Aktuální stav a trendy využití ICT v české ekonomice

Česká ekonomika zažívá v posledních letech nevídaný růst. Spolu s růstem ekonomiky roste i produktivita práce. Na jejím zvyšování se přitom nemalou měrou podílí přesun výroby ze západoevropských zemí do výrobních závodů v tuzemských průmyslových zónách...

Aktuální stav a trendy využití ICT v české ekonomice


Česká ekonomika zažívá v posledních letech nevídaný růst. Spolu s růstem ekonomiky roste i produktivita práce. Na jejím zvyšování se přitom nemalou měrou podílí přesun výroby ze západoevropských zemí do výrobních závodů v tuzemských průmyslových zónách. Souběžně s tím vším zároveň dále posiluje kurz české měny vůči oproti oběma nejvýznamnějším měnám světovým – a to aniž by se i přes neustálé nářky největších českých exportérů nějak dramatičtěji snižovala exportní výkonnost české ekonomiky.

Zda a jak se tento trend vývoje české ekonomiky promítá do využití informačních a komunikačních technologií je spolu s pohledem na aktuální trendy využívání informačních a komunikačních technologií námětem tohoto dílu Analýzy IT.

Zprávy analytických firem o vývoji českého trhu ICT a potažmo i o vývoji trhu ICT v celém regionu střední a východní Evropy, který zažívá v posledních letech obdobný ekonomický boom jako ekonomika česká, přitom téměř bezvýhradně potvrzují rostoucí význam ICT: „Trh s osobními počítači ve střední a východní Evropě poháněl v roce 2006 kupředu především ekonomický boom.“ „Český trh IT služeb v roce 2006 zrychlil tempo růstu.“ „Výrobní sektor a zahraniční investice znovu oživují trh s podnikovým aplikačním softwarem v České republice.“ – tak kupříkladu o dosavadním vývoji a současné situaci hovoří společnost IDC.

Možnosti využití informací o vývoji trhu s informačními a komunikačními technologiemi v posledních měsících a letech k prognózování dalšího rozvoje využití ICT jsou však omezené – obdobně jako nemusí být nutně zcela jednoznačný vztah mezi dosavadním vývojem české ekonomiky a jeho budoucími důsledky pro rozvoj využití ICT v této ekonomice. To, jak se v konečném důsledku promítne aktuální vývoj české ekonomiky do dalšího rozvoje využití ICT v této ekonomice a v konečném důsledku tedy i do toho, co se v příštích letech nakonec bude na českém trhu ICT prodávat, je totiž výrazně ovlivňováno mnoha dalšími faktory.

KLÍČOVÉ PŘEDPOKLADY VYUŽITÍ ICT

O tom, že se rozvoj české ekonomiky jako celku promítá mj. i do aktuálního stavu a dalšího rozvoje využití informačních a komunikačních technologií v této ekonomice, není pochyb. Negativní důsledky, které mělo pro globální trh ICT relativně bezproblémové překonání obav z „viru roku 2000“ a následné splasknutí „internetové bubliny“ na počátku tohoto desetiletí, tak byly v české ekonomice již tehdy kompenzovány počátky ekonomické konjunktury.

Skutečnost, že se česká ekonomika dokázala tak rychle vzpamatovat z „pobalíčkové“ ekonomické krize, kterou odstartovala úsporná ekonomická opatření, jež byla nucena přijmout poslední Klausova vláda na jaře roku 1997, přitom zjevně nebyla důsledkem ekonomické politiky přechodné vlády premiéra Tošovského či následných vlád sociálně-demokratických. Jak se totiž měl možnost na vlastní oči přesvědčit autor tohoto článku již v průběhu prvních měsíců svých cest po stovkách českých podniků na přelomu let 1998 až 1999, přispělo k rychlému znovuoživení české ekonomiky z oné výše zmiňované „pobalíčkové“ krize zejména završení integrace ČR do severoatlantických bezpečnostních struktur. Až po svém přijetí do NATO v březnu roku 1999 se totiž ČR ocitla v očích zahraničních investorů na seznamu „bezpečných“ zemí, v nichž lze budovat a dále rozvíjet ekonomické aktivity s dlouhodobější perspektivou.

Jednoduché „montovny“ vybudované zahraničních investory na území ČR již před jejím začleněním do NATO tak začaly být na konci minulého desetiletí urychleně transformovány do podoby autonomních výrobně-obchodních subjektů vybavených plnohodnotnou ICT infrastrukturou. Poněkud jiné – avšak mnohdy o to razantnější – transformace se konečně dočkaly také „postsocialistické“ podniky, které byly až pod tlakem důsledků „pobalíčkové“ krize české ekonomiky (a ve stále větší míře též pod taktovkou svých nových zahraničních vlastníků) přinuceny k razantnímu zvyšování produktivity práce.

Pozitivní (byť v mnoha případech velmi bolestné) důsledky působení výše zmiňovaných vnějších okolností ve sféře využití pokročilých ICT při ozdravění české ekonomiky na její základní, „mikroekonomické“ podnikové úrovni však byly bohužel zároveň tlumeny rozhazovačnou „prorůstovou“ ekonomikou sociálně demokratických vlád, založenou na postupném stále výraznějším „projídání“ schodků státního rozpočtu.

Těžko říci, zda by tak českou ekonomiku (a spolu s ní i český trh ICT) nečekala již v první polovině tohoto desetiletí opětovná krize, nebýt rychle se blížícího dalšího, ještě mocnějšího pozitivního vnějšího ekonomického impulzu, než jakým byl vstup ČR do NATO. Tímto impulzem se totiž naštěstí již v roce 2004 stal vstup České republiky do Evropské unie, který byl klíčovým milníkem pro definitivní plnohodnotnou integraci české ekonomiky nejen do ekonomiky evropské, ale zároveň též do stále globalizovanější ekonomiky celosvětové. Alespoň v té „komerční“ části české ekonomiky, na níž česká politická reprezentace již dříve ztratila přímý vliv, tak v posledních letech pokračovala její další rychlá transformace.

Zatímco po vstupu ČR do NATO v roce 1999 se však tehdejší transformace tuzemských odnoží nadnárodních koncernů projevovala ve sféře ICT budováním jejich autonomních tuzemských řídicích a datových center, začal se již s blížícím se následným vstupem ČR do Evropské unie ubírat rozvoj dalšího využití ICT v české podnikové sféře cestou postupného budování a dalšího rozvoje řídicích a datových center nadnárodních či vysloveně globálních.

Přestože tedy atraktivita ČR v očích zahraničních investorů po jejím vstupu do Evropské unie ještě dále vzrostla – a to zejména díky historicky či objektivně daným komparativním výhodám v podobě relativně levné pracovní síly s vyhovující kvalifikační strukturou nebo velmi výhodné geografické polohy ČR uprostřed rozšířené Evropské unie – začaly se ve sféře dalšího rozvoje využití ICT v české podnikové sféře naopak po nástupu Špidlovy sociálně-demokratické vlády a zejména pak v závěru Paroubkova „sociálně-komunistického“ vládnutí projevovat naopak některé komparativní nevýhody České republiky, a to například v podobě ničím nelimitovaných odvodů na sociální a zdravotní pojištění či některých dalších administrativních bariér, které výrazně snižovaly atraktivitu České republiky jakožto „hostitelské“ země vhodné pro budování nadnárodních a globálních řídících a datových center.

Naštěstí pro českou ekonomiku jako celek i pro další rozvoj využití ICT v této ekonomice však otevřelo její začleňování do ekonomiky evropské a globální celou řadu příležitostí také pro střední a menší podnikatelské subjekty s tuzemskými vlastníky nebo pro podnikatelské subjekty regionálního významu, které se dokázaly i v sílící nadnárodní konkurenci prosadit coby subdodavatelé nadnárodních koncernů z výrobní i nevýrobní sféry.

Velmi výrazné posilování kurzu české měny vůči oběma hlavním světovým měnám (viz graf), které je důsledkem růstu české ekonomiky v posledních letech, tak přineslo spolu s některými negativními dopady například v podobě relativního zvyšování nákladů na českou pracovní sílu či prodražování českého exportu na mezinárodních trzích také jeden velmi pozitivní efekt, který umožnil a nadále umožňuje ony předchozí dva zmiňované efekty negativní (a nejen je) velmi účinně eliminovat prostřednictvím dalšího zefektivňování podnikových procesů a zvyšování produktivity práce s využitím pokročilých ICT. Tímto pozitivním efektem totiž byl a nadále je relativní velmi výrazný pokles tuzemských „korunových“ cen většiny klíčových komponent podnikových informačních systémů, které jsou většinou importovány za „dolarové“ ceny.

Vše, co bylo v rámci tohoto článku zmiňováno výše, i skutečnosti, které budou uváděny dále, vycházejí z poznatků autora tohoto článku, které byly získány v průběhu jeho osobních jednání s vedoucími útvarů ICT a s dalšími představiteli více než osmi set tuzemských ekonomických subjektů či skupin subjektů, jež autor navštívil nebo podruhé či potřetí opakovaně znovu navštěvuje již od prosince roku 1998.

Tyto ekonomické subjekty či jejich skupiny jsou přitom systematicky vybírány a následně navštěvovány vždy po cca dvaceti z každého z více než čtyřiceti dílčích vertikálních segmentů či subsegmentů některého z deseti vyhraněných „komerčních“ odvětví české ekonomiky podle standardní klasifikace ekonomických činností (dále jen OKEČ) – a to tak, aby byla v každém z takovýchto vzorků zastoupena jednak první cca desítka největších (podle počtu zaměstnanců) subjektů z příslušného vertikálního segmentu či subsegmentu české ekonomiky a jednak také další cca desítka dalších subjektů, které jsou vybírány z řad středních a menších ekonomických subjektů či skupin subjektů aktivních v příslušném vertikálním segmentu či subsegmentu české ekonomiky.

Ze srovnání celkového počtu zaměstnanců takto dotazovaných subjektů z některých odvětví (jako je například odvětví dobývání nerostů) s celkovým počtem zaměstnanců v celém příslušném odvětví je tak patrné, že ona cca dvacítka dotazovaných subjektů představuje v těchto odvětvích fakticky jeho velmi významnou část. V některých dalších případech, jako tomu bylo například v případě dotazovaných subjektů z odvětví stavebnictví či obchodních řetězců, pak naopak takováto skupina subjektů představuje – a to i přes velmi reprezentativní zastoupení největších subjektů či skupin subjektů z příslušného odvětví – „jenom“ vzorek (jakkoliv reprezentativní) tohoto odvětví, neboť v těchto odvětvích působí velké množství dalších středních a menších ekonomických subjektů.

Zcela záměrně jsou přitom ve vzorku ekonomických subjektů či skupin subjektů z celkem deseti vyhraněných „komerčních“ odvětví české ekonomiky zastoupeny zdaleka nejpočetněji podniky z odvětví zpracovatelského průmyslu – tj. z odvětví, které je i nadále zcela jednoznačně páteří celé české ekonomiky. Mj. i díky tomu tak všech oněch více než osm set ekonomických subjektů představuje velmi reprezentativní vzorek celé „komerční“ části české ekonomiky – a to nejen co do jejich významného, tj. téměř čtvrtinového podílu na celkovém počtu všech zaměstnanců v této části české ekonomiky, ale též z hlediska jejich velikostní struktury podle počtu jejich zaměstnanců (viz graf).

AKTUÁLNÍ STAV VYUŽITÍ ICT

Podle informací o využití ICT ve více než osmi stech ekonomických subjektech či skupinách subjektů, které autor tohoto článku navštívil během posledních čtyř let (přičemž řadu z nich navštívil od roku 1998 již podruhé či potřetí), využívaly tyto subjekty či skupiny subjektů v době jejich posledního dotazování telekomunikační systémy zahrnující bezmála 3 900 telefonních ústředen a 128 tisíc služebních mobilních telefonů, jejich informační systémy pak čítaly na 396 tisíc koncových stanic – tedy bezmála pět set na tisícovku zaměstnanců. Z hlediska celkové vybavenosti touto základní informační infrastrukturou však byly velké rozdíly nejen mezi vzorky subjektů či skupin subjektů z deseti základních odvětví „komerční“ části české ekonomiky, ale také mezi vzorky subjektů z jednotlivých dílčích segmentů a subsegmentů těchto odvětví.

Například v odvětví zpracovatelského průmyslu tak patřil mezi nejlépe vybavené vertikální subsegmenty podobně jako farmacie spolu se subsegmentem nápojářského průmyslu, v nichž připadalo na tisícovku zaměstnanců již více než 640 koncových stanic. Naopak k celkově nejhůře vybaveným patřilo s necelými 170 koncovými stanicemi na tisícovku zaměstnanců tuzemské pekárenství – tj. taktéž jeden ze subsegmentů českého potravinářského průmyslu.

Ve skupině cca šedesáti výrobních i nevýrobních subjektů, které byly v průběhu roku 2007 dotazovány po předchozích čtyřech a osmi letech již potřetí, se přitom v průběhu oněch osmi let počet koncových stanic připadajících na tisícovku jejich zaměstnanců zvyšoval velmi výrazně nejen v době mezi jejich prvním a druhým dotazováním v letech 1999 a 2003 (kdy vzrostl o téměř dvě pětiny), ale také v době mezi jejich druhým a třetím dotazováním. V průběhu osmi let se tak celkový počet koncových stanic v přepočtu na tisícovku jejich zaměstnanců zvýšil o bezmála tři čtvrtiny (!). Ve struktuře koncových stanic využívaných subjekty, které byly v roce 2007 dotazovány po čtyřech a osmi letech již potřetí, se přitom v průběhu oněch osmi let poměrně výrazně (tj. o více než jednu desetinu) snížil podíl stolních osobních počítačů.

Naopak významný růst byl patrný v případě notebooků, jejichž podíl se po stagnaci v období 1999 až 2003 v následujícím období 2003 až 2007 více než zdvojnásobil; ještě mnohem dramatičtější růst pak byl zaznamenán v případě příručních počítačů (handheldů), jejichž podíl se v celém období 1999 až 2007 postupně dokonce více než ztrojnásobil (!).

Stolní osobní počítače hrály často také roli „tenkých klientů“ podnikových informačních systémů; využití specializovaných bezdiskových grafických terminálů tak bylo jen velmi omezené.

Počet koncových stanic v přepočtu na tisícovku zaměstnanců či jejich struktura podle jejich typu či jejich výrobce jsou jen jedním ze dvou klíčových ukazatelů, které vypovídají o celkové mohutnosti informační infrastruktury využívané subjekty z „komerční“ části české ekonomiky. Tím druhým, neméně významným parametrem je totiž celkový počet a struktura „odvrácené strany“ informačních systémů – tj. serverové infrastruktury.

Informační systémy ve všech více než osmi stech ekonomických subjektů či skupin subjektů dotazovaných během posledních čtyř let tak zahrnovaly mj. též necelých dvaadvacet tisíc „fyzických“ serverů; na jeden server tak zde připadalo cca devatenáct koncových stanic.







I přes dlouholetou usilovnou snahu výrobců špičkových mnohaprocesorových serverů o propagaci konsolidace serverů cestou provozování několika různých aplikací, či dokonce několika „virtuálních serverů“ na jednom serveru „fyzickém“, se však tyto snahy zatím míjejí účinkem. Ve skupině subjektů, které autor tohoto článku navštívil v průběhu roku 2007 po čtyřech a osmi letech již potřetí, totiž rostl počet jimi provozovaných „fyzických“ serverů dokonce ještě výrazně rychleji než počet koncových stanic jejich informačních systémů. Zatímco v letech 1999 až 2003 tak v této skupině subjektů vzrostl celkový počet jimi provozovaných serverů o více než tři čtvrtiny, byl v letech 2003 až 2007 zaznamenán další, více než dvoutřetinový přírůstek. Celkově tak v letech 1999 až 2007 vzrostl počet serverů provozovaných těmito subjekty téměř trojnásobně (!), přičemž spíše než rozvoj využití menšího počtu velmi výkonných „superserverů“ byla v těchto subjektech patrná narůstající obliba využití mnoha autonomních „blade serverů“ umístěných v co nejmenším počtu centrálně spravovaných standardních průmyslových stojanů.

Struktura všech téměř dvaadvaceti tisíc serverů provozovaných ve více než osmi stech ekonomických subjektech či skupinách subjektů, které byly dotazovány v posledních čtyřech letech, ukazuje na jasnou převahu jedno – a dvouprocesorových serverů, standardní čtyřprocesorové či čtyřjádrové servery se ale také těší rostoucí oblibě, podíl unixově-riscových serverů či serverů s proprietárními operačními systémy však je i přes jejich postupné nahrazování PC servery stále ještě téměř desetinový.

I přes postupné nahrazování unixově-riscových serverů standardními PC servery se však unixové operační systémy těšily ve skupině všech více než osmi set ekonomických subjektů či skupin subjektů dotazovaných v posledních čtyřech letech neutuchající oblibě – a to zejména díky značné popularitě Linuxu v roli operačního systému standardních PC serverů.

Obdobně, jako tomu bylo ve sféře stolních osobních počítačů, se přitom také na celkovém počtu všech téměř dvaceti tisíc PC serverů podílely hlavní měrou zejména servery z produkce firem Dell a Hewlett-Packard. Na servery obou těchto značek přitom připadaly přibližně dvoupětinové podíly, přičemž servery HP si udržovaly před značkou Dell mírný náskok zejména díky svým výrazně silnějším pozicím ve sféře serverů s víceprocesorovou architekturou. Ze serverů z produkce ostatních výrobců byly se svým cca desetinovým podílem zastoupeny výrazněji již pouze ty z produkce společnosti IBM.

Zatímco ze strany výrobců špičkových serverů tolik propagovaný koncept konsolidace serverů zjevně nenašel v „komerční“ části české ekonomiky v průběhu posledních osmi let rozsáhlejší uplatnění, setkal se v mnoha směrech obdobný (a také v lecčems synergický) koncept konsolidace většího počtu dílčích podnikových aplikací do jedné aplikace celopodnikové (kombinované nanejvýše s jednou či několika málo dílčími aplikacemi specializovanými) s mnohem příznivějším ohlasem.

Ve skupině více než osmi set subjektů či skupin subjektů, které autor tohoto článku navštívil v posledních čtyřech letech, totiž využívala alespoň pro zpracování svých standardních účetně-finančních aplikací již téměř polovina z nich aplikace z produkce šesti zahraničních a dvou tuzemských firem. Z aplikací zahraniční provenience jsou přitom jednoznačně nejvyužívanější podnikové informační systémy SAP.

Mezi dalšími aplikacemi zahraničního původu se dařilo v poslední době expandovat zejména aplikacím z produkce firem Microsoft a Oracle; pro firmu Infor s bohatým, leč poměrně roztříštěným produktovým portfoliem bude oproti tomu její případná další expanze na úkor ostatních dodavatelů celopodnikových ERP aplikací či na úkor sad podnikových aplikací dílčích zjevně jen velmi obtížná.




TRENDY DALŠÍHO VYUŽITÍ ICT

Z hlediska střednědobých až dlouhodobých perspektiv dalšího rozvoje využití ICT v „komerční“ části české ekonomiky je jedním z klíčových parametrů vnímání významu IT pro udržení a další rozvoj konkurenceschopnosti.

Z výše uvedeného hlediska jsou přitom perspektivy dalšího rozvoje využití ICT v „komerční části“ české ekonomiky poměrně příznivé (viz graf) – podle odpovědí představitelů více než osmi set tuzemských ekonomických subjektů či skupin subjektů, které autor tohoto článku navštívil v průběhu uplynulých čtyř let, totiž považují efektivní využití ICT za kritický předpoklad udržení konkurenceschopnosti již více než dvě pětiny vrcholových managementů těchto subjektů či jejich skupin.

Neméně významné je i to, že ve skupině subjektů, které byly v průběhu roku 2007 dotazovány po čtyřech a osmi letech již potřetí, se podíl těch, jejichž vedoucí pracovníci považují IT za kritické nebo alespoň významné až kritické pro další rozvoj své konkurenceschopnosti zvýšil na bezmála dvou a půl násobek oproti roku 1999.

Ruku v ruce s rostoucím významem využití ICT v očích manažerů subjektů z „komerční“ části české ekonomiky se však v této části české ekonomiky zvyšuje v průběhu posledních osmi let také reálná vytíženost pracovníků útvarů ICT. I přesto, že ve vzorku subjektů z této části české ekonomiky, které autor tohoto článku navštívil v roce 2007 již potřetí, počet koncových stanic jejich informačních systémů v průběhu předchozích osmi let průběžně výrazně rostl, došlo v období mezi roky 1999 a 2003 k poklesu počtu jejich ICT specialistů o cca jednu desetinu – to bylo v navazujícím období 2003 až 2007 kompenzováno opětovným růstem jejich počtu o cca jednu třetinu – tj. na úroveň asi o jednu pětinu vyšší než v roce 1999. Ve stejném období ale rostl počet koncových stanic ještě rychleji, a tak zde v roce 2007 připadal v přepočtu na jednoho ICT specialistu o téměř 90 % vyšší počet koncových stanic informačních systémů, než tomu bylo v roce 1999.



Mezi jednotlivými skupinami těchto subjektů z různých odvětví komerční části české ekonomiky přitom byly z tohoto hlediska zaznamenány opět poměrně výrazné rozdíly (viz graf). Mezi hlavní příčiny těchto rozdílů přitom zjevně patří zejména složitost využívaných informačních systémů z hlediska počtu jejich aplikačních komponent (a nároků na jejich systémovou integraci) – takže počet koncových stanic připadajících na jednoho ICT specialistu subjektů z různých odvětví „komerční“ části české ekonomiky s rostoucí složitostí informačních systémů těchto subjektů vcelku logicky klesá.

Jedním z důsledků výše zmiňované nepřímé úměry je tak mj. i skutečnost, že s rostoucí složitostí provozovaných informačních systémů rostou v přepočtu na jednu jejich koncovou stanici nejen ostatní provozní režie útvarů ICT (mezi jejíž hlavní složky personální náklady patří), ale zákonitě též pořizovací a provozní výdaje.

V případě odvětví, kde jsou typicky využívány složitější informační systémy (například bankovní sektor a pojišťovnictví, média a polygrafie apod.) přesahovaly roční výdaje těchto subjektů na pořízení a provoz ICT v přepočtu na jednu koncovou stanici jejich informačních systémů částku 90 tisíc Kč.

Celkové roční výdaje vynakládané na pořízení a provoz ICT všemi více než osmi sty subjekty či skupinami subjektů dotazovanými v průběhu posledních cca čtyř let (tj. subjekty, které zaměstnávají necelou čtvrtinu všech pracovníků „komerční“ části české ekonomiky) tak činily bezmála 36 miliard Kč. Spolu s výdaji na ostatní provozní režii útvarů ICT se přitom na těchto celkových výdajích na pořízení a provoz ICT podílely srovnatelnou měrou (tj. cca jednou pětinou) výdaje na pořízení počítačového hardwaru, tj. v „účetním jazyce“ drobného i dlouhodobého hmotného majetku (viz graf). Ještě o cca polovinu vyšší podíl však připadal na výdaje na tzv. „ostatní průběžně nakupované služby“, mezi jejichž hlavní složky patří jednak průběžně hrazené poplatky za podporu (maintenance) hardwaru i softwaru, dále pak také průběžně hrazené výdaje za outsourcingové služby a v neposlední řadě též výdaje za „IT services“ poskytované mateřskými či sesterskými subjekty – tj. především výdaje za využití služeb zahraničních datových center či výdaje za využívání softwaru pořízeného mateřskými koncerny v rámci jejich globálních kontraktů s producenty tohoto softwaru (jako jsou například firmy Microsoft, Oracle, SAP aj.).

Není přitom bez zajímavosti, že ve skupině subjektů, které autor tohoto článku navštívil v roce 2007 již potřetí, vzrostly právě posledně zmiňované výdaje na ostatní „průběžně nakupované“ služby v průběhu posledních osmi let více než trojnásobně, zatímco celkové výdaje těchto subjektů na pořízení a provoz ICT vzrostly v uvedeném období v „korunovém“ vyjádření „jenom“ o cca 90 % (v „dolarovém“ vyjádření by tento růst činí díky kurzovým rozdílům více než 150%).

Investice do řešení na operativní podporu prodeje, které ve výše zmiňovaném střednědobém horizontu přesáhnou částku šesti miliard Kč, budou z valné části realizovány ve skupině tuzemských „solitérních“ podniků, v odvětví peněžnictví a pojišťovnictví nebo v segmentu největších tuzemských maloobchodních řetězců.

Ve sféře předpokládaných dalších investic do integrovaných řešení založených na využití standardních celopodnikových ERP aplikací jsou tak v „komerční“ části české ekonomiky významné spíše další investice do řešení pro „operativní“ řízení nákupu a skladů a také investice do navazujících řešení pro řízení dodavatelských řetězců a „operativní“ i pokročilé plánování a rozvrhování výroby. Jejich souhrnná výše totiž bude ve střednědobém horizontu příštích cca tří až čtyř let dokonce ještě vyšší, než tomu bude v případě výše zmiňovaných investic do řešení pro operativní podporu prodeje.

Ze všech výše zmiňovaných skutečností je tak patrné, že využití ICT v „komerční“ části české ekonomiky čeká minimálně ve střednědobém horizontu stále ještě poměrně masivní rozvoj – avšak zároveň je zřejmé, že další investice do ICT budou směřovat zejména do takových ICT řešení, která budou stále více přesahovat jak rámec funkcionalit jednotlivých standardních celopodnikových aplikací, tak stávající personální kapacity útvarů ICT, což si tak zřejmě vyžádá další navyšování těchto personálních kapacit v kombinaci s rozvojem využití nástrojů omezujících personální náročnost zabezpečení rutinního provozu informačních systémů a také se stále širším využitím outsourcingových služeb.

Autor pracuje jako nezávislý konzultant a publicista, kontaktovat jej můžete na adrese lubomir.karpecki@karpecki.cz.

Jedná se o článek z BW 2/2008.







Komentáře