e-health: Promarněná příležitost

Které zájmové skupiny ovlivňují dění v oblasti IT ve zdravotnictví? Jaké jsou nejčastější problémy, které musí zdravotnická zařízení v oblasti IT řešit? Na tyto a celou řadu dalších otázek jsme se zeptali představitelů firem, které se v této sféře pohybují.

e-health: Promarněná příležitost


Jak vypadá využívání IT v průměrné ordinaci praktického lékaře? Do jaké míry je situace odlišná ve státních nemocnicích a soukromých střediscích?

Jiří Pašek, IZIP: Z našich zkušeností vyplývá, že lékaři využívají moderní IT technologie stále více, což je samozřejmě pozitivní trend. Přesto jsem překvapen, že někteří lékaři si plně neuvědomují, jaké možnosti přináší elektronizace zdravotnictví. Mají tak konečně dostupné aktuální informace o svém pacientovi – přitom řada zdravotnických pracovníků pracuje často podle zásady „lepší žádná data než neúplná data“, ovšem v praxi máte málokdy k dispozici kompletní zdravotní záznamy o pacientech – viz například problémy záchranné služby s informacemi o dlouhodobém zdravotním stavu raněných při autonehodách. Výhodu větších nemocnic vidím v tom, že disponují komplexními informačními systémy, soukromí lékaři jsou na druhou stranu zase pružnější a rychleji využívají nové moderní komunikační prvky jak při kontaktu s pacienty, tak s pojišťovnou.

Petr Železník, SAP ČR: Nejen v ordinacích praktického lékaře se běžně setkáváme s lokálním použitím několika neintegrovaných aplikací typu groupware a specializované agendy pro lékaře. Záznamy o péči a termínech ošetření se musí opakovaně ručně přepisovat a vyhledávat v několika systémech. Mnoho informací existuje jen v papírové složce, do které může nahlédnout kdokoliv, čili bez ochrany osobních dat. V případě potřeby rychlého rozhodnutí ošetřujícího lékaře nejsou dostupné potřebné informace, což může zapříčinit buď prodlení, nebo nesprávný postup léčby.

Erik Fišer, CSC: Praktičtí lékaři jsou dnes vybaveni základním IT a základním softwarem, který umožňuje lokální vedení dokumentace o pacientovi a vystavení receptu, ovšem bez provázanosti na další praktické lékaře, ambulantní specialisty a nemocnice, na jiné systémy, lékárny atd. Ve vybavení státních a soukromých zdravotních středisek není významný rozdíl v IT, liší se spíše vybavením zdravotnickými prostředky a přístroji.

Irena Szkanderová, Tieto Czech: Praktický a specializovaný lékař je ve většině případů vybaven aplikacemi usnadňujícími práci v daném oboru. Co se týče nemocnic a dalších zdravotnických zařízení, používá se v nich takřka bez výjimky specializovaný informační systém, který obsáhne mnohem komplexnější problematiku – jeho součástí velmi často bývá i možnost vzdálené komunikace s praktickými lékaři a specialisty.

Vladimír Přikryl, CompuGroup Medical: Podle našich odhadů používá aktivně výpočetní techniku v soukromých ambulancích více než 80 % lékařů. Některé ambulance používají počítače pouze pro potřeby vyúčtování zdravotní péče, jiné pracují v podstatě výhradně digitálně. Vedou kompletní agendu, vystavují na počítači všechny doklady, digitalizují došlé dokumenty, elektronicky přijímají výsledky komplementu. Je však patrné, že míra využití výpočetní techniky v ordinacích se každým rokem zvyšuje.

Ve státních nemocnicích je IT většinou považováno za nutné zlo. Lékaři jsou v mnoha případech přesvědčeni, že jim před příchodem IT bylo lépe a že vedení záznamů pacientů v papírových kartotékách pro ně bylo pohodlnější. V soukromých zařízeních je přístup k IT přátelštější. Důvodem je fakt, že v soukromém zařízení je kladen vyšší důraz na efektivitu celého workflow.

Oblast zdravotnictví podléhá mnoha regulacím a vlivným zájmovým skupinám – lze vůbec při zavádění centralizovaných IS postupovat tak, abyste nešli hlavou proti zdi?

Jiří Pašek, IZIP: Lobbing různých zájmových skupin sledujeme často při zavádění služby elektronických zdravotních knížek. Přestože je tato on-line služba pro uživatele a zdravotnické pracovníky zdarma a je kompatibilní se zdravotnickými softwary lékařů, setkáváme se s různými překážkami a neochotou využívat ji na straně některých zdravotnických zařízení a soukromých lékařů. Jedním z možných důvodů této situace může být transparentnost a komplexnost, kterou do českého zdravotnictví přináší. Například rychle dostupný přehled o poskytnuté léčbě jak pro pacienta, tak pro zdravotnické pracovníky, potažmo zdravotní pojišťovnu znamená zpětnou informaci o vynaložených finančních prostředcích, což vede k efektivnějšímu chování všech zainteresovaných subjektů ve zdravotnictví.

Petr Železník, SAP ČR: Zavedení integrovaného komplexního nemocničního IS (NIS) je strategickou záležitosí pro jakoukoliv zdravotnickou organizaci, ať jde o malou privátní kliniku nebo velkou skupinu nemocnic. Takovéto rozhodnutí předpokládá jasnou koncepci v definici procesů a následně procesní podpory ze strany ICT technologií. Jelikož tyto procesy jdou napříč celým zdravotním systémem (pacienti, plátci a poskytovatelé zdravotní péče, profesní organizace, státní registry apod.), je velmi náročné vybudovat takovýto centralizovaný systém.

Erik Fišer, CSC: Teoreticky lze, pokud přesvědčíte zdravotnické odborníky a veřejnost i politiky o jedinečnosti svého řešení a úspěšnosti provozovaných celonárodních referencí, tj. e-health systémů, z této oblasti. Nicméně to nestačí, protože skupiny v pozadí zdravotnictví neustále prosazují své lokální zájmy a nestandardní lokální řešení. Jdou až tak daleko, že neúplná a parciální tuzemská SW řešení vydávají za mezinárodní standard. Například jednoduchý systém, kdy lékař pošle e-mailem recept do lékárny, je vydáván za e-prescription, IZIP (elektronická zdravotní knížka) je vydáván za EHR (Electronic Health Record = Elektronická Zdravotní Dokumentace) atd. Takže v praxi spíše nelze a je to otázka dlouhodobých dohod a jednání.

Irena Szkanderová, Tieto Czech: Největším problémem veřejných výběrových řízení je způsob organizace tendrů, kde je podle zákona rozhodujícím kritériem cena. To má dopady na kvalitu nabídnutých řešení a na úroveň dodavatelských firem. Různé pokusy ovlivnit výběr a podmínky dodávky nevylučujeme.

Vladimír Přikryl, CompuGroup Medical: Důležité je nevymýšlet gigantické projekty, i nezavádět IT revolučně. Zdravotnictví je velmi konzervativní prostředí. Lékaři i pacienti velmi dobře reagují na optimalizaci existujících procesů s využitím IT. Na megalomanské projekty, které mají za cíl obrovskou centralizaci informací, se naopak všichni dívají nevstřícně a s nedůvěrou.

Co je podle vašich zkušeností největším problémem, který musí nemocnice či zdravotnická zařízení v oblasti informačních systémů v současné době řešit?

Pavel Nemrava, Software602: Dlouhodobá archivace zdravotnické dokumentace. Naprosté většině zdravotnických zařízení chybějí nástroje, které by umožnily vytvářet elektronické archivy v souladu s legislativou. Nemocnice a polikliniky jsou tedy nuceny nadále vést rozsáhlé papírové archivy, což je zbytečně pracné, nákladné a neobratné.

Další oblastí je zjednodušení administrativních a statistických procesů, které obvykle nemocniční systémy nepokrývají. Jedná se především o statistická hlášení s vyhodnocováním, například hlášení mimořádných událostí či odeslání elektronické neschopenky pomocí datové schránky nebo schvalování přístupových práv do jednotlivých aplikací. Pro některé nemocnice je velmi aktuální nasazení elektronické spisové služby, protože termín stanovený zákonem o archivnictví a spisové službě nastane již za několik měsíců.

Erik Fišer, CSC: Jde o problémy financování systému, kdy nezbývají zdroje pro době odpovídající rozvoj IT infrastruktury.

Irena Szkanderová, Tieto Czech: Největším problémem je podfinancování IT projektů, a tím i výrazná zastaralost používaných řešení.

Vladimír Přikryl, CompuGroup Medical: V terénní ambulantní sféře je to bezesporu míra počítačové gramotnosti. To samozřejmě souvisí s věkovou strukturou českých privátních lékařů. Důležitou otázkou je motivace lékařů k použití IT a velkým problémem je způsob, jakým je SW doktory využíván. Většina nemocnic má vlastní IT oddělení. Hlavním úkolem tohoto oddělení je pouze bezproblémový chod softwaru, ale nezodpovídají za jeho efektivní využívání ze strany doktorů.

Jak například zvládají zdravotnická zařízení (ale i praktičtí lékaři) problematiku ukládání dat a zároveň ochrany osobních údajů pacientů?

Petr Železník, SAP ČR: Ochrana osobních údajů pacientů je v současné době aktuálním tématem nejen z důvodů budování zdravotních registrů. Velmi ožehavou otázkou může být hranice mezi ochranou osobních údajů a možností záchrany života pacienta. V diskuzích s kolegy z Izraele se tito podivovali našemu vnímání ochrany osobních údajů pacientů, ale pak uznali, že jejich systém je v podstatě válečným zdravotnictvím, kde jde především o rychlost při záchraně života pacienta. Vrátím-li se zpět do našich nemocnic a ordinací, nejhorší je papírová dokumentace dostupná komukoliv bez jakékoliv evidence. O nic lepší není lokálně nebo na síťových serverech ukládaná neřízená elektronická zdravotní dokumentace zpracovávaná textovými editory. Mnohé lokální aplikace v ordinacích sdílí více uživatelů (sestra, lékař, laborant) s jedním uživatelským účtem a společným heslem.

Erik Fišer, CSC: Ukládání dat podle mého názoru nesplňuje podmínky o ochraně osobních údajů. Např. v poslední době hodně diskutovaný IZIP nepředstavuje vzor datově a přenosově zabezpečeného systému, i když autoři hovoří jinak. Praxe je hodně vzdálena systémům např. z oblasti elektronického bankovnictví a jeho bezpečnostním prvkům, přičemž minimálně tyto parametry by práce s osobními daty pacientů měla splňovat.

Irena Szkanderová, Tieto Czech: Podle znění § 9 zákona 101/2000 je zpracování citlivých dat pro zajištění zdravotní péče vyňato z účinnosti zákona o ochraně osobních údajů. Problémy mohou nastat až v případě využití takových informací jiným způsobem, např. shromažďováním dat mimo systémy nemocnic či aplikace lékařů.

Jaký předpokládáte další vývoj v oblasti jednotného systému elektronických zdravotních záznamů, kdy se podle vás dočkáme skutečně funkční platformy či řešení, které zahrne všechny pojišťovny a pacienty?

Petr Železník, SAP ČR: Z pohledu jednotného systému elektronických zdravotních záznamů pacientů je důležité, aby byly na úrovni státu přijaty standardy, které budou v souladu s evropskými, a tyto standardy musí být závazné pro výměnu dat mezi jednotlivými subjekty v oblasti zdravotnictví. Pak si mohou jednotlivé organizace, nejen pro pacienty z České republiky, vyměňovat nutné informace za účelem nejlepší péče, oprávněnosti poskytnutí léků, zúčtování péče, ale také pro řízení prevence, národní statistiky, pro strategické plánování apod.

Pavel Nemrava, Software602: Vnímáme, že bez ohledu na to, jak bude postupovat budování nějakého velkého celostátního systému, je velice důležité, jak bude vypadat práce s elektronickými dokumenty v jednotlivých zdravotnických zařízeních. Pokud budou dokumenty vytvářeny a udržovány tak, aby odpovídaly všeobecně akceptovaným (evropským) normám zajišťujícím dlouhodobou čitelnost a dlouhodobou ověřitelnost, potom bude relativně snadné řešit jejich sdílení a bezpečnost. A naopak.

Erik Fišer, CSC: Zhruba před šesti lety bylo české zdravotnictví v rámci celé střední a východní Evropy v přípravě na nasazení e-health strategie a technologie nejdále. Po odvolání ministra Julínka se celý proces zastavil a dnes jsme posledním kodrcajícím se vagónkem ve vlaku e-health projíždějícím Evropou. U zájmových skupin není evidentně zájem a chybí politická vůle e-health CZ rozjet. Na tendr „registry“, základní datový stavební kámen e-health, se čekalo téměř dva roky. Takže k dalšímu výraznému pokroku v e-health CZ dojde až po změně v uvažování těchto zájmových skupin.

Vladimír Přikryl, CompuGroup Medical: Osobně nevěřím na nějaký gigantický a všeobjímající EHR, ani si nemyslím, že by byl nutně potřebný. Zároveň nevěřím, že někdy vznikne. Je to choulostivé, konkurenci omezující a investičně nákladné. Nutné je však zintenzivnění komunikace mezi zdravotnickými zařízeními a zdravotními pojišťovnami, ale i mezi zdravotnickými zařízeními samotnými.

Irena Szkanderová, Tieto Czech: Problematika e-health musí být řešena jednotně a komplexně, na celostátní úrovni – tak jako je tomu v jiných státech Evropské unie, ideálně např. v severských zemích, kde se na těchto projektech aktivně podílíme.

Zaznamenali jste v posledním roce případy rozsáhlejšího nasazení nových generací tabletů (iOS, Android či jiné platformy) v tuzemských nemocnicích či jiných zdrav. zařízeních?

Petr Železník, SAP ČR: Tablety si pomalu, ale jistě hledají cestu do našich nemocnic. Dříve jsme mohli v nemocnici vidět tlusté šanony se zdravotní dokumentací, ale tablety v zahraničí rychle přeskočily dřívější PC na vozíčku nebo notebooky. Jejich popularita mezi lékaři je obrovská a je jen na dodavatelích NIS, aby z této hračky udělali profesionální nástroj každého lékaře a sestry u lůžka pacienta či v ordinaci. Pokud nebudou praktické aplikace pro tablety k dispozici, jejich nasazení v nemocnicích nebude mít očekávané přínosy.

Pavel Nemrava, Software602: Máme za to, že cílem nemá být co nejrychlejší zavedení tabletů ani žádné jiné technologie. Cílem má být usnadnění práce lékařů. Na tablety bychom měli pohlížet jen jako na prostředek k dosažení takového cíle. Myslíme si, že vývoj tímto směrem skutečně půjde. Ale je důležité respektovat, že zdravotnictví je specifické odvětví, zbytečně nespěchat, citlivě s lékaři komunikovat a umožnit jim, aby právě oni určovali podobu výsledného nasazení.

Martin Kostic, Emark: Z hlediska MIS jsme na úrovni managementu zaznamenali zdvojnásobení počtu uživatelů s iPady či smartphony. Většinou jde o progresivní uživatele, kteří se nebojí experimentovat s novými technologiemi.

Erik Fišer, CSC: Tyto případy jsme zaznamenali spíše sporadicky. Výjimkami je několik pražských nemocnic, respektive jejich několik klinik a dvě nemocnice v Brně a Hradci Králové. Tato technologie je zatím v českých zdravotnických zařízeních výjimkou, takže se nedá o nasazení těchto technologií hovořit.

Vladimír Přikryl, CompuGroup Medical: Přestože lékaři rozhodně nejsou žádnými nadšenými fanoušky IT, celá řada z nich začala moderní smartphony a tablety používat pro svoji osobní potřebu. V dohledné době očekáváme tlak na propojení agendy ambulance se službami, které jsou používány na těchto zařízeních.


Úvodní foto: © Minerva Studio - Fotolia.com

Vyšlo v CIO Business World 4/2012
Časopis lze koupit se slevou 20 %





Komentáře