Kdo si hraje, nezlobí

Schválně se zkuste zamyslet, co všechno jste zaměstnancům na počítačích zakázali, nebo co vám bylo z IT oddělení zakázáno. ...

Kdo si hraje, nezlobí


Schválně se zkuste zamyslet, co všechno jste zaměstnancům na počítačích zakázali, nebo co vám bylo z IT oddělení zakázáno. Podniky a instituce se s radostí pouštějí do omezování komunikačních možností (zejména instant messagingu), zákazu instalace aplikací, připojování periferií a do dalších restriktivních opatření, která mají za úkol zvýšit bezpečnost, snížit náklady na provoz a údržbu počítačového parku a zamezit jakýmkoliv „nepracovním“ činnostem. Jistá míra zabezpečení je samozřejmě vždy nezbytná a existují odvětví, kde je maximální opatrnost a ostražitost na místě. Proč ale zavádět drastická opatření v případě, že zaměstnanec nepracuje s citlivými daty – a jsou-li bezpečnostní opatření nutná, proč pokud možno nezvolit taková, která jej budou při práci méně omezovat.

To, že zaměstnanci hledají alternativy v podobě instant messagingu, open source programů či utilit a nástrojů, bývá často prostě jen snaha být v práci maximálně efektivní. Ano, přes ICQ či MSN se bavím s přítelkyní, kamarády a známými, ale neméně často přes ně velmi efektivně řeším redakční agendu a nezřídka i obchodní záležitosti. Totéž platí o hudbě či klipech na pracovním počítači: slušným zaměstnancům neslouží k flákání, ale ke chvilkové relaxaci nebo k navození příjemnější pracovní atmosféry.

Výše uvedené přísloví není jen čirou nadsázkou. I práce může být více či méně zábavná a uspokojující – záleží na prostředcích, prostředí a podmínkách. Žádná restrikce ani zákaz nedonutí nikoho, kdo se „práci v práci” vyhýbá, aby se změnil – jen si najde nové únikové manévry. Naopak výkonnosti dobrých zaměstnanců nadměrná omezení spíše uškodí, nebo je dokonce vyženou jinam.





Komentáře