Americké federální IT: Velký propadák

Americké federální IT: Velký propadák


Loni v prosinci se asi 60 lidí, pracovníků IT na americkém ministerstvu dopravy a jejich přátel, sešlo ve velké zasedačce svého úřadu ve Washingtonu, aby se rozloučili s Danem Matthewsem. Matthews pracoval jako CIO na ministerstvu necelé tři roky a nyní odcházel ke společnosti Lockheed Martin. John Flaherty, šéf kanceláře ministra dopravy Normana Minety, povstal, aby několika procítěnými slovy ocenil Matthewsovo působení. Ve svém projevu zdůraznil, že Matthews vždycky dokázal ministru Minetovi rychle přispěchat na pomoc, když mu přestal fungovat jeho BlackBerry.

Flaherty to nemyslel jako žert

Části přítomných Flahertyho poznámka připadla jako dokonale přesná ilustrace toho, proč se IT na federální úrovni pořád plácají na místě. Na CIO státních orgánů se prostě stále pohlíží jako na ty chlapíky, co opravují BlackBerry.

Výkonní pracovníci na ministerstvu vědí, že CIO jsou pro organizace cenným přínosem – jenom nevědí, v čem ten přínos spočívá,“ napsal Matthews v e-mailu k této drobné události.
Pokud se domníváte, že by snad měl existovat nějaký zákon, který by řešil tento druh předpotopního přístupu, tak existuje. Tzv. Clinger-Cohenův zákon, přijatý ve vzácném okamžiku shody obou stran před deseti lety, nastínil kroky, jež měly postavit federální CIO do role stratégů, kteří mohou svým institucím pomáhat při formulování nových podnikových procesů směřujících ke zjednodušení operací, poskytování lepších veřejných služeb a snižování rizika katastrofálních selhání systému, jež bývají prověrkou důvěry občanů ve vládu – a čas od času je vystavují nebezpečí ohrožení života. Zákon, oficiálně známý jako „zákon o reformě řízení informačních technologií z roku 1996“ (a později přejmenovaný na Clinger-Cohenův zákon podle kongresmana Williama Clingera a senátora Williama Cohena, kteří jej prosadili), požadoval, aby se federální úřady při managementu IT řídily nejlepšími příkladem amerických (soukromých) firem. Požadoval, aby tyto vládní instituce najímaly CIO, zaváděly kontroly investic a stanovovaly cíle a způsoby měření výkonnosti, aby bylo možno vyhodnocovat pokrok. Zákon byl přivítán jako nástroj, který konečně ve federálních IT nastolí řád a pořádek.

Opravdu jsme si mysleli, že je to v suchu,“ říká Paul Brubaker, jeden z hlavních autorů zákona, který tehdy pracoval pro Cohena jako šéf republikánského týmu. „Představovali jsme si, že změníme způsob, jak vláda řídí IT, a tím třeba změníme i vládu.“

To se evidentně nestalo.

Kořeny problému

Deset let poté, co prezident Clinton návrh podepsal a Clinger-Cohenův zákon vstoupil v platnost, federální IT systémy stále vykazují alarmující procento selhání. Například ze 16 IT projektů masivního pětadvacet let starého modernizačního programu Federálního úřadu pro letectví (Federal Aviation Administration, FAA) jich 13 překračuje rozpočet, a to v částkách od 1,1 milionu do 1,5 miliardy dolarů, jak uvádí Government Accountability Office (GAO, americká obdoba našeho NKÚ). Takzvaný Future Combat System americké armády – plně integrovaný systém sítí, jež mají dodávat informace v reálném čase na bojiště prostřednictvím senzorů, které přesně detekují polohu high-tech zbraně – by mohl přijít na částku o 130 miliard dolarů přesahující původní rozpočtový odhad z roku 2001, který hovořil o 70 miliardách. IT systémy ministerstva vnitra se ukázaly být natolik nezabezpečené, že jeden federální soudce v uplynulých třech letech opakovaně nařizoval, aby ministerstvo zavřelo všechny své přístupy na internet.

Od ledna 2004 do března 2006 GAO vydala celkem 98 zpráv o federálním IT managementu, přičemž téměř každá z těchto zpráv zjišťovala závažné manažerské nedostatky, které zvyšovaly riziko IT selhání.

Základní problém je, že ať jsou CIO jakkoliv talentovaní (a mnozí z nich skutečně jsou schopní a zkušení pracovníci, kteří nastoupili do federální správy po úspěšné kariéře v soukromém sektoru s ambicí uplatnit svou kvalifikaci při řešení společensky závažnějších problémů, než byly ty, jakými se zabývali ve světě byznysu), byli odsouzeni k nezdaru politickým a byrokratickým systémem, který se od doby, kdy Clinger-Cohenův zákon vstoupil v platnost, příliš nezměnil.

Bývalí federální CIO říkají, že Clinger-Cohenův zákon byl promyšleně sestaven, ale v praxi se rozložil. Jeho ustanovení bylo snadné obejít nebo prostě ignorovat, i vzhledem k absenci jakýchkoliv mechanismů k jeho prosazení. Například úhelný kámen zákona, který vytvářel pozici CIO ve vládních úřadech, brzy padl za oběť politickému manévrování, v jehož důsledku byla řada těchto CIO prakticky zbavena reálného vlivu na utváření politiky, tedy toho, v čem spočívá skutečná politická moc.

Clinger-Cohenův zákon naprosto zmršili, aby se hodil do politické agendy obou vlád (Clintonovy i Bushovy), a tím se vytratil cíl, jímž bylo učinit z CIO strategického hráče v organizaci namísto toho, aby byl jen tím chlapíkem, za kterým jdete, když něco nefunguje,“ říká frustrovaný Brubaker. „A my teď máme úplně stejné základní problémy, jaké jsme měli před deseti lety.

Abychom zjistili, o jaké problémy vlastně jde, oslovili jsme desítky současných i bývalých federálních CIO a vládních úředníků. Zjistili jsme, že se v podstatě jedná o čtyři věci: nedostatek pravomocí CIO zejména ve věci rozpočtů, kulturní a politická rezistenci, která brání tomu, aby se ujaly vhodné IT praktiky, špatnou disciplínu při řízení projektů a spousty papírování, které od CIO a jejich lidí vyžadují, aby trávili spousty času dokazováním, že dodržují příslušná nařízení.

Tyto problémy přitom neznamenají jen plýtvání silami a penězi. Jde doslova o život:

  • Jak uvádí GAO, federální sítě jsou například zranitelnější vůči útokům hackerů a teroristů než před pěti lety.
  • Loni v říjnu selhal systém kontroly letového provozu FAA na Loganově letišti v Bostonu a na radarových obrazovkách začal ukazovat falešné ikony letadel.
  • Federální komunikační systémy se zhroutily také po hurikánu Katrina, čímž ztížily záchranné práce.
  • Vojenským jednotkám v Iráku běžně docházejí důležité zásoby, protože selhávají systémy dodavatelského řetězce. GAO vyslovila obvinění, že „zásadní a dlouhodobé manažerské problémy ministerstva obrany související s podnikovými operacemi a systémy negativně ovlivnily ekonomiku, výkonnost a efektivitu operací ministerstva, a v některých případech měly dopad i na morálku našich bojových sil, které jsou vystaveny nebezpečí“.

Konec konců to je bezpečnostní hrozba,“ říká John Reece, bývalý CIO IRS a nyní poradce federální vlády. „Jestliže se nedokážeme pohnout mimo rámec těch systémů, které máme dnes, zatímco naši nepřátelé vyrážejí do útoku s nejpokročilejšími technologiemi, tak prostě dojde k tomu, že nás zase totálně roznesou na kopytech.

Nedostatek pravomocí CIO

V soukromém sektoru platí, že pokud CIO není podřízen CEO (nebo se alespoň nezúčastňuje porad vedení na této úrovni), IT strategie na tom bude špatně nebo se v lepším případě změní převážně v taktiku. Podle těch CIO, kteří se pokusili přenést své zkušenosti ze soukromého sektoru do vládních úřadů, většina CIO ve federálních úřadech jednoduše nemá pravomoci nebo přístup k těm úrovním vedení, které by potřebovali k tomu, aby mohli dělat svou práci jak se patří.

Steve Cooper, CIO Amerického červeného kříže a bývalý CIO u společnosti Corning, která se zabývá technologiemi, se rozhodl, že půjde pracovat pro federální vládu poté, co byl svědkem pádu newyorských dvojčat. Jako bývalý námořní důstojník měl zkušenosti se složitostmi vládního úřadu. V roce 2003 se stal prvním CIO ministerstva pro vnitřní bezpečnost (Department of Homeland Security, DHS). Narazil však na kulturu, která považovala CIO za technika, ne stratéga, který by mohl pomoci utvářet podnikové procesy své organizace.

Kongres a tehdejší Bushova administrativa si představovali, že DHS bude používat informační technologie ke shromažďování zpravodajských informací a jejich sdílení s dalšími federálními úřady s cílem koordinovanějšího potírání terorismu. Vzhledem k významné roli, jakou měly hrát IT, měl CIO této instituce podle všech předpokladů mít přímý přístup k ministrovi (ekvivalent CEO) a měl se zapojit do strategického rozhodování o IT rozpočtu ve výši 37 miliard dolarů. To se ale nestalo. Ve skutečnosti organizační tabulka ministerstva dokonce ani neuváděla pozici CIO mezi 29 nejvyššími vedoucími posty v úřadu. Od počátku Cooper zjišťoval, že je vyloučen z klíčových jednání o strategiích. A jeho rozpočtové požadavky – jako 39 milionů dolarů na síťové propojení agentur ministerstva – byly paušálně kráceny, v tomto případě o 28 milionů dolarů, na schůzkách za zavřenými dveřmi.

Tento problém přístupu a pravomocí stále existuje a dnes jej řeší současný CIO ministerstva Scott Charbo. Uvádí to generální inspektor DHS Richard Skinner. Ve své výroční zprávě o výsledcích managementu z loňského prosince konstatuje Skinner suše, že Charbo neměl pravomoci na to, aby mohl dělat svou práci. „Navzdory federálním zákonům a požadavkům není CIO členem týmu nejvyššího vedení s autoritou strategicky řídit celoresortní technologické prostředky a programy,“ napsal. (Oddělení ministerstva pro vztahy s veřejností na opakované žádosti o rozhovor s panem Charbo neodpovídalo.)

To, že vám šéf úřadu popřává sluchu, však ještě automaticky neznamená, že CIO bude mít pravomoci. Když John Reece z Internal Revenue Service, který dříve působil jako CIO u společnosti Time-Warner, v březnu 2001 přijal místo CIO „berňáku“, chtěl v první řadě vybavit 14 500 agentů IRS v terénu laptopy, aby přestali být přivázáni ke třem počítačům na svých psacích stolech, které potřebovali, aby se dostali do různých legacy systémů. Každý laptop sice stál o 300 dolarů víc než desktop, Reece ale argumentoval, že když se agentům umožní, aby trávili více času v terénu, zvýšené náklady se hravě vrátí v podobě vyšší produktivity. Reece dostal ve svém rozpočtu na finanční rok 2002 45 milionů dolarů na upgrady. Protože ale neměl kontrolu nad tím, na co jsou peníze použity, rozutíkaly se na platy dalších zaměstnanců, které jiní IT manažeři najímali k údržbě stávajících legacy systémů a oněch tří desktopů na osobu, které byly zapotřebí, aby se k těm systémům člověk dostal. A Reeceovi na laptopy nezbylo nic.

Pokud mají federální CIO mít šanci nějak zvrátit dosavadní nevalné výkony vlády v oblasti IT managementu, jejich úřady je musejí vybavit většími pravomocemi – zejména rozpočtovými, tvrdí to aspoň Joel Willemssen, který šéfuje divizi IT auditu v GAO. „Největším jednotlivým selháním vlády v oblasti IT je nedostatek pravomocí, které poskytuje CIO,“ říká.

Dalším aspektem je funkční období. Aby CIO mohl efektivně rozvíjet velké programy a dohlížet nad jejich implementací, musí na to mít čas. Doba, po kterou CIO zůstávají ve funkci, v posledních letech stále rostla až na průměr čtyř let a 11 měsíců, uvádí Zpráva o stavu CIO 2006. Průměrná doba, po kterou zůstává ve funkci federální CIO, činí dnes podle Willemssena dva roky. (Willemssen také říká, že nejlepší zkušenosti doporučují pro federální CIO funkční období v délce minimálně tří až pět let.) Důvody, proč je působení CIO tak krátkodobé, jsou četné, včetně znechucení z práce, kultury státní služby, která má za to, že odsloužit pro vlast dva roky je až až, a platu. (Federální CIO si nemůže vydělat víc než 133 000 dolarů ročně.) „Veškeré pozice a moc jsou vám nanic, když nemůžete řídit agendu IT, jak potřebujete,“ říká Dan Chenok, bývalý šéf odboru informační politiky a technologií v Úřadu pro řízení a rozpočet.







Komentáře