Historie Intel Corporation

Informační věk by byl nemyslitelný bez mikroprocesorů. Největším a nejvýznamnějším světovým výrobcem mikroprocesorů je americká společnost Intel Corporation. Kromě mikroprocesorů pro osobní počítače vyrábí také procesory pro PDA, čipsety, flash paměti, telekomunikační čipy, ale i multimediální vybavení domácností včetně dětských elektronických mikroskopů a webových kamer.

Historie Intel Corporation


Informační věk by byl nemyslitelný bez mikroprocesorů. Největším a nejvýznamnějším světovým výrobcem mikroprocesorů je americká společnost Intel Corporation. Kromě mikroprocesorů pro osobní počítače vyrábí také procesory pro PDA, čipsety, flash paměti, telekomunikační čipy, ale i multimediální vybavení domácností včetně dětských elektronických mikroskopů a webových kamer.

Náš svět je dnes plný mikroprocesorů. Někdy si tuto skutečnost ani neuvědomujeme. Ráno nás vzbudí mikroprocesorem řízený budík, mikroprocesorem řízená mikrovlnná trouba nám ohřeje snídani, mikroprocesorem řízený motor nás odveze do práce či do školy, přičemž dopravní signalizaci řídí mikroprocesory. V práci či ve škole pracujeme na počítači, jehož "srdcem" je přirozeně mikroprocesor, telefonujeme mobilním telefonem řízeným mikroprocesorem… Není vůbec od věci položit si prosté otázky: Kdy se první mikroprocesor objevil? Jak se vlastně vyrábí? A kdo výrobu a prodej mikroprocesorů řídil a řídí?

Společnost Intel Corporation (Integrated Electronics Corporation), světový lídr ve vývoji a výrobě mikroprocesorů, byla založena ve druhé polovině 60. let minulého století v kalifornské Santa Claře. Její zakladatelé, Robert Noyce a Gordon Moore, patřili k vědcům, kteří si do té doby získali v polovodičových technologiích značné renomé. Robert Noyce si na začátku 60. let 20. století nechal patentovat postup na výrobu integrovaných obvodů na bázi křemíku. Gordon Moore, jeho spolupracovník, krátce nato napsal článek nazvaný Jak natěsnat do integrovaných obvodů více součástek, v němž vyvodil odvážný předpoklad, že počet tranzistorů na stejné ploše, a tedy i výkon procesorů se zdvojnásobí každých 18-24 měsíců. Moore v článku rovněž předestřel vizi, že význam stále složitějších mikročipů bude obrovský, a to nejen pro průmysl, ale i čím dál více i pro jednotlivé spotřebitele. "Integrované obvody povedou k takovým divům, jako jsou domácí počítače - nebo přinejmenším terminály napojené na centrální počítač, k takovým divům, jako je samočinné řízení automobilu či přenosná komunikační zařízení," napsal Moore v roce 1965.

Oba budoucí zakladatelé Intelu se setkali v Shockley Semiconductor Laboratory, což byla první společnost založená v údolí mezi městy San Franciscem a San José, zvaném Santa Clara Valley. Zde se začaly vyrábět křemíkové integrované obvody pro komerční využití. Zakrátko tu vyrostly počítačové firmy a této oblasti se začalo říkat Silicon Valley (Křemíkové údolí). Šéfem výše zmíněné laboratoře, jak ostatně napovídá její název, byl profesor William Shockley (1910 - 1989), jeden z trojice "polovodičového týmu", který ve 40. letech minulého století v Bellových laboratořích vynalezl tranzistor. Za tento objev byl v roce 1956 odměněn Nobelovou cenou.

Shockley byl sice proslulým vědcem, jehož časopis Time zařadil mezi nejvlivnější objevitele století, nicméně jako manažer selhával. Názory podřízených ho nezajímaly a ve své laboratoři se choval jako diktátor. To byl důvod, proč se Robert Noyce a Gordon Moore spolu s dalšími šesti mladými zaměstnanci rozhodli, že pracoviště opustí. Shockley je později označil za "zrádcovskou osmičku". Tato osmička pak stála u zrodu nové společnosti s názvem Fairchild Semiconductor, první komerční firmy vyrábějící integrované obvody.

Silná trojka:
Noyce, Moore, Grove


První funkční integrované obvody (oscilátory) vynalezl v roce 1958 John Kilby, pracující v laboratoři společnosti Texas Instruments (TI). Zhotovil celkem tři, přičemž každý měl velikost asi 11 × 2 mm a vyrobeny byly z kousku germania s kontakty tvořenými přiletovanými drátky. Rok nato si firma TI tyto integrované obvody nechala patentovat. Ale jak už se v historii stalo bezpočtukrát, významné vynálezy přicházejí, když doba dozraje, a tak se stává, že k nim často dospěje několik badatelů zároveň. To se stalo i v případě integrovaného obvodu. Nezávisle na Kilbym se myšlenkou integrace součástek v mladé kalifornské firmě Fairchild Semiconductor zabýval Robert Noyce. Počátkem roku 1959 vytvořil křemíkový integrovaný obvod planární technologií, která je pro průmyslovou výrobu mnohem vhodnější než Kilbyho obvod.

Protože ve firmě Fairchild o aktivitách Texas Instruments věděli, vypracovali velmi podrobnou patentovou přihlášku a doufali, že se s podobným vynálezem Texas Instruments nebude překrývat. Pečlivost se vyplatila. První patent byl udělen 25. dubna 1961 Noycemu, zatímco Kilbyho přihláška byla stále ještě ve fázi vyhodnocování. Patent mu byl udělen až o tři roky později. Následovaly patentové spory, pochopitelně, ale naštěstí skončily smírem. Prvenství Jacka Kilbyho, jemuž byla v roce 2000 za vynález udělena Nobelova cena, bylo uznáno, ale nepochybné jsou i zásluhy Noyceho.

Robert Noyce a Gordon Moore se v roce 1968 rozhodli opustit Fairchild Semiconductor, aby si založili vlastní společnost. Původně měl jejich podnik nést název Moore Noyce, ale kdosi poukázal na to, že by tento název asocioval sousloví „more noise“ (více hluku). V souvislosti se založením Intelu je také nutno dodat, že Fairchild o rok později opustily další osobnosti z takzvané „zrádcovské osmičky“. Ti založili v kalifornském Sunyvalley společnost AMD (Advanced Micro Devices), která se stala hlavním konkurentem Intelu.

Ale vraťme se k Noycovi a Moorovi. Jak už bylo předznamenáno, jejich jména měla na konci 60. let určitý věhlas, který vyva­žoval nejasnost podnikatelského výhledu a umožnil jim přilákat investory. Nesmíme zapomínat, že se psal rok 1968. Osobní počítače byly hudbou budoucnosti, byť dosti blízké. K rozšíření integrovaných obvodů přispěl také kosmický program Apollo. Šlo vlastně oboustranně výhodné spojení. Integrované obvody umožnily vytvořit vhodné řídicí systémy pro let na Měsíc a na druhou stranu zvýšený odbyt integrovaných obvodů snížil jejich cenu, a tím zvýšit i jejich dostupnost. Kalkulátory a počítače 3. generace (využívající integrované obvody) pak byly jakýmisi katalyzátory dalšího pokroku.

Finance na rozjezd firmy pomohl této dvojici vědců sehnat Arthur Rock, absolvent Harvardovy univerzity a proslulý in­vestor, jenž se proslavil ve světě nových technologií­. (Později vstoupil Rock do povědomí i tím, že formuloval takzvaný Rockův zákon, dovětek k výše zmíněnému Moorovu zákonu, který praví: „Náklady na základní vybavení pro výrobu polovodičů se zdvojnásobují každé dva roky.“)

Zaměstnancem číslo tři se stal Andrew Grove (původním jménem Andrász Gróf), chemický inženýr maďarského původu, který opustil Budapešť po sovětské okupaci Maďarska v roce 1956. Moore jej přesvědčil, aby stejně jako oni opustil Fairchild Semiconductor a vydal se s nimi vstříc neznámým pevninám. Grove později, v roce 1987, převzal od Moora křeslo ředitele Intelu. Ale byl to především Robert Noyce, první prezident a CEO firmy, jenž stejně jako v legendární Fairchild Semiconductor vytvořil ve společnosti Intel atmosféru, v níž se otevřenost snoubila s odpovědností. Poučil se z Shockleyových chyb a poskytoval svým mladým nadaným pracovníkům ohromný prostor. Vytvořil tak pracovní styl, který vedl k fenomenálnímu úspěchu firem z kalifornského Křemíkového údolí.








Komentáře