Hvězdárny nezemřou ani v době internetu

Kdy vznikly první hvězdárny? Jaká byla jejich role v dějinách a jaké jsou počátky těchto institucí v České republice? Jsme skutečně hvězdárenská velmoc? Dělá se dnes na hvězdárnách věda, nebo spíše popularizace? A nakonec, bude zítra do hvězdáren někdo chodit, když internet je plný kvalitních fotografií s astronomickou tematikou, které jsou dostupné z pohodlí domova?

Hvězdárny  nezemřou ani v době internetu


Kdy vznikly první hvězdárny? Jaká byla jejich role v dějinách a jaké jsou počátky těchto institucí v České republice? Jsme skutečně hvězdárenská velmoc? Dělá se dnes na hvězdárnách věda, nebo spíše popularizace? A nakonec, bude zítra do hvězdáren někdo chodit, když internet je plný kvalitních fotografií s astronomickou tematikou, které jsou dostupné z pohodlí domova?

Na naše otázky odpovídá Jiří Dušek. Mgr. Jiří Dušek, PhD., vystudoval fyziku na Masarykově univerzitě; jeho dizertační práce na téže instituci se zabývala uhlíkovými hvězdami. Byl předsedou organizace Amatérská prohlídka oblohy a vedoucím letních Astronomických expedic na Hvězdárně v Úpici. V současné době pracuje jako zástupce ředitele na Hvězdárně a planetáriu Mikuláše Koperníka v Brně na Kraví hoře. Je tvůrcem řady představení v brněnském planetáriu a dlouhodobě se věnuje popularizaci astronomie.

Už pravěké a starověké národy měly své observatoře, vesměs různě spojené s chrámy a náboženským kultem. Kdy se objevila první hvězdárna v dnešním smyslu slova?

To bychom si museli nejdříve přesněji definovat, co to hvězdárna vlastně je. Možná bych tedy zkusil odpovědět trochu oklikou. Pokud zjistíte, jaký charakter měla v určitém období samotná astronomie, dokážete si představit, jak asi mohla vypadat místa, kde byla provozována – tedy „hvězdárny“.

Dobře. Udělejme si tedy malou odbočku do dějin astronomie…

Lze říci, že astronomie v minulých tisíciletích prošla několika zásadními zlomy. Na jejím počátku samozřejmě stál „první pohled“ člověka na nebe a poznání, že pravidelně se opakujících změny hvězdné oblohy může využít ve svůj prospěch (především pro měření času, předpovídání klimatických změn, jako je příchod zimy či jara, tahu zvěře apod.). K tomu došlo už někdy před dvaceti tisíci roky. Už některé rytiny ze starší doby kamenné se interpretují třeba jako záznamy měsíčních fází.
Druhým mezníkem byl vznik prvních městských států ve starověké Mezopotámii. Zdejší kněží měli k dispozici pozorovatelny vybavené jednoduchými úhloměrnými přístroji a také díky nim například položili základy dnešního názvosloví jednotlivých souhvězdí. Určili i délku kalendářního roku, cestu Slunce po obloze, dokázali předpovídat zatmění Měsíce i Slunce. Už se tedy na nebe jenom nedívali, ale byli schopni shromážděná data analyzovat, a dokonce extrapolovat do budoucnosti.
V dalších staletích a vlastně tisíciletích se pozvolna rozvíjela především matematika, kterou byl pohyb nebeských těles popisován. Astronomie tak byla ve starověkém Řecku postavena na vědecké základy, k významných „empirickým“ objevům začalo ale docházet až mnohem později – s vynálezem dalekohledu počátkem 17. století. To byl další zlom – astronomové totiž zjistili, že ve vesmíru existuje ohromné množství těles, která nejsou viditelná bez speciálních přístrojů.
Předposlední prudký rozvoj nastal na přelomu 19. a 20. století s nástupem nových technologií – velkých a především kvalitních astronomických přístrojů, fotometrií a spektroskopií. První metoda studuje celkové změny jasnosti hvězdy, druhá naopak rozkládá světlo na spektrum a analyzuje změny chemického složení. Oběma způsoby lze o velmi vzdálených hvězdách zjistit neuvěřitelné množství zajímavých informací, což samozřejmě podnítilo rozvoj teoretické fyziky i astronomie.
Poslední převrat v astronomii právě prožíváme. CCD kamery, automaticky řízené dalekohledy, výkonná výpočetní technika, informace o stovkách milionů hvězd najednou, to všechno se stává zdrojem neuvěřitelných informací, o nichž se dosud nikomu ani nesnilo. Povolání astronoma se kvůli tomu zcela změnilo. Zatímco dříve to byl spíše noční tvor (a nebo teoretik, který skutečnou oblohu vlastně vůbec nepotřeboval), dnes speciální astronomické přístroje ovládají školení operátoři. Příval měření pořizovaný celou řadou automatických observatoří se zpracovává statisticky na speciálních počítačích – a člověk již jen „vyzobává rozinky na dortu“.

Zkusme se přece jen vrátit konkrétně ke hvězdárnám. Jakou hvězdárny hrály třeba roli ve vývoji středověké a raně novověké Evropy (tehdy už můžeme snad mluvit o hvězdárnách v dnešním slova smyslu)?

Mohl bych se omezit na lakonickou odpověď, že hvězdárny alespoň některé astronomy uchránily před smrtí hladem. Pokud jste totiž v minulosti nezískali nějakého mecenáše, většinou přímo panovníka, nemohli jste se sledování hvězdné oblohy věnovat. Není divu, že většina středověkých hvězdářů byla více či méně dovednými politiky anebo třeba obchodníky.
Faktem ale je, že první hvězdárny v dnešním slova smyslu, tedy například v londýnské Greenwich anebo v Paříži, nebyly zakládány pro „okukování nebe“. Naopak měly nesmírně důležité úkoly – zajišťovaly tzv. časovou službu a řešily problémy spojené s přesným určováním zeměpisné polohy, což bylo klíčové pro všechny námořní velmoci tehdejší doby. Ono totiž nebylo vůbec jednoduché synchronizovat hodiny na americkém kontinentu třeba s hodinami v Evropě. Natožpak udržovat přesný chod kyvadlových hodin na kymácející plachetnici.

Kdy se objevily hvězdárny řekněme populární, ani ne tak určené vědcům, ale spíš pro laické zájemce?

Upřímně řečeno, to přesně nevím. Instituce tohoto druhu se v Evropě a v Severní Americe pravděpodobně začaly objevovat krátce po první světové válce. Tehdy například vznikla také Štefánikova hvězdárna na Petříně a nebo Hvězdárna v Českých Budějovicích, což byly instituce určené nejen pro členy astronomických společností, ale skutečně pro nejširší možnou veřejnost.
Ve zbytku tehdy moderního světa to bylo nejspíš stejné. Tento posun možná souvisel i s ekonomickým vzestupem, s tím, jak lidé začali mít více času na zábavu a nejrůznější koníčky.

Jak systém hvězdáren fungoval v minulosti na území České republiky? Kdy byly zakládány první hvězdárny a kdo je zřizoval?

Pokud bychom se měli bavit o „lidových“ hvězdárnách (to označení ale nemám moc rád), tedy institucích nikoli pod křídly univerzit či vědeckých akademií, pak první se objevily před druhou světovou válkou. Ke skutečnému rozkvětu však došlo až v 50. letech 20. století, kdy se větší nebo menší hvězdárny, pozorovatelny a planetária stavěly snad v každém okresním městě.

Byl tento vývoj motivován nějak ideologicky, například bojem tehdejšího režimu proti náboženství?

Faktem je, že hvězdárny se skutečně měly stát jakýmisi „svatostánky“ ateismu, proto jejich vznik komunisté tehdy podporovali. Bez nadšených lidí, kteří na těchto stavbách dobrovolně strávili tisíce hodin a kterým byla „socialistická myšlenka“ podle mého názoru mnohdy ukradená, by to ale stejně nešlo. Navíc ateismus tenkrát stejně většinu hvězdářů příliš nebral.
Hvězdárny byly tehdy zřizovány městskými i okresními úřady, jiné spadaly pod nejrůznější „národní“ podniky. Od té doby se samozřejmě situace zcela změnila. Dnes to funguje tak, že dvě největší instituce (Praha a Brno) provozují magistráty, středně veliké hvězdárny (např. České Budějovice, Hradec Králové, Valašské Meziříčí) krajské úřady a zbytek buď občanská sdružení, nebo party nadšenců.

Občas se lze setkat s tvrzením, že vzhledem k počtu hvězdáren vztaženým na velikost země jsme astronomická velmoc. Je tomu skutečně tak?

V 50. letech 20. století skutečně na území tehdejšího Československa vzniklo neuvěřitelné množství menších i větších hvězdáren. I když nejsou k dispozici žádné statistiky, je zřejmé, že jsme tehdy opravdu vypadali jako astronomicky výjimečná země – alespoň z kvantitativního úhlu pohledu (nebudu spekulovat o kvalitě). Od té doby se ale situace výrazně změnila. Ve všech ostatních státech Evropy v posledních deseti, dvaceti letech vznikají nové hvězdárny a planetária. Krásným příkladem je třeba Francie. Zatímco v roce 1980 zde bylo jenom šest planetárií, o deset roků později již 49 a v tomto roce 76. Stejně tak v sousedním Německu nese celá řada menších hvězdáren letopočet vzniku od roku 1990 až do současnosti. A například za „velikou louží“ připadá jedno planetárium na 1,3 milionu Kanaďanů, respektive 600 tisíc Američanů – což je výrazně více než v současnosti u nás. Bezesporu tedy představujeme slušný průměr, ale to je tak všechno.
Stejně tak je tomu i v oblasti – řekněme – vědecké astronomie. V některých oborech jsme skutečně dobří, v jiných ne, mnohé se u nás vůbec neprovozují. Odhaduji, že v České republice najdete zhruba tři sta lidí, kteří jsou za astronomii nějakým způsobem placeni.

Pozorujete pokles zájmu o návštěvy hvězdárny, když je teď velké množství informací dostupných volně na internetu?

Musím přiznat, že jistý pokles tu byl, spíše než s internetem ale souvisel se změnami po roce 1989. I dnes má návštěvnost – konkrétně na naší, brněnské hvězdárně – své výkyvy.
Odpověď ale není jednoduchá. Návštěvníky hvězdáren lze rozdělit do dvou hlavních skupin: na školní výpravy, které chodí na hvězdárnu kvůli doplnění, respektive rozšíření výuky, a veřejnost, co „pátrá“ po kráse a poučení. Obě skupiny je každopádně třeba nějakým způsobem přilákat.
Pokud ustrnete na stavu před dvaceti roky, pak samozřejmě spláčete nad výdělkem. Popularizace vědy dnes vypadá jinak. Ať už se nám to líbí, či nikoli, žijeme v klipové době, v proudu tzv. infotainmentu. Tomu by se měla přizpůsobit programová nabídka hvězdáren či planetárií. Díky moderní technice se přitom řada zajímavých pořadů může realizovat jenom s malými náklady, pouze musíte mít nápad a sílu jej dotáhnout až do konce. V tomto případě se internet stal naopak neuvěřitelným zdrojem informací. Když jste chtěli před deseti roky připravit přednášku nebo nějaký pořad pod umělou oblohou, museli jste putovat do jediné, dobře zařízené astronomické knihovny v České republice (Astronomický ústav v Ondřejově), tam všechno vyhledat v knížkách nebo novinkových časopisech, ručně opsat a zase se vrátit zpět. Dnes je to otázkou několika kliknutí – i když na všechny informace musíte stále pohlížet více než kritickým okem.
U nás v Brně se myslím nová podoba programové nabídky vytvářet docela daří (alespoň nakolik já jako člověk nikoliv v tomto ohledu nezávislý mohu posoudit), takže počet návštěvníků po mírném poklesu nyní mírně stoupá. Jen tak pro ilustraci – v loňském roce nás na Kraví hoře navštívili 76 082 platících osob.

Přežijí tedy hvězdárny 21. století?

Myslím, že ano. Musí se ale změnit. Jak? Částečně jsem to zmínil již v minulé odpovědi. Každopádně v minulosti byly naše hvězdárny chápány jako „vědecké instituce“, kam má večer přístup i veřejnost. Realita je však taková, že až na naprosté výjimky se na „lidových hvězdárnách“ nikdy žádná věda nedělala. Snad nanejvýš nějaká odborná pozorování, většinou však ale hodně diskutabilního významu.
Pokud chtějí hvězdárny obstát i v následujících desetiletích, musí veřejnosti nabídnout něco originálního. Něco, co jinde lidé nenajdou. Věda podle mého názoru patří jinam, na půdu univerzit a akademií, kde existuje patřičně soutěživé prostředí grantových agentur. Hvězdárny by spíše měly vycházet vstříc veřejnosti. Menší instituce mohou nabídnou osobní přístup, například formou stále ještě romantických procházek noční oblohou, pobyty školních skupin zaměřených na přírodní vědy apod. Ty větší k tomu mohou přidat různé netradiční akce, především pořady věnované zajímavým souvislostem. Lze třeba udělat přednášku věnovanou špionážním družicím – pokud budete jejich schopnosti demonstrovat na záběrech České republiky a ještě lépe vašeho města, bude vystoupení o to atraktivnější a zcela jistě vzbudí velký zájem veřejnosti. A samozřejmě, aby přednáška byla atraktivní, je potřeba i dostatečně zapojit moderní techniku.

Na závěr z jiného soudku. Jak bude vypadat astronomie ve 21. století? Jaké jsou podle vás její nejzajímavější úkoly?

Století 20. se někdy označuje jako „zlaté století astronomie“. Pokud na takové přirovnání přistoupíme, pak 21. století bude téměř jistě „platinové“. Už nyní se totiž můžeme těšit na celou řadu podivuhodných astronomických přístrojů, z nichž mnohé vypadají jako z říše sci-fi. Například Evropská jižní observatoř začíná v Chile stavět dalekohled o průměru objektivu 35 metrů! Americká NASA připravuje meziplanetární sondy s prvky umělé inteligence, které zvládnou studovat vesmírná tělesa bez zásahu člověka a do řídícího střediska pak zašlou již zpracovaná data. Pak tu máme plány na návrat na Měsíc, přistání na Marsu…
Abych se ale vrátil k hvězdárnám. Značně se promění i pozorovací astronomie. Už dávno neplatí, že hvězdář je nočním tvorem. Dalekohledy dnes ovládají školení technici, astronomům se většinou pořízená data dostávají po internetu do počítače na stole v kanceláři. Přímo revoluční změnu pak přinášejí robotické dalekohledy. Jedná se o astronomické přístroje, které podle různých algoritmů prozkoumávají oblohu, a to bez zásahu člověka. Příkladem za všechny může být projekt tzv. Velkého synoptického přehlídkového dalekohledu (Large Synoptic Survey Telescope), který bude uveden do provozu již za několik let. Tohle zařízení každé tři dny prohlédne celou hvězdnou oblohu. Výsledkem přitom bude ohromující datový tok 30 terabajtů za den, což umožní prostudovat miliardy galaxií, pořídit třírozměrnou mapu přilehlého vesmíru, objevit drtivou většinu všech těles větších než sto metrů, které se mohou v budoucnosti srazit se Zemí.
Je zřejmé, že ke zpracování takových dat budou potřeba velmi důmyslné počítačové programy a statistické metody. Ne náhodou se do projektu zapojila i společnost Google.





Komentáře