Historie Yahoo!

Do you Yahoo? Tento okřídlený slogan zdravil svého času miliony uživatelů internetu a byl nezřídka prvními slovy, které si návštěvník World Wide Webu přečetl.

Historie Yahoo!


Z původního katalogu s hierarchicky setříděnými odkazy se postupně stal nejúspěšnější a nejnavštěvovanější internetový portál nabízející stovky nejrůznějších služeb.

Společnost Yahoo! založili Jerry Yang a David Filo, dva postgraduální studenti oboru elektrického inženýrství, kteří v roce 1994 pracovali na Stanfordské univerzitě na doktorské práci, jejímž tématem bylo navrhování integrovaných obvodů. Publicisté, kteří se věnují historii internetu, neopomenou nikdy připomenout, že jeden z komerčně nejúspěšnějších internetových projektů začal jako hříčka z dlouhé chvíle. Bylo tomu vskutku tak. Aby si Yang a Filo odpočinuli od doktorské práce, surfovali po World Wide Webu a zprvu jen z rozmaru začali třídit odkazy na své oblíbené webové stránky do jakéhosi seznamu, který následně rozdělili podle oborů, jimž se stránky věnovaly. Jinými slovy, začali chaotické prostředí World Wide Webu, na němž se denně objevovaly nové a nové stránky, uspořádávat pomocí jednotlivých linků do katalogu. Výsledek je čím dál více pohlcoval, na což Jerry Yang později vzpomínal těmito slovy: „Začátkem roku 1994 jsme s doktorátem začali poněkud otálet. Napadla nás totiž koncepce kompletně nového webu, nad kterou jsme trávili čím dál víc času.“

Katalog zpočátku nazvali „Jerry´s Guide to the World Wide Web“ a odeslali odkaz na něj svým spolužákům, kteří jej začali ihned s nadšením využívat. Pak se ale stala podivná věc. Yang a Filo si všimli, že jejich systematické utřídění stránek nevyužívají jen jejich přátelé a známí ze Stanfordské univerzity, ale lidé z celého světa. Obrovský zájem o službu, jež vznikla coby pouhá kratochvíle, je nejen překvapil, ale dovedl je k myšlence, že by se měli tímto projektem zabývat seriózněji. Již v červnu roku 1994 stránku s katalogem přejmenovali na Yahoo!, což může být chápáno jako dětsky radostný výkřik anebo jako zkratka ironického názvu „Yet Another Hierarchical Officious Oracle“ (volně přeloženo „Ještě jedno nadřazené dotěrné orákulum“). Tak se zrodil nejvýznamnější vyhledávací katalog na internetu, předstupeň pozdějšího portálu.

První mezi prvními

Yang a Filo zakrátko přestali pracovat na doktorské práci, aby se plně mohli věnovat svému katalogu. Potřebovali především vylepšit jeho strukturu. Internetový katalog není vlastně nic jiného než databáze odkazů na webové stránky, které jsou setříděny do stromu kategorií. Nabídkový strom se směrem od kořene dále větví do specifičtěji zaměřených kategorií, kam jsou postupně zařazovány linky na konkrétní internetové stránky. Autoři Yahoo! stanovili původně na nejvyšší úroveň čtrnáct kategorií. Posléze zpřístupnili katalogizování jednotlivých odkazů všem uživatelů, takže na tom, co původně vytvářeli sami, se mohla podílet celá komunita uživatelů katalogu, což umožnila jednoduchá služba přihlašovacího formuláře („Add URL“), který byl dostupný v záhlaví každé stránky katalogu. Od této chvíle mohl každý, kdo vytvořil webovou stránku, zviditelnit své dílo v přesně utříděném seznamu stránek. Kromě adresy a názvu webové stránky se zde uváděl i popis stránky, pomocí něhož mohla později služba Yahoo! provádět automatické vyhledávání. Uživatelé také mohli navrhovat zřízení nižších, tedy specifičtějších kategorií.

Na začátku roku 1995 využívalo katalog Yahoo! každý den kolem 200 tisíc uživatelů internetu, přičemž správci sítě si stěžovali, že tento nápor začíná zatěžovat univerzitní servery. Počet návštěvníků měsíc od měsíce rostl, což nakonec vedlo Jerryho Yanga a Davida Fila k závažnému rozhodnutí, že přeruší své postgraduální studium a založí vlastní firmu. Společnost Yahoo! byla zaregistrována v březnu 1995. Zatímco Filo vylepšoval katalog, Yang připravoval podnikatelský záměr, pomocí něhož hodlal oslovit investory. To byl nesnadný úkol, neboť v komerční potenciál internetu v té době věřil jen málokdo. Jednou z cest bylo zpoplatnění služeb, ale to bylo okamžitě zamítnuto (byl však zpoplatněn byznys katalog, kde odkaz stál 299 dolarů); druhá cesta se rýsovala v možnosti využití reklamy.

Sídlo společnosti se záhy přemístilo ze Stanfordské univerzity do Mountain View, kde si dvojice pronajala místnosti nedaleko sídla společnosti Netscape. Hledání investora bylo nejprve neúspěšné, ale pak se Yang a Filo setkali s Mikem Moritzem, legendárním investorem ze společnosti Sequoia Capital, která stála mimo jiné za rozjezdem takových firem, jako jsou Apple Computer, Oracle či Cisco Systems. Moritz jim poskytl milion dolarů do začátku, výměnou za čtvrtinový podíl ve firmě a případné křeslo v budoucí správní radě. Vedle toho jim také navrhl, aby zaměstnali zkušeného výkonného ředitele, a doporučil obrátit se na manažera Tima Koogla. Ten nabídku přijal a pak společně s Yangem najali první zaměstnance.

Na tomto místě je třeba zdůraznit, že investora nezaujal samotný vyhledávací katalog, který sám o sobě negeneroval žádný zisk, ale právě způsob, jakým hodlala společnost Yahoo! využít zvyšující se zájem o jejich službu k poskytování internetové reklamy. Byl to nový koncept, a i když na úspěšnost realizace panovaly píše skeptické názory, zakladatelé Yahoo! byli přesvědčeni o jeho správnosti. Z tohoto důvodu byl také zásadně­ předělán webdesign stránek. Nová podoba­ katalogu Yahoo!, který vytvořila oregonská firma CKS Partners, umožnila od poloviny roku 1995 spustit na stránkách první reklamní bannery. Možnost internetové reklamní prezentace využily jako jedny z prvních např. společnosti MCI Communications, Internet Shopping Net­work či MasterCard International.

Budování portálu

V lednu 1996 katalog Yahoo! nabízel linky na více než 100 tisíc webových stránek a byl již nejznámější a nejvyužívanější službou World Wide Webu. Denně jej využívalo na 4 miliony uživatelů. Úspěšný nástup přilákal další kapitál, který poskytly mediální skupina Ziff-Davis Publishing a japonská softwarová společnost Softbank Corp. Na úvodní stránku katalogu začaly být také umisťovány důležité informace, jejichž místo patřilo dosud titulním stránkám tištěných deníků: přehled světového zpravodajství, informace o počasí, pohybu akcií apod.

Yang si uvědomil, že víceúčelovost a pestrá nabídka služeb nejenže přiláká další návštěvníky, ale pomůže k tomu, aby se Yahoo! stalo prostorem, bez něhož se uživatelé internetu neobejdou. Koncepce, kterou nastínil, se již neomezovala na pouhý katalog, ale měla směřovat k vytvoření jakési vstupní brány do světa internetu, portálu nabízejícího co nejširší spektrum služeb. O tom, že Yang a Koogle neměli o plánu pochyby, svědčí i fakt, že Yahoo! jako jedna z prvních čistě internetových firem vstoupila na burzu. I to byl riskantní krok, ale vyplatil se. Prodej 2,6 milionu akcií vynesl 33,8 milionu dolarů. To umožnilo další expanzi a budování portálu, a to jak pomocí vlastních inovativních projektů, tak začleňováním služeb, které společnost převzala.

K vlastním inovativním projektům patřila například služba personalizovaného webu My Yahoo! či Yahoo! Finance, zaměřené na ekonomické a finanční informace. Pokud jde o akvizice, společnost v té době převzala Four11, z jejíž služby RocketMail se stal Yahoo­! Mail, zatímco koupě společnosti Viavweb umožnila vybudovat Yahoo! Stores. Nepříliš zdařilou se naopak stala akvizice společnosti GeoCities, nabízející populární webhostingové služby (neúspěch pramenil z nešťastného prohlášení, že obsah hostujících webů považuje společnost za svůj výlučný majetek).

Yahoo! se stalo ve světě internetu pojmem a zakrátko společnost provozovala vedle původního portálu jedenáct portálů národních. Vrcholem byl rok 1999, kdy se zdálo, že pozice Yahoo! je neotřesitelná, a kdy jedna akcie společnosti měla hodnotu 237 dolarů. Jerry Yang, zázračný student z Tchaj-wanu, se tak stal nejmladším miliardářem na světě a celebritou nové ekonomiky. Sídlo firmy bylo přesunuto do nově vystaveného, moderního komplexu budov v Sunnyvale. V té době však už rok existoval vyhledávač Google. Jeho nástup, rovněž spjatý s investorem Mikem Moritzem, byl nenápadný, ale strategie tohoto internetového vyhledávače přinášela nový model, určený pro příští desetiletí.

Yahoo! a dot-com-bubble

Druhá polovina 90. let minulého století, kdy Yahoo! zažívalo závratný úspěch, bývá trefně označována za dobu nafukování „internetové bubliny“ (dot-com-bubble). V dubnu 1996 vydalo Ministerstvo obchodu USA zprávu, podle níž se používání internetu zdvojnásobuje každých sto dnů. Na základě toho autoři zprávy odhadovali, že v roce 2002 bude mít internetové obchodování objem 300 miliard dolarů ročně. Úspěch Yahoo! stejně jako nadějné vyhlídky do budoucna povzbudily vznik tisíců internetových start-up firem, do kterých od nadšených investorů proudily miliony dolarů (podle střízlivého odhadu se v letech 1998 až 2000 do dot-com firem investovaly 2 miliardy dolarů ročně).

Problém byl v tom, že běžná internetová firma se nesnažila generovat zisk, nýbrž ovládnout trh a zákazníky, aby byla připravena na zářnou dobu, kdy se z internetu stane nejpoužívanější masmédium. Cílem přitom často bylo prodat na burze dot-com firmu dříve, než dojdou peníze od investorů. Jestliže na přelomu století se tato krátkodechá strategie osvědčovala, zároveň vše nasvědčovalo tomu, že brzy musí přijít zvrat. Řada analytiků si to uvědomovala a varovala, že akcie dot-com firem jsou silně nadhodnoceny, ale investoři, byť s nimi často souhlasili, investovali dál.

Avizovaný zlom se dostavil na začátku roku 2001, kdy poklesly ceny prakticky všech akcií technologických webových firem. O jak závažný propad se jednalo, se dnes často ilustruje zvláště na příkladu společnosti Yahoo!, jejíž akcie klesly z hodnoty 200 dolarů (prosinec 1999) na hodnotu 12 dolarů (březen 2001).

Co Yahoo! zachránilo před krachem, který postihl velké množství dot-com firem, byl jednak obchodní model, schopný produkovat zisk díky reklamě, jednak pružnost, s jakou vedení společnosti na situaci zareagovalo. Zavedená značka stejně jako stabilní uživatelská základna rovněž dopomohly k tomu, aby Yahoo! krizi přežilo. Splasknutí internetové bubliny sice stálo místo Tima Kooglea, jehož nahradil Terry Semel z Warner Bros., ale v dlouhodobém horizontu společnost významněji nepoznamenalo. Nový výkonný ředitel osekal náklady a provedl restrukturalizaci, ale základní strategii měnit nemusel. Ta zahrnovala pět hlavních oblastí, kam se Yahoo! bude ubírat v příštích letech: komerce, média (audio, video), globální působnost, byznys služby a bezdrátový přístup na internet.

I když byla zvolená strategie v zásadě správná, problémem bylo, že v oboru vyhledávacích služeb již existovala lepší. Tu sledovala zmíněná společnost Google, Inc., která vsadila na jednoduchost, nadnárodní působení a – především – novou technologii vyhledávání. V důsledku toho získával Google čím dál větší podíl na trhu.

Fulltextový vyhledávač

Když v roce 2000 vstoupil konkurenční Google do internetové reklamy, znamenalo to pro Yahoo! další ohrožení, a to i navzdory faktu, že nešlo o bannerovou reklamu. Google zvolil netradiční, ale úspěšný model „sponzorovaných odkazů“. To znamená, že reklamní odkazy neumístil v plošné podobě na titulní stranu, ale svázal je s výsledky vyhledávání, od nichž inzerci jasně oddělil. I když od téhož roku začal portál Yahoo! využívat vyhledávací službu Google, odpověď společnosti nemohla znít jinak, než vytvořit vlastní fulltextový vyhledávač (tedy službu neomezenou jen na vyhledávání v rámci katalogu).

Záměrem Yanga a Semela bylo udělat vše pro to, aby se závislosti na konkurenčním produktu zbavila. Pozoruhodné je, že v té době Terry Semel jednal o možnosti koupení vyhledávače Google, a to přímo s jeho zakladateli. Částka tři miliardy dolarů, kterou Larry Page a Sergey Brin požadovali, se mu však zdála příliš vysoká, takže jednání ukončil. To ovšem, jak se brzy ukázalo, byla největší chyba, jaké se vedení Yahoo! kdy dopustilo. (Není bez zajímavosti uvést, že např. za Broadcast.com zaplatila společnost 5,6 miliardy dolarů, za GeoCities 3,6 miliardy dolarů). Úsilí vymanit se na závislosti na Google nakonec podpořily akvizice společností Inktomi a Overture Services (vlastníka vyhledávačů AlltheWeb a AltaVista), na jejichž základě byl vytvořen fulltextový vyhledávač Yahoo! Search, který byl spuštěný na začátku roku 2004. V té době ale Google již natolik upevnil svoje postavení na trhu, že Yahoo! nezbylo nic jiného, než se s touto hořkou skutečností vyrovnat a přijmout pozicí celosvětové dvojky.

Vedení společnosti si uvědomovalo, že jednou z příčin tohoto stavu je technologický náskok Googlu. Z tohoto důvodu byla založena síť výzkumných středisek Yahoo! Research, kde jedním z priorit je právě vývoj vyhledávacích nástrojů.

Kdo získá Yahoo!?

Ačkoli výkonný ředitel Terry Semel důsledně sledoval strategii a výrazně rozšířil pole působení Yahoo!, na hodnotě akcií se tato expanze neprojevila tak, jak by si akcionáři přáli (zvláště v porovnání s konkurenčním Googlem, který zvýšil hodnotu akcií dvacetkrát efektivněji). Když se navíc ukázalo, že Semel nevyužil možnosti akvizic významných internetových projektů (YouTube, MySpace či Facebook), začalo se pod ním povážlivě viklat křeslo. K jeho pádu pak navíc přispěl dramatický pokles akcií v roce 2007. Když v červnu téhož roku Terry Semel rezignoval, zvolilo představenstvo do čela Jerryho Yanga. Odůvodnění znělo, že Yang jakožto spoluzakladatel a dlouhodobý klíčový stratég nejenže společnost nejlépe zná, ale nabízí i novou vizi, spočívající ve vytvoření vzájemně provázaných webových služeb s využitím nejnovějších technologií.

To se mu sice do jisté míry podařilo (příkladem je vylepšení populárního freemailu Yahoo! Mail, sociální sítě Yahoo! 360° či založení zcela nových služeb jako např. Yahoo! Developer Network ), ale akcionářům se nezavděčil. Ostatně, není se co divit. Ze zpětného pohledu je zjevné, že při zásadních jednáních kladl Yang svůj vztah ke společnosti nad zájmy investorů. Zaměstnanci mu za to sice tleskali, ale řadě akcionářů začala brzy docházet trpělivost.

Odmítnutí velkorysé nabídky na převzetí Microsoftem se nakonec ukázalo jako zásadní chyba, zvláště poté, co selhalo jednání­ o vytvoření partnerství v oblasti internetové reklamy se společností Google. Dohodu dvou velkých hráčů internetové reklamy nakonec potopilo prohlášení vlády Spojených států, které ji považovalo za hrubé porušení pravidel trhu. Aby toho nebylo málo, celosvětová finanční krize se podepsala na akciích Yahoo!, které se propadly na cenu třinácti dolarů.

Když tedy Yang v polovině listopadu 2008 rezignoval, překvapilo to jen málokoho. Jakou cestou se bude Yahoo! dále ubírat, je otázkou, kterou nedokáže nikdo zodpovědět.

 

Z historie Yahoo! Inc.

  • 1994 Jerry Yang a David Filo vytvořili internetový katalog „Jerry‘s Guide to the World Wide Web“, který později přejmenovali na Yahoo!.
  • 1995 Založení společnosti Yahoo! CEO Tim Koogle.
  • 1996 Firma Yahoo! vstoupila na burzu.
  • 1997 Spuštěny služby Yahoo! Mail, Yahoo! Games a další.
  • 1998 Akvizice společností Viaweb a Yoyodyne Entertainment, Inc,; spuštěna služba Yahoo! Pager.
  • 1999 Akvizice společností Geocities a Broadcast.com; představen Yahoo! Messenger.
  • 2000 Spuštěna služba Yahoo! Groups (na základě akvizici eGroups).
  • 2001 Novým CEO se stal Terry Semel; akvizice HotJobs.
  • 2002 Akvizice Inktomi.
  • 2003 Akvizice společnosti Overture Services, Inc.
  • 2004 Oznámeno vytvoření Yahoo! Research Labs.
  • 2005 Založena evropská centrála společnosti v Dublinu; akvizice služby Flickr, del.icio.us a podílu čínského portálu Alibaba.com; spuštění služby Yahoo! 360° (blogy a sociální network).
  • 2007 Novým CEO se stal Jerry Yang, spoluzakladatel Yahoo!.
  • 2008 Microsoft Corp. nabídla za převzetí Yahoo! 44,6 miliard dolarů, nabídka byla odmítnuta; Yang rezignoval na post CEO.




Komentáře