému reaktoru se ve firmě věnuje často méně pozornosti než instalaci automatu na kávu.

Co se týče dalších příkladů vztahujících se ke světu IT, Kasparov hodně vyzdvihuje „imitátorské" firmy. Nakonec právě ony dostanou určitou technologii obvykle ke spotřebitelům v použitelné podobě (ať už jde o PC, kapesní přehrávač hudby, nebo PDA). Můžeme to pokládat za nespravedlivé vůči těm, kdo příslušný koncept vymysleli, ale tak to prostě chodí. Naopak přílišný důraz na ochranu duševního vlastnictví a možnosti patentovat cokoliv by podle Kasparova inovace spíše brzdily. Nová, levnější a použitelná technologie se navíc často neprosadí v přímém střetu s inovátorem, ale až později, poté, co první firma vyklidila pole. Například Palm Pilot přišel na trh až ve chvíli, kdy Apple Newton už pouze skomíral. Proto se vesměs ani nedá říct, že by šlo o nějaké přiživení se na cizím úspěchu, inovátor již často stejně házel flintu do žita.

Nakonec snad ještě Kasparovova interpretace toho, co se stalo v IT médiích velmi oblíbeným tématem (až nepřiměřeně frekventovaným v porovnání se skutečným význa­mem). Už více než 10 let sledujeme souboj webových prohlížečů Microsoftu s konkurencí. Microsoft nejprve triumfoval nad dříve podstatně používanějším prohlížečem Netscapu, posléze však začal svůj podíl ztrácet na úkor Firefoxu. Proč Microsoft dokázal porazit Netscape, ale tatáž strategie nefungovala, nebo alespoň nefungovala tak účinně, proti Mozille? Některé názory zdůrazňují (krom vlastní kvality produktů) třeba přechod na open source vývoj, Kasparov to ale vidí jinak. Microsoft v první fázi triumfoval prostě proto, že dokázal svůj prohlížeč prosadit díky dohodám s dodavateli PC či poskytovateli internetu. Noví uživatelé internetu tak byli současně novými uživateli Internet Exploreru. Jak se ale internet přinejmenším ve vyspělých státech rozšířil a přírůstek uživatelů de facto zastavil, přestala tahle strategie fungovat. Protože prohlížeč může na rozdíl třeba od operačního systému občas změnit kdokoliv, aniž by to pro něj představovalo nějaké finanční výdaje nebo zvláštní úsilí, každý uživatel to občas učiní - ze zvědavosti, z rozmaru, z módy­. Za tohoto stavu bude prostě nejpoužívanější platforma svůj podíl ztrácet a z pohledu Microsoftu je pak otázkou, zda jsou investice do dalšího vývoje browseru vlastně efektivně vynaloženými prostředky...

 





Komentáře