Jak poznat podvodníka ve vlastní firmě?

Mezinárodní průzkum Who is the typical fraudster – KPMG Analysis of global patterns of fraud navazuje na obdobný materiál z roku 2007.

Jak poznat podvodníka ve vlastní firmě?


Zatímco čtyři roky stará analýza vycházela z dat sebraných pouze na území Evropy, ta letošní zahrnuje informace z celého světa. Cílem nového průzkumu je identifikovat typické chování osob, které se dopustily podvodného jednání, dobu jeho trvání i výši způsobené újmy, a to v globálním měřítku. Letošní analýza mapuje údaje, které se shromáždily v rámci šetření bezmála 350 skutečných podvodných jednání v 69 zemích světa mezi lednem 2008 a prosincem 2010. Většina případů, které studie obsahuje, nebyla nikdy publikována, přesto zahrnuje některé veřejně známé případy. Analýza se zaměřila pouze na případy, kdy se jednalo o kriminální aktivitu tzv. bílých límečků a kdy byl pachatel ve výsledku identifikován.

Kromě hlavního cíle – získat profil typického pachatele podvodného jednání – se průzkum také zaměřil na postoje firem k prevenci podvodů a dále na varovné signály, které mohou vést k včasnému odhalení defraudanta a které rozhodně není radno podceňovat. Věk typického podvodníka se pohybuje mezi 36 až 45 lety. Zajímavé je, že se tento trend od výsledků průzkumu z roku 2007 nikterak neliší. Muži tvoří 87 procent (85 procent v r. 2007) všech vyšetřovaných pachatelů, podíl žen byl mezi vyšetřovanými vyšší v Americe, Asii a Pacifiku (22 procent, resp. 23 procent) a naopak nižší v Evropě, na Středním východě a v Africe (8 procent).

V průběhu čtyř let se zvýšil počet pachatelů na úrovni statutárního orgánu – z 11 procent (2007) na 18 procent (2011). Naopak o 14 procent poklesl počet případů zahrnujících členy vyššího managementu – ze 49 procent (2007) na 35 procent (2011). V mírně se zvyšujícím počtu se do podvodů začali zapojovat zaměstnanci na nižších pozicích než manažerských – průzkum zaznamenal nárůst ze 14 procent v roce 2007 na 18 procent v roce 2011. Výrazný nárůst podvodných aktivit – z 11 procent v roce 2007 na 26 procent v roce 2011 – byl zjištěn u generálních ředitelů.

K podvodu dojde většinou až po pěti letech strávených ve firmě

Aktuální průzkum opět akcentuje fakt, že mezi nejpravděpodobnější pachatele podvodného jednání se řadí osoby, které jsou v organizaci zaměstnány delší dobu. Více než polovina podvodníků (51 procent) zahrnutých do průzkumu v roce 2007 pracovala ve společnosti déle než pět let, z toho 22 procent 10 let a více. V roce 2011 se jedná dokonce o 60 procent pachatelů – ti před zjištěním podvodného jednání pro společnost pracovali déle než 5 let, přičemž 33 procent 10 let a více.
Průzkum dále zjistil, že od počátku podvodného jednání do okamžiku jeho odhalení uplynou v průměru 3 roky.

Kdo jsou spolupachatelé?

V roce 2011 byl v 61 procentech spáchán podvodný čin v součinnosti s další osobou, což je proti roku 2007 téměř dvojnásobný nárůst (32 procent v r. 2007). Nejčastějšími externími spolupachateli jsou dodavatelé – 48 procent a zákazníci – 22 procent. Pravděpodobnost, že pachatel spolupracuje na podvodném jednání s dalšími osobami, se výrazně zvyšuje u mužů (64 procent) než u žen (33 procent).

Proč? Nejčastěji samozřejmě pro peníze.

Průzkum vyšetřovaných případů dále zjistil, že největší hybnou silou podvodného jednání je osobní finanční prospěch následovaný podvodným finančním výkaznictvím. Rostoucí tlak na splnění finančních cílů, zabezpečení pro případ ztráty zaměstnání a zvýšení bonusů byly pak nejčastějšími důvody pro podvodné vykazování výsledků. Ve 43 procentech případů podvodného jednání analyzovaných v roce 2011 docházelo k odcizení majetku, nejčastěji v důsledku zpronevěry a podvodů při firemních nákupech.

Průzkum dokazuje, že podvodné jednání a zkreslování výkaznictví a reportingu jsou pro společnosti celého světa stále závažnějšími problémy. Proto může překvapit, že připravenost firem na podvodná jednání svých zaměstnanců se nachází na čím dál nižší úrovni. Interní kontrolní mechanismy jsou totiž nyní podstatně slabší než v roce 2007 a dohled managementu je o poznání méně ostražitý. Ekonomický tlak a zodpovědnost se přesouvá z vedení společnosti na konkrétní jednotlivce, firmy varovné signály nereflektují dostatečně a dále se také prodlužuje doba, která uplyne od počátku podvodného jednání do jeho odhalení. Z těchto důvodů lze usuzovat, že v následujících dvou až třech letech budeme svědky odhalení podvodů, které momentálně probíhají. V roce 2011 také dramaticky vzrostl podíl zneužití interních kontrolních mechanismů, a to ze 49 procent v roce 2007 na 74 procent v roce 2011.

Je třeba poznamenat, že téměř polovina podvodů byla odhalena díky formální či neformální výstraze nebo úplnou náhodou. To naznačuje, že interní kontrolní mechanismy buď zcela chybí, nebo nefungují správně. Většina vyšetřovaných podvodů zahrnovala zneužití interních kontrolních mechanismů, nebo využití jejich slabin.

Společnosti se zveřejňováním podrobností o podvodném jednání váhají, zejména pokud to nevyžaduje zákon nebo regulace nebo pokud má význam či velikost ztráty dopad „pouze“ na finanční výsledky běžného období nebo předchozích období, které již byly vykázány. Tuto nechuť lze vysvětlit hlavně obavami ze ztráty důvěry investorů, poškození reputace a možného regulatorního postihu.

Analýza z roku 2011 odhaluje, že 77 procent uskutečněných šetření podvodů nebylo oznámeno veřejnosti. Neochotu firem zveřejňovat tyto informace lze dále ilustrovat tím, že interní komunikace daných záležitostí poklesla o 4 procenta (46 procent v r. 2011, proti 50 procentům v r. 2007). Podíl případů, kdy byly podrobnosti o podvodu zveřejněny, poklesl v průběhu čtyř let o 22 procent. Uvedená zjištění naznačují, že společnosti plně nevyužívají příležitosti ke svému ponaučení, ani k zavedení firemní kultury s nulovou tolerancí k podvodu.

Efektivní komunikace výskytu podvodných jednání nabízí managementu příležitost vyslat organizaci a obchodním partnerům jasný signál, že podvodné jednání nebude v žádném případě tolerováno.
Výstražné signály aneb Nač si dát pozor
Společnostem se stále nedaří rozpoznat varovná znamení – v 50 procentech případů totiž prokazatelně existovaly předchozí varovné signály podvodného jednání, ale nebyl na ně brán zřetel. Z tohoto hlediska se jedná o 29procentní nárůst. Opomíjené varovné signály dávají pachatelům v podstatě zelenou k beztrestnému pokračování v podvodné činnosti. Podvodná jednání jsou málokdy jednorázová: 96 procent podvodníků v průzkumu z roku 2011 páchalo podvodné jednání opakovaně, což znamená pětiprocentní nárůst proti roku 2007.

Firemní prostředí vhodné pro spáchání podvodu:

•    Mezi společností a jejími interními či externími auditory existuje nejednoznačný vztah a panuje nedostatek důvěry.
•    Struktura dodavatelů bankovních služeb není jednotná – není jeden jasný poskytovatel, díky čemuž lze omezit transparentnost podnikových financí.
•    Ve společnosti se přehnaně tají pracovní náplně daných pozic, jejich činnosti a finančních výsledků. V případě otázek dochází ke zdržování a odmítání odpovědí a podpůrné dokumentace.
•    V rámci dané funkce se často mění zaměstnanci. Podvodného jednání se pravděpodobněji dopustí zaměstnanci v podniku s nízkou morálkou a nekonzistentním dohledem.
•    Některé praktiky v rámci oddělení se nezdají být přímočaré a mohou být dokonce nezákonné nebo neetické.
•    Podnik neustále posouvá limity a hranice, kde se jedná o otázky finančních odhadů nebo volby účetních postupů.
•    Vyšší management pobírá vysoké bonusy vázané na splnění cílů. Divize nebo oddělení podniku je vnímáno jako komplexní nebo jako neobvykle ziskové, čímž dochází k odvrácení pozornosti managementu a osob provádějících audit.
•    Jiným společnostem ve stejném odvětví se nedaří a tržby/zisky klesají. Společnost jde zdánlivě proti tržnímu trendu.
•    Nárůst ziskovosti nevede k růstu reálných peněžních toků.
•    Složité, nebo jinak neobvyklé platební metody, dohody mezi podnikem a určitými dodavateli/zákazníky mohou být nastaveny úmyslně neprůhledným způsobem, aby se zakryla jejich skutečná povaha.
•    Existují odlehlé provozy, které nejsou efektivně monitorovány centrálou.

Osobnostní a profesní charakteristiky potenciálního podvodníka:

•    Odmítá povýšení nebo se o něj neuchází a nemá pro to rozumné vysvětlení.
•    Má příležitost manipulovat výplatami a odměnami jednotlivců.
•    Zřídkakdy si bere dovolenou.
•    Jeho osobní finance jsou v nepoměru k jeho předpokládaným příjmům – je zde reálné podezření.
•    Nepředkládá, nebo nechce předkládat záznamy a další informace dobrovolně, případně na požádání.
•    Soustavně se o něm šíří zvěsti, případně jsou patrné náznaky osobních zlozvyků, závislostí, nebo neřestí.
•    Je nespolehlivý a náchylný k chybám a slabému výkonu. Zjednodušuje si cestu a/nebo „ohýbá“ pravidla.
•    Svaluje vinu a odpovědnosti za své chyby na druhé. V práci se jeví jako nespokojený a málo motivovaný.
•    Obklopuje se svými oblíbenci nebo lidmi, kteří mu málokdy odporují.
•    Přijímá pozornosti, které jsou nepřiměřené nebo v přímém rozporu s firemními pravidly.
•    Zdá se být ve stresu a pod tlakem.
•    Některé zaměstnance řídí příliš detailně, jiné si naopak drží od těla.
•    Šikanuje nebo zastrašuje kolegy. Je nevyrovnaný a náladový, arogantní, se sklony ke konfrontaci a výhrůžkám, případně je agresivní, pokud čelí pochybnostem.
•    Dodavatelé jednají pouze s daným jednotlivcem, který se chová sebestředně a zajímá se pouze o vlastní pracovní náplň.
•    U nových zaměstnanců úroveň výkonnosti nebo dovedností neodpovídá zkušenostem uvedeným v jejich životopise.





Komentáře