Dějiny psané IBM

Dějiny psané IBM


Pruhované logo s písmeny IBM najdeme jak na osobních počítačích a noteboocích, tak na nejvýkonnějších superpočítačích světa. Firma, neodmyslitelně spjatá s vývojem počítačů a nástupem PC, patří zároveň mezi největší technologické inovátory na světě. A na druhé straně: Renomovaná společnost s dlouholetou tradicí v prodeji kvalitní kancelářské techniky. Takto vnímali IBM lidé z různých koutů světa až do druhé poloviny 20. století.

Právě tradice této společnosti byla jedním z důvodů, proč široká veřejnost začala brát počítače vážně. Nikoli jako pouhou hračku pro několik vyvolených, ale jako nástroj, který v kancelářích výrazně ulehčuje práci. Nástup osobních počítačů s sebou přinesl nejen proměnu kanceláří, ale i životního stylu. IBM PC měl premiéru v roce 1981 a jeho uvedení provázela reklamní kampaň, která využila známou figurku tuláka Charlieho Chaplina. Zatímco do konce roku 1981 IBM prodala 13 tisíc osobních počítačů, v následujícím roce společnost expedovala stejné množství i v pouhém jednom dni. Zrodil se fenomén.

Na počátku byly děrné štítky

Historie IBM sahá až do předminulého století, což z ní dnes činí nejstarší společnost na trhu výpočetní technologie. Když v roce 1890 probíhalo ve Spojených státech sčítání lidu, ukázalo se, že dosavadní výpočetní metody jsou zastaralé. Z tohoto důvodu byl vyhlášen konkurz, pomocí něhož se měly najít výkonnější metody pro sčítání velkého objemu dat. V konkurzu obstál německý imigrant Herman Hollerith, který komisi představil stroj ke čtení dat z děrovacích štítků. Tento vynález, i když ne zcela původní, se stal předstupněm k bouřlivému rozvoji informačních technologií v druhé polovině 20. století.

Hollerithova myšlenka přitom vznikla zcela náhodně. Jeho příbuzný, jenž pracoval v textilním průmyslu, ho informoval o novém tkalcovském stavu, který dokáže bezchybně utkat i nejsložitější vzory. Jednalo se o tzv. „žakárový stroj“ využívající řídícího mechanismu, který se skládal z listu papíru, do něhož byl vytlačen děrovaný vzor. Přitlačením háčku z pružinového drátu na papír prošel háček skrz dírku a nadzvedl požadované vlákno, čímž došlo k automatizaci procesu tkaní i těch nejsložitějších vzorů. Tento princip zaujal i britského matematika Charlese Babbagea, jehož výpočetní stroje poháněné párou ovšem zůstaly pouhými prototypy. Hollerith tento postup upravil tak, že využil papírových štítků o velikosti dolarové bankovky, neboť stroje na třídění těchto bankovek již existovaly. Zkonstruoval třídicí systém, který dokázal vysokou rychlostí porovnávat veškerá data. Na tomto úspěchu Hollerith v roce 1896 svými společníky založil společnost Tabulating Machine Company. Firma později zfúzovala s dvěma dalšími podniky a dostala název Computing-Tabulating-Recording Corporation (CTR). Kromě úspěšných elektrických strojů využívajících k třídění dat děrných štítků se zabývala prodejem obchodních vah a součástek do domácích přístrojů. Společnost sídlila v New Yorku, ale měla řadu poboček ve Spojených státech a Kanadě, později dokonce i v Evropě, Jižní Americe a Asii.

Úspěšný obchodní rozvoj společnosti byl především dílem Thomase J. Watsona Sr., který se díky svým schopnostem stal brzy jejím prezidentem. Pod jeho taktovkou byla CTR v roce 1924 přejmenována na International Business Machines (IBM). To už šlo o poměrně silnou firmu, která si navíc s novým názvem začínala budovat mezinárodní věhlas. Záhy společnost prověřila světová krize na počátku 30. let 20. století. A společnost obstála! Zatímco se růst takřka celé ekonomie Spojených států zastavil, IBM prosperovala. Thomas Watson kladl velký důraz nejen na spokojenost zákazníků, ale i svých zaměstnanců. IBM byla mezi prvními firmami, které poskytovaly skupinové životní pojištění (od roku 1934), podporu pozůstalých (1935) či placené dovolené (1936). V této době se IBM stala největší firmou pro kancelářskou a výpočetní techniku na světě. Růst nezastavilo ani několik vleklých soudních sporů, z nichž nejvážnější byl spor s ministerstvem spravedlnosti, které společnost obvinilo, že má monopolní postavení na trhu s děrnoštítkovými stroji.

Za určitý zlom ve vývoji IBM lze považovat období druhé světové války. Thomas Watson dal veškeré zařízení k dispozici vládě Spojených států, přičemž výrobní program byl upraven a v továrnách se vyráběly např. součástky k automatickým zbraním, včetně zaměřovačů pro bombardéry, pušek či částí motorů. Válečná léta také obrátila pozornost firmy k novým trendům, které představovaly první elektronické počítače.

Počítače. Nejistá oblast?

Vývoj prvního počítače Automatic Sequence Controlled Calculator, označovaný jako Mark I, trval šest let a jeho konstrukci vedl matematik a fyzik Howard Aiken, jenž vycházel z myšlenek Charlese Babbageho, stejně jako Herman Hollerith. Mark I byl zprovozněn v roce 1944. Nedisponoval ještě vnitřní pamětí, program stále ještě představovaly děrné pásky. Jednalo se o stroj, jehož délka byla více než 10 metrů a který vážil 5 tun. Protože ještě neobsahoval elektronky, byl nesmírně pomalý. Při výpočtech navíc nadělal mnoho hluku a den co den bylo k jeho chlazení potřeba několik tun ledu. I když jeho výpočetní rychlost (zprostředkovaná pouhými elektromechanickými přepínači) zahanbí dnes levné kalkulátory, nelze popřít, že Mark I představuje významný mezník ve vývoji výpočetní techniky.

V polovině 40. let nastoupil do čela společnosti Thomase J. Watson Jr. (1914-1993), který zúročil odkaz svého otce. Tím, že se plně soustředil na tehdy ještě nejistou oblast počítačů, přivedl IBM do společnosti firem, jejichž obrat se pohybuje v řádu miliardy dolarů. S jeho jménem je spjat zejména vývoj počítačů druhé a třetí generace, kdy klasické děrnoštítkové zařízení bylo rychle vystřídáno novějšími technologiemi. Jakýmsi přechodem mezi štítkem a pamětí byl model IBM 604. Jednalo se sice ještě o děrnoštítkový tabelátor, ale již plně postavený na elektronkách.

Za první skutečný počítač společnosti je považován IBM 701, který sestrojili výzkumníci společnosti na začátku 50. let minulého století. Byl označován také jako „Defence Calculator“, neboť firma jej prezentovala jako vlastní přínos k obraně USA v době korejské války. Díky vakuovým elektronkám, jež nahradily elektromechanické spínače, byl o výrazně rychlejší: dokázal vykonat 17 tisíc operací za sekundu. Využíval již vnitřní paměť, přičemž vnější paměť zprostředkovávala magnetická páska. Počítače IBM 701 se vyráběly i na zakázku. Ačkoli byly výhradně určeny pro výzkumné práce a účely vlády, lze zároveň říci, že díky svým inovacím (elektronky, magnetická paměť) vytyčovaly cestu, jež vedla i do komerčních společností, kde se začaly uplatňovat v účetnictví.

Elektronky koncem 50. let vystřídaly tranzistory. IBM 7090 byl jedním z prvních plně tranzistorových počítačů a byl využíván ve vojenském letectví, v oblasti, která vývoj elektronických počítačů výrazně urychlila. Byl ale také využit pro řízení kosmických letů programu Mercury a Gemini. Modernizovaná verze IBM 7094 sloužila pro vědecké účely. Jedním z dalších významných objevů, jimiž se IBM znovu zapsala do dějin informačních technologií, byla magnetická disková paměť, která se poprvé objevila v modelu IBM RAMAC 350.

Jestliže v 50. letech akceleroval rozvoj hardwaru (sálové počítače, diskové systémy), ani vývoj příslušného softwarové vybavení nezůstával pozadu. V roce 1957 představila společnost programovací jazyk FORTRAN (Formula Transtation), který se stal nejpoužívanějším jazykem pro numerické a vědecké aplikace. Zmíněný počítač IBM 7090 tento jazyk již podporoval. Následovaly další programovací jazyky, z nichž širokého uplatnění našel COBOL (Common Business Oriented Language, 1958), určený pro oblast obchodu a zpracování dat. Tento jazyk umožňoval velmi precizní práci se složitými datovými strukturami a po celá desetiletí byl nejvhodnějším nástrojem pro práci s databázemi. Více než polovina fungujících programů do poloviny 80. let byla vytvořena právě v něm.

V 60. letech se špičkový výzkum IBM soustředil i na konstrukci výkonných superpočítačů. Prvním byl Stretch z roku 1961, zabírající plochu 225 metrů čtverečních a vážící 31 tun. Vyrobilo se sedm kusů a byly používány v armádě a atomovém průmyslu.

Revoluční změnu v oblasti počítačů určených pro běžný trh představoval IBM System/360. Jednalo se totiž o první rozsáhlou skupinu počítačů, které používaly vzájemně kompatibilní software a periferní vybavení. Zákazníci si tedy již nemuseli kupovat zcela nové systémy, ale mohli jednoduše části svého hardwaru vyměnit či rozšířit. To byla zásadní novinka, neboť do té doby byly počítače nekompatibilní a nárůst potřeb uživatele znamenal investici do zcela nového stroje.








Komentáře