Jaká byla biotechnologická konference na Invexu?

Workshop pod názvem Možnosti využití bioinfotmatiky a biotechnologií se letos poprvé uskutečnil v rámci brněnského Invexu. A jaká že to byla akce?

Jaká byla biotechnologická konference na Invexu?


Workshop pod názvem Možnosti využití bioinfotmatiky a biotechnologií se letos poprvé uskutečnil v rámci brněnského Invexu. A jaká že to byla akce?

Navštívil jsem z časových důvodů bohužel pouze první část, nicméně mým převažujícím pocitem bylo spíše zklamání. Namísto zajímavých a nosných příspěvků se workshop po většinu času nořil spíše do obecně-filozofických diskusí až proklamací. Organizátoři podle mého názoru téma zbytečně rozředili, když namísto genomiky, proteomiky a specializovaného softwaru (databáze apod.) obor definovali spíše v tom smyslu, který se v angličtině označuje jako computational biology. Ne snad, že by počítačové modelování či statistická analýza nebyly samy o sobě zajímavé, nicméně přiznám, že jsem čekal něco trochu jiného.
Tématem přednášek pak bylo prakticky jakékoliv nasazení informačních technologií v biologii, řečníci se dokonce až úzkostlivě snažili vždy zdůrazňovat, že genomika a statistika není všechno, ale vědci by měli také chodit pozorovat přírodu (pardon, trochu to karikuji).
Co se naopak zajímavých přednášek na brněnském workshopu týče, zaujal mě především příspěvek profesora Jiřího Damborského z Přírodovědecké fakulty brněnské Masarykovy univerzity, který popisoval např. předpověď 3D struktury proteinů pouze ze znalosti primární sekvence (takto se podařilo předpovědět strukturu plektinu, která byla posléze potvrzena i experimentálně). Damborského skupina se zabývá také vývojem programu Hádes a databáze Triton (http://ncbr.chemi.muni.cz/~jiri/).
Ocitujme ještě z tiskové zprávy BVV: V nejbližší době podle Damborského čekají na řešení například otázky, zda bioinformatiku nezařadit do výukových plánů studia medicíny či informatiky [poznámka Pavel Houser: dosud se tento obor učí na přírodovědě, např. i na té pražské] a nerozšířit současnou výzkumnou základnu oboru.
„Česká republika je na rozdíl od Slovenska nebo Polska jednou z mála evropských zemí, které dosud nemají národní uzel na síti EMBNet,“ podotkl J. Damborský.
Profesor Petr Hořín z fakulty Veterinárního lékařství se zabýval otázkami šlechtění domácích zvířat (na rozdíl od "pasivního" genetického výzkumu je zde cílem dosáhnout geneticky žádoucích změn). Také upozornil na to, že ve veřejně přístupných databázích genů je řada dat neověřených a informace jsou mnohdy nevěrohodné (alespoň pokud nebyly výsledky publikovány v impaktovaném časopise). Upozornil také na zajímavou míru překryvu některých genů např. u myší, člověka a koní (zejména geny proti častým nemocem jsou takto evolucí konzervovány). To samozřejmě pomáhá při výzkumu i vzhledem k možnému uplatnění výsledků v medicínské praxi.
Shrnuto: I přes určitou kritiku bych nad tímto druhem akcí nelámal hůl. Na toto téma se pořádají v USA celé konference a výstavy, IDG (naše mateřská společnost) vydává na téma bioinformatiky tištěné tituly v USA, Austrálii i Švédsku, tudíž bych invexový workshop bral jako první pokus nějak rozhýbat tento obor i u nás. Prozatím se spíše vyučuje na vysokých školách, komerčních aplikací je pomálu... Na to, jak to vypadá v zahraničí (a jaký by mohl být časem Science World) se lze podívat třeba na http://www.bioitworld.com.





Komentáře