Ze zákulisí vzniku nových léků

Vývoj, výroba a distribuce léků se staly hospodářsky významným odvětvím. Farmaceutické společnosti, které sídlí většinou v USA, v západní Evropě nebo v Japonsku, představují důležitou složku národních ekonomik. Některé z nich patří mezi vůbec největší a kapitálově nejsilnější průmyslové firmy – zaměstnávají desítky tisíc lidí a dosahují mnohamiliardových zisků.

Ze zákulisí vzniku nových léků


Vývoj, výroba a distribuce léků se staly hospodářsky významným odvětvím. Farmaceutické společnosti, které sídlí většinou v USA, v západní Evropě nebo v Japonsku, představují důležitou složku národních ekonomik. Některé z nich patří mezi vůbec největší a kapitálově nejsilnější průmyslové firmy – zaměstnávají desítky tisíc lidí a dosahují mnohamiliardových zisků.

Prodej nového léku s vysokou marží bývá pro výrobce zdrojem enormních příjmů, často překračujících miliardu dolarů ročně. Takový obchodní úspěch je ale vždy jen dočasný. Originální produkty jsou sice chráněny patenty, takže je konkurenční firmy nesmějí vyrábět, mohou ale přijít s podobným lékem, na který už se právní ochrana nevztahuje. Patenty navíc platí jen dvacet let a značná část této doby může padnout na vývoj a testování, které jsou nezbytné před uvedením léku na trh. Jakmile platnost patentu vyprší, kdokoliv může lék vyrábět jako tzv. generikum. Mnoho firem se dnes specializuje právě na produkci generických léků, které mohou prodávat podstatně levněji, protože do nich nemusely tolik investovat.
Jelikož je komerční úspěch léku vždy jen dočasný, velké farmaceutické společnosti musejí neustále vyvíjet další generace léků, pokud možno stejně dobře prodejných. Tento proces je neobyčejně náročný a vyžaduje nasazení nejmodernějších technologií.

Objev léku
Všechny léky působí v těle na specifické receptory . Přední farmaceutické firmy se neustále snaží najít nové receptory, které se nabízejí jako vhodný cíl při léčbě určité nemoci. Výběr takových potenciálních cílů se velmi rozšířil díky přečtení celého lidského genomu. Naše DNA obsahuje zhruba 30 tisíc genů, přičemž zhruba platí, že každý gen kóduje jednu bílkovinu. Všechny tyto proteiny samozřejmě nejsou vhodnými terči pro nové léčivé substance, ale mnohé z nich se ještě určitě osvědčí. V roce 2001 byly na trhu léky, které měly za cíl necelé dvě tisícovky různých receptorů, a tak není pochyb o tom, že zbývají i četné další možnosti.

Farmaceutické firmy ale musejí rozhodnout, který z četných nově objevených receptorů nabízí největší šanci pro účinnou léčbu, a kdy se tedy vyplatí investovat do vývoje substance, jež s ním interaguje. To je nesnadná volba i pro ty nejbohatší společnosti – nicméně je zřejmé, že nové poznatky o chorobných procesech v budoucnu umožní nacházet další cílové receptory a další možnosti léčby.

Jakmile se vybere vhodný cíl, může se příslušná lidská bílkovina vyrobit pomocí tkáňových kultur, takže je k dispozici k testování velkého množství potenciálních léčiv. Jejich syntéza je obvykle složitým a pracným procesem. Každou sloučeninu musí připravit zkušený chemik, který ještě poměrně nedávno syntetizoval v průměru dvě nové látky týdně. V 90. letech minulého století se ale situace radikálně změnila díky metodám automatizované (robotizované) chemie, které umožňují spojovat stavební bloky molekul v mnoha různých kombinacích. S pomocí této tzv. kombinatorické chemie teď chemik dokáže připravit každý týden tisíce nových sloučenin. Vznikly také specializované firmy, které syntetizují celé „chemické knihovny“, obsahující stovky tisíc nebo i miliony nových látek, a nabízejí je farmaceutickým společnostem pro jejich výzkum.

Testování velkého množství sloučenin umožňují nové, velmi efektivní zkušební metody. Díky robotizovaným laboratořím a počítačům, které dokážou uložit a zpracovat velké objemy dat, teď farmakologové mohou za jediný měsíc na novém receptoru vyzkoušet miliony chemických látek.
Chemické knihovny často obsahují nejrůznější typy sloučenin a jejich užší výběr se provádí na základě jejich podobnosti s agonisty sledovaných receptorů, se substráty enzymů, případně se známými účinnými látkami. Proces „testování ve velkém“ má za cíl najít určitý počet nadějných sloučenin dostatečně interagujících s cílovým receptorem. Chemici pak srovnávají, co mají tyto látky společného, a podle toho pak mohou navrhnout syntézu substancí, které budou na receptor působit ještě výrazněji.

Předběžné zkoušení nových substancí začíná jednoduchými testy aktivity na samotných receptorech nebo na modelových tkáňových kulturách. Dalším stupněm bývají zkoušky vybraných látek na složitějších biologických systémech, často na izolovaných orgánech nebo zvířecích tkáních – jejich receptorové bílkoviny jsou totiž obvykle velmi podobné lidským. Ještě užší vzorek látek se pak zkouší na laboratorních zvířatech, což je někdy jediný způsob, jak jejich účinek zjistit – například až na základě zvířecího chování lze odhadnout, jestli má studovaná látka antidepresivní nebo antipsychotické vlastnosti.








Komentáře