Kdo je pravý CIO?

Kdo je to CIO? Jaké jsou jeho povinnosti a pravomoci v systému řízení firmy? A jaké by měly být? Šéf podnikové informatiky (Chief Information Officer) je relativně nová funkce v systému řízení českých firem a jeho postavení v podnikové hierarchii není rozhodně jednoznačné, což leckdy bývá na škodu věci. Zkusme se tedy zamyslet nad tím, jaké přínosy mohou organizaci vyplynout ze správně nastavené míry pravomocí a zodpovědnosti manažera působícího v oblasti ICT.

Kdo je pravý CIO?


Kdo je to CIO? Jaké jsou jeho povinnosti a pravomoci v systému řízení firmy? A jaké by měly být? Šéf podnikové informatiky (Chief Information Officer) je relativně nová funkce v systému řízení českých firem a jeho postavení v podnikové hierarchii není rozhodně jednoznačné, což leckdy bývá na škodu věci. Zkusme se tedy zamyslet nad tím, jaké přínosy mohou organizaci vyplynout ze správně nastavené míry pravomocí a zodpovědnosti manažera působícího v oblasti ICT.

Začneme tím, že jenom některé firmy mají člověka, kterého lze označit jako CIO. Nejčastější funkcí v oblasti IT bývá správce podnikové sítě, jenž mívá v lepším případě ještě pár podřízených určených k běžnému ladění systémů a péči o pracovní stanice. Správce sítě podléhá některému z náměstků, podle toho, který má k jeho činnosti asi tak nejblíže. Pokud jde o finance, je takový správce sítě se svými fámuly většinou v roli prosebníka (nebo nátlakové skupiny – záleží na tom, jak moc je na něm firma závislá) a jeho cílem je získat co nejvíce peněz na projekty a inovace, které on sám považuje za potřebné. Podíl na strategickém vývoji je samozřejmě nulový.

Kdo s kým mluví
Správci sítí bývají stoprocentní technici – nejen vzděláním, ale i uvažováním. S tím souvisí i způsob jejich řeči a vystupování, které je velmi často vyřazuje z porad vedení. Jen málo správců sítí se u nás totiž stačilo poučit o tom, že provádějí službu firmě a podle toho mají přistupovat k jejím zaměstnancům. Nechovají se k nim jako ke klientům nebo alespoň k rovnocenným partnerům, ale rádi používají nesrozumitelný počítačový žargon a leckdy si zvykli s klamným pocitem převahy komentovat nejen schopnosti, ale i nároky uživatelů. Tím zákonitě vzniká odstup a ros­tou komunikační bariéry. A to nejen na základní úrovni uživatelů pracovních stanic, ale i na úrovni managementu. Firemní IT infrastruktura tak může polykat bez viditelného užitku velké částky, přičemž zjišťování jejich návratnosti bývá diskutabilní. Řešení? CIO. Tedy vzdělaný člověk s rozhledem v obou oblastech – technické i ekonomické.

Překladatelé
Skutečný CIO má ve firmě jednu velmi důležitou funkci: musí být jakým spojovacím mostem mezi prostými počítačovými odborníky a vedením firmy. Nejenže „překládá“ požadavky svého oddělení do srozumitelného jazyka, ale jeho primárním úkolem je sledovat trendy ve vývoji ICT a srovnávat je se situací své firmy. Aby tak mohl činit, musí být zákonitě seznámen nejen se současnými problémy, ale musí znát i směr, kterým se firma ubírá. A ještě lépe, sám by se měl na vytyčování tohoto směru podílet. To však může jenom tehdy, účastní-li se na jejím vedení. Jeho práce by měla být „nadstranická“ – neměl by tedy podléhat žádnému ze specializovaných náměstků, ale měl by se zodpovídat přímo řediteli. Jen tak lze – ne zcela vyloučit, ale určitě omezit – lobbování jednotlivých úseků firmy. A co víc, CIO by měl vytvořit ucelenou koncepci rozvoje ICT ve společnosti a ještě navíc o ní přesvědčit ostatní členy vrcholového vedení. Když si to všechno sečteme, můžeme si dovolit tvrdit, že CIO může být klidně ekonom s technickým rozhledem, nebo ještě lépe technik, který absolvoval MBA.

Více v BW 2/2004





Komentáře