Kolik informatiků vlastně potřebujeme?

Za padesát let od výroby prvního počítače se z informačních a komunikačních technologií (ICT) stal jeden z rozhodujících faktorů růstu a produktivity vyspělých ekonomik. ICT sektor v roce 2003 v zemí patřících do OECD zaměstnával přes 17 miliónu pracovníků, což jsou 3% ekonomicky aktivních lidí, ale na tvorbě HDP se podílel 10 % .

Kolik informatiků vlastně potřebujeme?


Za padesát let od výroby prvního počítače se z informačních a komunikačních technologií (ICT) stal jeden z rozhodujících faktorů růstu a produktivity vyspělých ekonomik. ICT sektor v roce 2003 v zemí patřících do OECD zaměstnával přes 17 miliónu pracovníků, což jsou 3% ekonomicky aktivních lidí, ale na tvorbě HDP se podílel 10 % .

Význam ICT pro růst ekonomiky je předmětem zájmu i v ČR. Zajímavé analýzy například přinesl Manifest znalostní společnosti, vypracovaný Sdružením pro informační společnost v r. 2005: „Z hlediska příjmů státního rozpočtu ČR je výnosnost investic do ICT a strategických služeb osmkrát větší než výnosnost investic do zpracovatelského průmyslu. Navíc roční výnos státu z jednoho pracovního místa v sektoru ICT a strategických služeb je 353 000 Kč, zatímco v zpracovatelském průmyslu je to pouze 181 000 Kč.“

Trh práce v oblasti ICT je globální a vykazuje rychlé změny a velké teritoriální rozdíly. Například v Austrálii v roce 2003 činila průměrná nezaměstnanost 5,7 %, ale průměrná nezaměstnanost v ICT byla více jak 10 % a nezaměstnaných programátorů bylo 18 %. Během osmnácti měsíců od ledna 2004 do června 2005 zaměstnanost v ICT klesla o dalších 10 % a nezaměstnaných programátorů bylo již více jak 20 %.

Zcela opačná situace je v Indii, v Číně, ale také v ČR. Vývoj posledních tří let je důkazem toho, že Česká republika je v současnosti přitažlivým teritoriem pro investory do služeb souvisejících s ICT -- viz vývojová a řídící centra DHL, Sun Microsystems, IBM, Computer Associates a dalších firem. To vyvolává rozpor mezi nabídkou a poptávkou po ICT profesích. Dokladem toho je např. článek R. Dolejše v iHned: „IT specialisté na vyhynutí - Čerstvě otevřené technologické centrum IBM v Brně vyhledává zbytky IT odborníků v Česku“.

Vezmeme-li v úvahu tato fakta, pak orientace ekonomiky na služby související s ICT může být strategickou výhodou naší země. Otázkou však je, zda je ČR připravena na využití této příležitosti, zejména zda disponuje dostatečným počtem odborníků, kteří jsou v moderních ICT službách využitelní. Další otázkou je, jak dlouho bude tato příležitost ještě trvat. Současný osud Austrálie, která ještě na začátku tisíciletí trpěla nedostatkem ICT odborníků, je varující.

V následujících odstavcích budeme analyzovat jednak hlavní faktory vývoje pracovního trhu v oblasti ICT, jednak vývoj struktury nabídky a poptávky po ICT profesích v ČR.

Globální ICT trendy s vlivem na požadované znalosti a počty informatiků

Globalizace a nejnovější ICT trendy vytvořily prostředí, které rychle mění požadavky na strukturu znalostí a počty informatiků v různých světových teritoriích. Těmto změnám se musejí pružně přizpůsobovat jak univerzity, tak jejich studenti.

Mezi základní výbavu informatiků patří znalosti technologie (vývoj a provoz integrovaných aplikací s využitím nejmodernějších vývojových nástrojů a metodik), znalosti byznys procesů v různých sektorech ekonomiky, znalosti řízení projektů a komunikační schopnosti. Protože řada projektů má internacionální charakter a vyžaduje práci v různých zemích světa, jsou velmi podstatné znalosti jazyků, schopnost pracovat v mezinárodních týmech a v různých kulturních prostředích.

Tak jak se rychle vyvíjí ekonomika, cena práce a technologie, mění se i konkrétní požadavky na počty a strukturu znalostí absolventů. Navíc globalní konkurence se promítá i do vzdělání. Nejlepší studenti vyhledávají tu univerzitu na světě, která je nejlépe připraví pro start do profesionálního života. To vytváří pro vysoké školy zcela nové podmínky. Je-li cílem univerzity, aby se její absolventi dobře uplatnili na trhu práce, musí univerzita průběžně analyzovat vznikající změny a jim přizpůsobovat jednak počet přijímaných studentů na jednotlivé studijní obory a jednak strukturu znalostí, které musí studenti jednotlivých oborů získat. Protože změny se nezastaví poté, co student opustí brány univerzity, je navíc nutné vychovávat absolventy s vysokou flexibilitou a schopností dalšího samostatného vzdělávání. Nebude-li univerzita reagovat na změny a nebude-li vychovávat flexibilní absolventy, bude ztrácet jak studenty, tak svoji reputaci.
Kromě iniciativ jednotlivých univerzit, které v reakci na globální změny a změny na trhu práce mění svoje strategie a učební plány oborů, existuje i řada mezinárodních a národních konsorcií, které chtějí pomoci v řešení výchovy absolventů s odpovídající strukturou znalostí a dovedností.

Jak již bylo naznačeno, na aktuální požadavky na znalosti ICT specialistů mají významný vliv celosvětové ICT trendy. V následujících odstavcích stručně popíšeme pět trendů, jejichž vliv je podle našeho názoru největší.

  • Prvním je stále větší pronikání ICT do podnikových procesů, produktů a služeb, s cílem zrychlit, zlevnit a zpružnit podnikové procesy a produkovat kvalitnější a méně nákladné produkty a služby. Tento trend vede ke zvýšení poptávky po ICT odbornících, kteří nejen ovládají informační a komunikační technologie, ale současně znají dobře i procesy v příslušné aplikační oblasti (bankovnictví, telekomunikace, obchod, cestovní ruch apod.) a jsou schopni ICT k jejich podpoře inovativním způsobem využít.
  • Druhým významným trendem je centralizace ICT. Centralizují se zdroje ICT, takže z jedné lokality jsou obsluhovány tisíce až statisíce zákazníků (viz např. služby Google, eBay, SalesForce nebo datová a servisní centra velkých korporací). Cílem je snížit celkové náklady vlastnictví technologií (TCO). Výsledkem tohoto trendu nejsou jen nižší jednotkové náklady, ale také snížení celkové poptávky po ICT odbornících, kteří instalují a provozují ICT. Na druhé straně ti, kteří navrhují a provozují centralizovaná datová a servisní centra, musejí disponovat hlubšími znalosti a mají též větší odpovědnost, protože výpadek služby má vliv na velký počet uživatelů/organizací.
  • Třetím trendem je automatizace ICT činností. Automatizace zasahuje i samotný sektor ICT. Stále více aktivit souvisejících s instalací a provozem ICT je zcela nebo alespoň částečně automatizováno (viz například instalace nových verzí softwaru, funkcionalita aplikací aktivovaná výskytem automatizovaně sledovaných událostí nebo automatizované sledování vytížení technologické infrastruktury). Tento trend má podobné důsledky jako předcházející – vede ke snížení celkové poptávky po ICT odbornících, kteří instalují a provozují ICT.
  • Čtvrtým významným trendem jsou nové modely provozu IS/ICT – různé varianty outsourcingu a zejména jeho nejmladší varianta, software jako služba (Software-as-a-Service, resp Application Service Providing). Tyto modely provozu vedou k tomu, že informační technologie a s nimi související personál jsou transferováni od uživatelských organizací k dodavatelům. Ti pak jejich prostřednictvím poskytují ICT služby uživatelským organizacím. Tento trend opět vede ke snížení celkové poptávky po ICT odbornících, kteří instalují a provozují ICT.
  • Pátým trendem je „offshoring a nearshoring“, tj. přesun výroby a provozu ICT do oblastí s dostatečně kvalifikovanou, ale přitom lacinou pracovní silou (Indie, Čína, střední a východní Evropa). Tyto formy outsourcingu vyvolávají výše zmíněnou nerovnoměrnou poptávku po ICT profesích v různých zemích světa. Příklad Austrálie ukazuje, jak je reakce trhů v globalizovaném světě rychlá.









Komentáře