Konec programátorů?

Programátor je obecně považován za podivína, který rozumí divným (programovacím) jazykům, mluví vlastní řečí a snad ani nikdy neviděl paprsek slunce.

Konec programátorů?


Programovací jazyky slouží ke tvorbě počítačových programů, tedy k programování. Programování je proces algoritmizace dané úlohy – vytváření postupu, jenž vede k řešení dané úlohy. Tyto a další poučky všichni dobře známe. Ale také občas slyšíme, že programování už není to, co bývalo – už se neprogramuje ani ve strojovém kódu, ani v assembleru, ani ve 4GL, ani v dalších vyšších jazycích.

Programátor je obecně považován za podivína, který rozumí divným (programovacím) jazykům, mluví vlastní řečí a snad ani nikdy neviděl paprsek slunce.

Programátor je jistě náročné povolání, spojené s matematikou a exaktními vědami všeobecně. Ale jsou to právě programátoři, kteří v očích zadavatelů informačních systémů vše jen prodražují a neuvěřitelně pomalu programují nové potřebné funkčnosti.

Dlouhodobou a logickou snahou podniků je, aby vývoj aplikací byl rychlý. Aby bylo možné rychle měnit a rozvíjet rozsáhlé informační systémy. Jednotlivé aplikace, které budou napomáhat prodeji či výrobě stále nových a nových produktů a podporovat dynamicky se měnící podnikové procesy. Chceme aplikace, které se nebudou muset programovat a bude je stačit „nakonfigurovat“. Aplikace a celé informační systémy, u kterých nebudou potřeba programátoři, ale jen koncoví uživatelé. Ti si všechno pouze nastaví, upraví a vše bude fungovat. Oni přece nejlépe vědí, co potřebují. Ano, i takové jsou dnes představy...

Dnes se již skutečně neprogramuje od úplného základu. Většina obchodní problematiky byla mnohokrát naprogramována a jsou k dispozici řešení, která lze využít a na nichž lze stavět dál. Ano, už to nebudou programátoři, kteří píší ve strojovém kódu, assembleru či C++. Role programátora se tak přesouvá na návrháře a konfigurační specialisty, ale to podstatné zůstává. Je potřeba mít k dispozici odborníka, který umí problém pochopit, navrhnout jeho byznysové řešení, navrhnout řešení ve zvolené architektuře a pak jej i uskutečnit.

A co myslíme zmíněnou zvolenou architekturou? Dříve to byl právě onen programovací jazyk, dnes jsou to zdánlivě hotová řešení, ale i zde se musí nakonec „programovat“. Hotové řešení lze považovat za sadu komponent, jež do sebe zapadají a které lze využít – stejně jako stavebnici. Při skládání se však musí zacházet stejně přesně a výstižně, jako tomu bylo dříve se strojovým kódem. Pouze tak vznikne řešení s vlastnostmi dobrého informačního systému.

Stavebnice informačních systémů jsou k dispozici, pojďme si stavět!

Autor pracuje jako Production Director ve společnosti Unicorn Systems.


Úvodní foto: © Andrea Danti - Fotolia.com




Komentáře