MOOC: Najde se byznys model?

Sedět si tak doma na gauči, na kolenou mít laptop či tablet, a studovat přitom na Harvardu, Stanfordu či jiných britských univerzitách… Zdarma. To není bláznivá sci-fi, ale rychle se vyvíjející a měnící realita, jež dopadá na vysokoškolské vzdělávání.

MOOC: Najde se byznys model?


Jak se dělá dobrá on-line přednáška?
Není to legrace

Nápad MOOC vypadá skvěle – kdo by se nechtěl nechat vést profesory z top univerzit – ale má i své nedostatky a úskalí. Z desetitisíců posluchačů, kteří se zapisují do kurzů, dokončí výuku jen asi patnáct procent zájemců (či méně); ztráta zájmu je vskutku značná. A vytvořit MOOC není žádná legrace.

Své o tom ví i Marnie Blewittová z University of Melbourne, jež měla pro Courseru vyrobit kurz úvodu do epigenetiky. „Není to jako přednáška ve škole; obrovský počet studentů přináší opravdu velký tlak a lidé dají brzy zřetelně najevo, pokud se jim to nelíbí,“ uvedla profesorka. Důležitý je každý detail (když vám jej mohou opřipomínkovat desítky tisíc kritiků) a podle Ananta Agarwala, prezidenta EdX, by tvůrci kurzů měli o MOOC přemýšlet jako o úplně novém druhu výukového média.

Není to zdaleka jen překlopená univerzitní přednáška do virtuálního prostoru. Patří k tomu i diskuzní fóra, kde stovky lidí vedou debaty, některé jsou též moderovány a v jiných se užívají algoritmy, jež automaticky nabízejí odpovědi na příbuzné dotazy. Při vyplňování testů dochází i ke kontrole identity studentů přes webové kamery; kontroluje se pas, řidičský průkaz, ale zadávají se i otázky vyhledané z veřejných zdrojů, aby se zjistilo, že písemku nepíše dejme tomu za podvádějícího Vadima nějaký Ondřej.

Ve vědeckém magazínu Nature zaznělo i pár rad, jak dobrý kurz připravit: mít asistenty a nespolehnout se jen na sebe, držet se výukových cílů, nafilmovat experimenty, dodat 3D animace, on-line kvizy, kontrolovat výstupy, kurz vylepšovat a připravit jej tak, aby nenavazoval na konkrétní hodiny či lokace, neboť tak se jej může účastnit kdokoliv.

„Obecně si myslím, že by to měl být optimální mix zábavy a instrukcí, který udržuje zájem ve studentech a je to pořád ještě kvalitní výukový materiál,“ říká Michael DeWeese z University of California, Berkeley, jenž takto připravil úvodní lekce fyziky. Stále je třeba mít na paměti, že internetoví študáci nejsou většinou stejní jako ti, kteří prošli znalostním, intelektuálním a také finančním sítem na zmiňované nejprestižnější školy světa.

Skeptikové vůči stále populárnějším MOOC dodávají, že hloubka poznání nemůže být prostě taková, jako když o problémech debatujete s reálnými kolegy a učenci, nikoliv jen s jejich virtuálními zástupci a avatary kdesi po spřízněných sociálních sítích.

Cesta do neznámé říše poznání

Kam až se vzdělávací on-line programy, „masivky“ pro studenty vyvinou, nelze nyní předjímat, ale je jisté, že nárůst uživatelů na webech Coursera, Udacity a EdX je prostě raketový. „Otevíráme budoucnost, kde má každý přístup ke světově špičkovému vzdělávání, které bylo dosud dostupné jen pár vyvoleným,“ uvádí se v preambuli Coursery.

Zní to tak krásně altruisticky, nicméně je zjevný finanční i „verbovací“ potenciál. Kdo okusí úvody, bude chtít více. Třeba jako Amol Bhave, sedmnáctiletý Ind z Džabalpúru, který si loni coby středoškolák vyzkoušel kurzy elektroniky MIT na webu EdX, ale když nebylo vypsáno pokračování k signálním systémům, udělal si s kamarády vlastní verzi kurzů, na kterou přilákal 1 100 zájemců. Svůj úspěch přiložil k přihlášce na MIT, dostal stipendium a stal se regulérním studentem jedné z nejlepších technických škol planety.





Úvodní foto: © Benicce - Fotolia.com

Vyšlo v CIO Business World 11/2013
Časopis lze koupit se slevou 20 %





Komentáře