Infrastruktura datových center

Datová centra (DC) jsou uzlovými body na komunikačních drahách moderních informačních společností. Jak narůstá množství přenášených a zpracovávaných dat, rostou i nároky na datová centra, a to na jejich výkon, kapacitu, následně i na spotřebu a potřebu chlazení.

Infrastruktura datových center


Datová centra (DC) jsou uzlovými body na komunikačních drahách moderních informačních společností. Jak narůstá množství přenášených a zpracovávaných dat, rostou i nároky na datová centra, a to na jejich výkon, kapacitu, následně i na spotřebu a potřebu chlazení. Mezi stále palčivější problémy patří také nedostatek kvalifikovaných administrátorů a dalších IT odborníků.

Právě náklady spojené s provozem DC jsou mnohdy omezujícím faktorem, který nabírá na stále větším významu – hodnocení investice do centra už není jen propočtem počátečních investičních nákladů, ale i toho, co je nutné zaplatit za elektřinu a za chlazení, a to ve světě, kde ceny energií rostou rychleji než by odpovídalo prostému zvyšování agregátní cenové úrovně.

„VIRTUALIZACI ZVAŽUJEME“

Výsledky kanadského výzkumu společnosti Symantec z října minulého roku ukazují na hlavní potíže při provozování DC. V průzkumu odpovídalo osm set účastníků z velkých firem z celého světa. Účastníci jako hlavní problémy viděli rostoucí náklady, tvrdé podmínky SLA (Service-Level Agreements, dohody mezi dodavateli a poskytovateli o úrovni nakupovaných služeb), potíže se sháněním kvalifikovaného personálu a obecně celkový růst složitosti provozu a správy center, včetně virtualizace a konsolidace dat.

Co se týče nákladů, podle výzkumu byly přibližně dvě třetiny celého IT rozpočtu vyčleněny na datová centra, přičemž naprostá většina jde na pokrytí elektřiny. 69 procent lidí odpovědělo, že jejich relevantní výdaje rostou o více než pět procent ročně, u 11 procent respondentů to bylo dokonce přes 20 procent.

Konsolidaci a virtualizaci zvažuje přibližně 90 procent respondentů, ale jen polovina z nich je implementovala a primárně jen v nekritických oblastech. Neochotu k virtualizaci lze, navzdory její popularizaci, vysvětlit snahou neriskovat i díky dosud nedostatečným zkušenostem s procesem její implementace. Je to logické, zásahy do DC jsou vždy drahou a technologicky i procesně náročnou záležitostí.

Administrátoři datových center často přiznávali, že při virtualizaci jimi spravovaného centra by v případě nenadálého poklesu výkonu měli problém zjistit, kde se stala chyba. Naproti tomu u tradičních přístupů s tím problém nemají, dá se rychle najít, zda jde například o nedostatek paměti či špatný tok dat.

Mezi dalšími faktory uváděnými jako omezení pro virtualizaci zaznívaly obavy z nutnosti investovat do velkých serverů a z nedostatku nástrojů pro obnovu dat.

Výhody virtualizace jsou však nesporné. Lidé i firmy chtějí lépe využívat hardware, do něhož museli investovat značné prostředky. Automatizace a vzdělávání personálu vede k vyšší efektivitě, dalšího zvyšování je však možné dosáhnout přechodem k softwarovému modelu infrastruktury, kde virtualizace umožní používat najednou několik platforem a aplikací, místo aby byli uživatelé odkázání na jedinou konfiguraci od dodavatele. K tomu je samozřejmě nutné patřičně vyškolit personál. Výhodou je však zvýšení produktivity, pramenící z možnosti zpracovávat úkoly na více platformách.

NEDOSTATEK ODBORNÍKŮ PRO OBSLUHU DC

Kvalifikovaní zaměstnanci ovšem byli a jsou velkým problémem – 52 procent firem z výzkumu si stěžuje na nedostatek lidí v datových centrech. Další čísla říkají, že problémy najít vhodné lidi řeší 86 procent firem a 54 procent má pak potíže si je udržet, aby neodešli ke konkurenci. Tyto problémy jsou společné jak pro Severní Ameriku, tak Evropu, ovšem v Kanadě a USA je toto ještě posílené poměrně velkou mobilitou zdejší pracovní síly, ochotou rychle měnit zaměstnání a stěhovat se, jakož i menší tendencí budovat si věrnostní vztah k firmě.



Celý problém s nedostatkem IT odborníků se zvláště v oblasti datových center zhoršuje spolu s tím, jak roste jejich složitost a komplikovanost provozu. Manažeři vyjadřovali obavy, že množství znalostí, které obsluha DC potřebuje znát a ovládat, za posledních pět let dramaticky vzrostlo, dokonce bylo použito slovo „astronomicky“, a tento trend by měl do budoucna pokračovat. Administrátorům komplikuje práci narůstající vládní regulace ohledně ochrany a kontroly zpracovávaných dat. Většinou se sice jedná o potřebná opatření, pro správu DC je to však další práce navíc.

Automatizace v datových centrech by mohla uvedené problémy zmírnit. Postupu automatizace procesů však do jisté míry brání právě nedostatek kvalifikovaných lidí na jedné straně a dále pak to, že většina společností prostě nemá dokumentovány datové a procesní toky ve své síti, a to jak ty interní, tak ty jdoucí přes hranici podnikové sítě.

Všechny uvedené potíže ve výsledku znamenají, že společnosti mají problémy s dodržováním kvality služeb tak, jak je dáno v SLA. 51 procent firem mělo v minulých dvou letech potíže s porušením SLA, navzdory tomu v 85 procentech společností nároky požadované v těchto dohodách rostou.

PROBLÉM: SPOTŘEBA ROSTE

Jak již bylo zmíněno, další z palčivých témat týkajících se datových center představuje spotřeba energie a vidět je to i v celosvětovém měřítku.

V prosinci zveřejněné výsledky studie, provedené Lawrence Berkeley National Laboratory a sponzorované AMD, uvádějí, že mezi roky 2000 a 2005 se roční spotřeba energie u serverů zdvojnásobila. V průměru o 16 procent ročně, přičemž nejvíce k tomu přispěla oblast rychle rostoucích ekonomik jihovýchodní Asie (bez Japonska), kde činil roční nárůst 23 procent.

Intenzivně rostoucími ekonomikami oblasti jsou Čína, Indie a Indonésie, dobře se daří i Austrálii, Hongkongu, Singapuru, Tchaj--wanu, Thajsku a Vietnamu.

Na USA připadlo v roce 2000 40 procent celkové serverové spotřeby elektřiny, na západní Evropu 25 procent, Japonsko 10 procent a na ostatní země jihovýchodní Asie také přibližně desetina. V roce 2010 by měla spotřeba v USA činit 34 procent a servery v zemích jihovýchodní Asie (opět bez Japonska) by si měly ukrojit už 16 procent.

Dvojnásobný nárůst spotřeby energie v datových centrech, tedy servery, chlazení, ukládání dat atd., znamená, že koncem roku připadlo na DC 123 miliard kWh spotřeby. Podle předpokladu studie, jejímž vedoucím byl Jonathan Koomey, bude do roku 2010 oproti roku 2005 zapotřebí dalších deset 1 000MW elektráren.

Příčinou je jak samotný nárůst kapacity center, tak nedostatek pozornosti věnovaný jejich efektivnímu fungování. Mnohdy je zanedbáváno chlazení, respektive je zajišťováno prostým zvyšováním výkonu klimatizace, přičemž by často bylo efektivnější již při navrhování datových center plánovat co nejlepší přirozené proudění teplého a studeného vzduchu. To je ovšem věc, se kterou mohou současní administrátoři málokdy něco dělat, respektive k tomu nejsou nijak motivováni.

Praktickým problémem například je, že většina firem má oddělené rozpočty na IT a na služby a údržbu, takže IT oddělení často není dostatečně motivováno, aby investovalo do úspor. Ty se totiž projeví třeba právě ve snížené spotřebě energie, ale to je již rozpočet jiného oddělení. Jakkoli by bylo krásné, kdyby všichni zaměstnanci měli na paměti blaho společnosti a užitek všech, ve výsledku se snaží hájit svoje zájmy, respektive zájmy svého oddělení.

Náklady na datová centra se také často počítají za metr čtvereční, ačkoli většinu nákladů spolkne energie a chlazení, nikoli náklady na prostor (ať již v podobě nájmu či odpisů budov).

Nastínili jsme některé vývojové trendy v oblasti datových center a abychom vám dále ulehčili orientaci v této oblasti, zahájíme tímto číslem sérii článků zabývajících se tímto nad míru zajímavým tématem. V tomto čísle přinášíme přehled hlavních dodavatelů infrastruktury datových center v České republice.




Komentáře