Vydělejte na otevřenosti open source (rozšířeno)

Open source software se stává důležitou součástí podnikových infrastruktur. Vývoj open source se postupně mění v ziskovou záležitost. A vydělat na tom mohou jak vývojáři, tak uživatelé. V roce 1998 Roesch, tehdy osmadvacetiletý inženýr u telekomunikační společnosti GTE-I, vytvořil open source program nazvaný Snort pro odhalování neoprávněných vniknutí do počítačových sítí (IDS, Intrusion Detection System). Dnes ostýchavě přiznává, že je z něj multimilionář.

Vydělejte  na otevřenosti open source (rozšířeno)


Open source software se stává důležitou součástí podnikových infrastruktur. Vývoj open source se postupně mění v ziskovou záležitost. A vydělat na tom mohou jak vývojáři, tak uživatelé. V roce 1998 Roesch, tehdy osmadvacetiletý inženýr u telekomunikační společnosti GTE-I, vytvořil open source program nazvaný Snort pro odhalování neoprávněných vniknutí do počítačových sítí (IDS, Intrusion Detection System). Dnes ostýchavě přiznává, že je z něj multimilionář.

Svou firmu Sourcefire, kterou vytvořil za účelem prodeje proprietárních doplňků ke Snortu, prodal za 225 milionů dolarů společnosti­ Check Point. Celá transakce měla být dokončena během prvního čtvrtletí roku 2006.

Roeschova cesta k bohatství – bezplatná distribuce open source softwaru s využitím internetu s prodejem proprietárních součástí (s uzavřeným kódem), které posilují to, co je dostupné zdarma – se ukazuje jako nejpopulárnější nový podnikatelský model v softwarovém průmyslu, alespoň to tvrdí ti, kteří podnikají v oblasti rizikového kapitálu (venture capitalists). Nazvěme to modelem „smíšených zdrojů“. Na první pohled by se zdálo, že nabízí jen to nejlepší z obou světů: šéfové informatiky dostanou software zdarma a společnosti, které vyvíjejí kód, dostanou e-mailové adresy downloaderů, takže se mohou pokusit jim prodat proprietární doplňky. Podnikatelům v oblasti rizikového kapitálu se tento model musí strašně líbit, protože mohou investovat své peníze přímo do softwaru, který lze prodat, a ne do početného prodejního personálu nebo nákladných marketingových kampaní na podporu značky.

Rizika a kapitál
Ve své snaze zpeněžit tento model otevřeného zdroje se však nově zakládané firmy mohou dostat na dráhu vedoucí ke kolizi s komunitami, které je zplodily. Když firma financovaná rizikovým kapitálem vytváří pod jednou střechou jak software s otevřeným zdrojem, tak proprietární, koleduje si o vzájemný střet mezi těmi, kdo píší onen software distribuovaný zdarma (open source komu­nity), a úsilím firmy o konkurenční výhodu z proprietárního softwaru. „Je to střet zájmů, který tkví v samé podstatě věci,“ říká Jo Tango, hlavní partner u společnosti Highland Capital Partners, společnosti podnikající s rizikovým kapitálem. „Čí dodatky k softwaru budou schváleny? A jak budou definovány priority? Budou se vztahovat k produktu open source, nebo k tomu, co má přinášet zisk?“

„To by mohlo vést k situacím, kdy jsou CIO nalákáni k použití něčeho, co se jeví jako technologie, kterou je možno dostat zadarmo, jen aby vzápětí zjistili, že musejí platit za to, aby to fungovalo,“ říká Michael Goulde, analytik Forrester Research. Tango dodává: „Tento model existuje už léta v podobě zkušebních verzí (trial version).“ Kód je zde však uzavřený a ty verze, které dostáváte zadarmo, jsou poněkud okleštěné oproti tomu, co byste dostali, kdybyste za to zaplatili plnou cenu. „To se nijak neliší od toho, co ony takzvané open source firmy dělají s open source a podnikovými verzemi svého softwaru,“ říká Barry Strasnick, CIO CitiStreet, americké společnosti zabývající se pojištěním.

Jinými slovy, to, co je zadarmo, není nic víc než pouhá vějička. Lee Hughes, CIO Owens Forest Products, k tomu dodává: „Obávám se, že pokud společnost má open source verzi, která je zdarma, a komerční verzi se silnějšími charakteristikami, ta bez­platná­ verze na tom je od začátku do konce bita.“

Proč záleží na modelu
Strasnick a Hughes by si nedělali takové starosti, pokud by open source software byl pořád jen taková příležitostná hračka pro jejich vývojáře, kteří by se snažili ušetřit na pár webových serverech. Open source se ale zatím stal důležitou součástí strategie pro akvizice softwaru – zejména pokud jde o software pro infrastrukturu. Analytická společnost Gartner předpovídá, že kolem roku 2010 budou velké globální organizace považovat open source za přijatelnou alternativu pro 80 procent svých investic do softwaru pro infrastrukturu. Informatici si nemohou dovolit považovat open source za něco na jedno použití a neobejdou se bez podpory pro open source software, který se stává důležitou součástí jejich infrastruktury.

Nakupování open source softwaru se ale velmi liší od tradičního procesu akvizice softwaru. Společnost, od které kupujete, je komunita; reference, o které se opíráte, když se s náležitou péčí věnujete výběru, jsou záznamy na vývěsce elektronické pošty. A vývojáři, kteří je tam umístili, možná ani nejsou zaměstnaní.

Selský rozum říká, že člověk nemá pátrat po tom, jak byly vyrobeny párky, které si dává k snídani. IT manažeři ale přece jen budou muset nahlédnout do kuchyně, než se rozhodnou pro dietu založenou na open source. Kromě smíšených zdrojů se objevuje i řada dalších business modelů (viz Průvodce po obchodních modelech open source), takže bude zapotřebí, aby se CIO na tyto firmy a komunity pečlivě podívali a pokusili se odhadnout, jestli za rok za dva stále ještě budou mezi námi. Tento druh průzkumu je nyní­ pro IT manažery naprosto klíčový. Je to úplně stejně důležité jako sledovat ceny Microsoftu nebo Oraclu, jejich akviziční strategie a oznámení o upgradech.

Hra o peníze
Roesch se ježí, když před ním nadhodíte, jaké obavy mají IT manažeři ze „zmrzačených“ open source aplikací. Má na takovou nedůtklivost právo. Před osmi lety vlastnoručně vyvinul jádro Snortu. Od té doby, jak odhaduje, napsal asi 3 000 příspěvků na diskusní fórum Snortu a pečlivě budoval velkou komunitu uživatelů (přes 2 miliony downloadů a 100 000 aktivních uživatelů, říká). Dostal za to něco, o čem sní každý vývojář open source: respekt, uznání a občas nějaké to pivo od vděčných uživatelů na odborných konferencích.

Dostal všechno kromě peněz. A tak to bylo­ v pořádku. Aspoň na čas. „Nikdy jsem nebyl motivován finančním ziskem,“ vzpomíná. „Prostě to tak dopadlo. Člověk nevyvíjí open source pro peníze. Vyvíjíte to pro své dobré jméno.“

Roesch mohl využít svého dobrého jména a nechat se najmout na lukrativní místo u nějaké softwarové společnosti, ale jeho bavilo pracovat na Snortu. V roce 2001 proto začal oťukávat firmy podnikající v oblasti rizikového kapitálu a zjišťovat, zda by nefinancovaly jeho plány na založení společnosti na podporu Snortu. Když je tak obcházel, vzpomíná, nikdo nejevil zájem. „Nechtěli o tom ani slyšet, ledaže bychom měli nějaký (proprietární) intelektuální obsah, který by se nabaloval na Snort.“

Jakmile ale Roesch vyvinul nějaké proprietární nástroje pro správu a „přátelský“ GUI, který by běžel na Snortu, své peníze dostal. A nikdy toho zpětně nelitoval, částečně proto, že, jak říká, neměl na vybranou. Snort konkuruje softwaru známých, bohatých firem jako Cisco, a „pokud vstupujete na vyso­ce konkurenční pole softwaru, jako jsme to udělali my, musíte mít za sebou rizikový kapitál,“ říká, s tím, že byli i další, kdo začal vyvíjet proprietární nástroje ke Snortu. „Vždycky budou lidé, kteří se budou snažit svézt se na tom, co vybuduje někdo jiný.“



---------------------------------------
Kdo tvoří open source? Vy!

S tím, jak se open source software stává stále důležitějším pro firemní infrastrukturu, IT pracovníci začínají přispívat ke kódovým bázím – nejen po večerech a o víkendech, ale i v pracovní době. Barry Strasnick, CIO CitiStreet, společnosti zabývající se pojištěním, někdy dává svým programátorům čas na to, aby pracovali na programu open source webového serveru Apache, pokud je jejich práce bezprostředním přínosem pro firmu. „Budeme v tom pokračovat ad hoc,“ říká Strasnick. „Musejí to být malé projekty, a požaduji návratnost do šesti měsíců, ne do osmnácti.“

„Kvalita open source softwaru je nyní tak vysoká, že představuje pobídku pro firmy, aby platily svým lidem za to, že na nich pracují, protože z toho samy budou mít prospěch,“ říká Klee Hughes, CIO Owen Forest Products, výrobce interiérových dveří a podlahových krytin. Hughes pracuje s open source konzultantem JasperSoft na přestavbě firemního business intelligence systému, který běží na open source softwaru, včetně JasperReports (open source BI software), Tomcat (aplikační server) a Postgres (databáze). Chybí ale klíčové součásti, a sice soubor generických uživatelských rozhraní a obchodních pravidel, která navazují na open source infrastrukturu. „Je to v podstatě dělané na klíč, až na tyto části,“ říká. Hughesův tým je malý, tvoří jej tři nebo čtyři programátoři, ale až v roce 2006 jejich počet rozšíří na pět až šest, chtěl by, aby se jeden z nich věnoval na plný úvazek výzkumu a vývoji – včetně přispívání k open source projektům. „Tomcat a Postgres zkrátily čas potřebný na vývoj tohoto projektu o třetinu,“ říká. „Pokud bychom měli ty ostatní části, mohli bychom jej zkrátit o další třetinu. Vyplatí se mít možnost zasahovat do výsledku vývoje open source.“

Open source model začíná být mezi CIO tak populární, říká Strasnick, že se spojují k práci na vývoji těch částí open source, kterými se nikdo jiný nechce zabývat. Strasnick říká, že tyto skupiny se většinou vytvářejí kolem úkolů, do kterých se nikomu v open source komunitě dobrovolně nechtělo, ale které mohou CIO pomoci zvýšit produktivitu. „Existují věci, které já potřebuji, ale které lidé z komunity považují za příliš nudné na to, aby se jimi zabývali – jako utility pro Unix nebo open source Cobol, říká. Velké korporace k tomuto typu projektů přispívají, ale dělají to anonymně z obav, aby nevzbudily zájem hackerů o to, co je v jejich softwarových infrastrukturách. „Open source komunita je větší, než se zdá,“ říká Strasnick. „Já bych ji podporoval, kdyby to bylo třeba.“








Komentáře