Mary Lou Jepsenová: Laptop každému dítěti

Že se ve světě digitálních technologií stále více prosazují ženy, nikoho nepřekvapí. A to nejen v obchodě, ale i ve výzkumu a vývoji nových technologií. Mary Lou Jepsenová, která má za sebou oslnivou kariéru výzkumné pracovnice na poli vývoji nových typů displejů, řídí organizaci, jejímž cílem je zpřístupnit výpočetní techniku dětem z nejchudších oblastí světa.

Mary Lou Jepsenová: Laptop každému dítěti


Že se ve světě digitálních technologií stále více prosazují ženy, nikoho nepřekvapí. A to nejen v obchodě, ale i ve výzkumu a vývoji nových technologií. Mary Lou Jepsenová, která má za sebou oslnivou kariéru výzkumné pracovnice na poli vývoji nových typů displejů, řídí organizaci, jejímž cílem je zpřístupnit výpočetní techniku dětem z nejchudších oblastí světa.

Ukázka článku z Business Worldu 12/2006

Mary Lou Jepsenová vystudovala elektrické inženýrství na Brownově univerzitě v Providence, ve státě Rhode Island. Není bez zajímavosti, že na této univerzitě se zrodil hypertextový systém HES (Hypertext Editing System), který využívala NASA v projektu pilotovaných letů Apollo a jímž se inspiroval Tim Berners-Lee při vývoji World Wide Webu. Ale ohnisko zájmu Mary Lou Jepsenové se nacházelo v jiné oblasti. Vystudovala optiku a v rámci postgraduálního studia se zaměřovala zejména na technologii displejů. Úspěšné studium v této oblasti jí pomohlo spolupracovat s Media Labem při Massachusettském technologickém institutu, jedním z nejvýznamnějších světových výzkumných center. Zde se seznámila s Nicholasem Negropontem, zakladatelem této výzkumné instituce, a s řadou dalších významných vědců.

Už v té době se v Media Labu rodil projekt televize s obrazovkou s vysokým rozlišením, tedy HDTV (high-definition television). Právě zde, jak píše zmíněný Nicholas Negroponte, si výzkumníci uvědomili, že snahy o vývoj televizoru filmové kvality založeném na analogovém systému, jak tomu bylo v Japonsku (systém Hi-Vision) a v Evropě, představují slepou cestu. Z tohoto důvodu se zde soustředili na vývoj digitální televize.

Mary Lou Jepsenová pracovala v týmu, kde se zdokonalovala technologie plochého LCD monitoru. V 90. letech se významně podílela na vývoji nového typu displeje, v technické hantýrce se označuje jako LCoS (Liquid-Crystal-on-Silicon) displej. Displej tvoří tekuté krystaly na křemíkovém podkladu, ale na rozdíl od LCD promítá LCoS všechny tři základní barvy (RGB) současně. Výsledkem je výjimečně stabilní obraz s obnovovací frekvencí ekvivalentní 180 Hz a s téměř neviditelnou strukturou pixelů. Televizor s touto technologií (úhlopříčka 145 cm, rozlišení 6 220 800 pixelů) uvedlo na trh již několik firem, jako např. Toshiba či Thomson Multimedia. Dá se předpokládat, že ostatní výrobci se zanedlouho přidají.

Cenné zkušenosti z výzkumu Mary Lou Jepsenová zúročila, když se stala spoluzakladatelkou společnosti MicroDisplay Corporation. Krátce nato ji oslovila společnost Intel, která jí nabídla místo vedoucí vývoje v divizi displejů (Intel's Display Division). To přirozeně přineslo ovoce. V roce 2004 představil Intel na výstavě Consumer Electronics Show v Las Vegas LCoS čipy pro velké ploché panely.

One Laptop Per Child
Ale to všechno, jakkoli se jednalo o významné a zajímavé příspěvky pro nové technologie, byla příprava pro její životní úkol, jak nazývá svou současnou práci v neziskové společnosti OLPC (One Laptop Per Child). Působí zde jako ředitelka technického vývoje zařízení, pro které se vžilo označení „stodolarový notebook“. Musíme začít ale poněkud zeširoka. Byl to opět Nicholas Negroponte, kdo na MIT inicioval vývoj tohoto notebooku, levného a odolného přenosného počítače, který by zpřístupnil výpočetní technologie dětem z nejchudších oblastí světa.

Projekt One Laptop Per Child sice od počátku provázely nesnáze, řada škarohlídů jej předem pohřbívala, pro jiné byl terčem posměchu. Nicméně Negropontova úvaha, která stála za spuštěním této iniciativy, k smíchu rozhodně není. Vycházela ze znepokojivého faktu, že více než dvě miliardy lidí dosud nemá možnost využívat počítač, o přístupu k internetu ani nemluvě. Že se to týká zejména zemí takzvaného třetího světa, není třeba zdůrazňovat. Hovoříme často o informační době, aniž si přitom uvědomujeme, že většině lidí na světě je tento pojem stejně vzdálený, jako byl nám před stovkou či dvěmi sty roky. Na znepokojivé statistiky nacházel Negroponte již před více než deseti roky ve své knize Being Digital možnou odpověď.

Jakým způsobem mohou rozvinuté státy v oblasti digitálních technologií rozvojovým zemím pomoci? V úvahu bylo nutno vzít i skutečnost, že v řadě oblastí Afriky a Asie, které patří k nejzaostalejším místům, nebyl dosud realizován ani rozvod elektrických sítí, natož telekomunikačních kabelů.

Chceme-li dětem z těchto oblastí poskytnout výpočetní zařízení, díky němuž se naučí pracovat s počítačem a získají přístup k celosvětové internetové síti, musíme brát ohledy na prostředí, ve kterém žijí. Z tohoto důvodu se vývojáři z MIT museli potýkat s řadou problémů, které dosud nikdy nebrali v potaz. V období hledání vhodných řešení měli ne vždy šťastnou ruku, to je pravda, ale po čase začal tento stroj dostávat zřetelné obrysy. Negroponte a Jepsenová navíc dokázali získat nejen podporu významných počítačových společností, jako např. AMD, Brighstar, Goodle, Nortel Networks, Red Hat či Marvell Technology Group, ale i Organizace spojených národů.

Notebook na kliku
Autoři projektu hovoří o tom, že stodolarový notebook bude představovat dvě věci v jednom balení, „okno a nástroj“. Díky oknu spolu mohou děti komunikovat a podívat se přes internet do celého světa, pomocí nástroje se mohou učit a naučit se učit. Pokud by se skutečně podařilo dosáhnout toho, o co OLPC usiluje, miliony dětí v nejchudších zemích by získaly přístup k informacím na celém světě, což znamená, že by se mohly vzdělávat mimo bariéru, která je dána jejich přirozeným sociálním prostředím. Vojtěch Bednář v článku Notebook na kliku se zamýšlí nad dopadem, které s sebou projekt nese: „Laptopy a jejich správné využití by mohly dětem zajistit přístup ke zdrojům, jichž by jinak nikdy nemohly dosáhnout a čerpat z nich. Zrodila by se nová generace, která by mohla ve své domovině výrazně posunout úroveň využívání přírodních zdrojů, industrializace, technického pokroku i bez dalšího přístupu zvenčí. To ovšem není jediná výhoda. Notebook by mohl posloužit jako univerzální učebnice. Jeho obsah by mohl být distribuován pomocí Wi-Fi, což by chudým školám výrazně ušetřilo za pořízení klasických papírových knih a sešitů (laptopy po zapnutí automaticky díky bezdrátovému rozhraní vytvářejí určitý druh P2P sítě). Vysoká mobilita a nízká hmotnost přístroje, odolnost proti prašnosti a nárazu snižuje nutnost stavebních úprav ve školách pro děti s těmito laptopy oproti běžným PC na minimum. Pokud by se tyto laptopy podařilo vyrobit tak, aby vykazovaly (hlavně jejich akumulátory a displeje) dobrou životnost, mohlo by se na jednom - byť to není záměr - „vystřídat“ více dětí. Ty by tak uměly číst, psát, ale i pracovat s počítačem a s informacemi přes handicap způsobený místem, do kterého se narodily.“

Prototyp stodolarového notebooku představila Mary Lou Jepsenová na Světovém summitu informační společnosti, který se konal v listopadu 2005 v Tunisu. Jednalo se o zařízení s kódovým označením „Green Machine“. Co se skrývá v této zářivě zelené plastové krabičce, jež na první pohled vypadá jako hračka? Srdcem přístroje je procesor AMD s taktem 500 MHz, přičemž operační paměť má velikost 128 MB. Pevný disk byste hledali marně, namísto něho disponuje přístroj 512 flash pamětí. Vyřazení pevného disku, což kritizuje například Bill Gates, má však dva pádné důvody: tím prvním je cena, druhým skutečnost, že s pevným diskem by přístroj byl daleko zranitelnější. V šasi notebooku je čtvero USB portů, Wi-Fi rozhraní (čip Marvell 88W8388, kompatibilní s 802.11b/g) a napájecí konektor. Co nelze přehlédnout, je boční klika, která umožňuje používat počítač i v oblastech, kde nejsou zavedeny elektrické sítě. „Jedna minuta točení nabije notebook na dalších deset minut provozu,“ uvedl Nicholas Negroponte.

Pokud jde o displej, energeticky nejnáročnější součást přístroje, zvolila Mary Lou Jepsenová originálním řešení. Nový typ LCD displeje s úhlopříčkou sedm a půl palce bude umět pracovat ve dvou režimech. V prvním modu nabídne poměrně vysoké rozlišení 1024x768 pixelů v barvě, přičemž spotřeba nebude přesahovat 1 W. Druhý mod, energeticky daleko méně náročnější, poskytne sice jen černobílé zobrazení v rozlišení 1 200 x 900 pixelů, ale zato plně čitelné i na přímém slunci. Spotřeba v tomto režimu činí 0,2 W.

Zelenou dostává Linux
Podstatnou otázkou, které přinesla nemálo rozporů a dohadů, byl výběr operačního systému pro stodolarový notebook. Steve Jobs, zakladatel a výkonný ředitel společnosti Apple, nabídl OLPC zdarma systém Mac OS X. Organizace ovšem tuto nabídku odmítla. Důvody jsou nasnadě: kdyby byl stodolarový notebook vybaven systémem Mac OS, firma Apple by zakrátko mohla projekt ovládnout a kontrolovat, což bylo pro Jepsenovou nepřijatelné. Ještě silnějším argumentem byla možnost úpravy operačního systému podle potřeb, což systémy, jakou jsou Mac OS či OS Windows, neumožňují.

Z těchto důvodů je přístroj vybaven operačním systémem Linux, vzniklém na bázi open source. Konkrétně jde o upravenou distribuci Rad Hat Fedora, ale bude možné využít i jiné linuxové distribuce. Za zmínku stojí také speciální úprava uživatelského rozhraní, které dostalo označení Sugar, to umožňuje zjednodušit práci a ovládání systému tak, aby byl pochopitelný pro děti dosud nedotčené výdobytky digitální doby. Nasazení Linuxu ale může v budoucnosti přinést nemalé změny, jak o tom píše Vojtěch Bednář v článku Notebook na kliku: „Když si uvědomíme, že mnoho dětí se naučí pracovat s Linuxem a přinejmenším některé z nich se možná následně (právě díky laptopu) ve svých komunitách stanou lidmi s vyšším společenským statusem, banální otázka operačního systému pro hračku na kliku se rázem převrací. Tito uživatelé totiž budou pravděpodobně preferovat Linux. Vzhledem k jejich počtu, který by v optimistickém případě mohl jít do desítek milionů, to bude znamenat nárůst potenciálních zákazníků pro profesionální distribuce Linuxu (třeba právě Red Hatu) a využití distribucí typu Ubuntu. To by mohlo znamenat nejen práci pro firmy spravující takové, již v daných místech běžné počítače, ale také vytvoření konvence ve využívání souborových formátů, obvyklých v Linuxu...“

Notebook za 50 dolarů?
Současné plány počítají se zahájením výroby stodolarového notebooku v prvním čtvrtletí roku 2007. Výrobu bude zajišťovat tchajwanská společnost Quanta Computer Incorporated, která je největším výrobcem notebooků na světě. Volba této společnosti není žádným překvapením, protože nedávno s MIT uzavřela pětiletou dohodu o vývoji. Zapojení této firmy posouvá vývoj i vnímání projektu kupředu. Prvních 5 až 15 milionů kusů bude směřovat do Číny, Brazílie, Indie, Argentiny, Egypta, Nigérie a Thajska. Notebooky budou vybaveny také off-line verzí wikipedie. Zaváděcí cena má být 135 dolarů za kus, přičemž, jak uvedla Jepsenová, by se měla postupně snižovat. V roce 2008 by měla dosáhnout kýžené částky 100 dolarů za kus. Navíc OLPC předpokládá, že v roce 2010 bude schopna distribuovat tyto levné notebooky za cenu, která se bude pohybovat kolem 50 dolarů.

Jestliže se výzkumníci z MIT dokázali vypořádat s omezeními danými využitelností za ztížených podmínek a cenou, nyní organizaci čeká ještě náročnější úkol. Bude třeba zajistit, aby se notebooky skutečně dostaly do rukou dětem, což v oblastech, které se potýkají s válečnými konflikty či s vysokou státní korupcí, nebude jistě snadné.

Mary Lou Jepsenová v současné době rozděluje svůj čas mezi obchodní jednání a výzkumnou práci. Podařilo se jí v OLPC sestavit výtečný tým lidí, kteří jsou myšlence oddaní. Vedle toho přednáší na Royal Melbourne Institute of Technology v Austrálii. V příštím roce se stane řádnou profesorkou MIT Media Lab, kde také hodlá pokračovat ve své práci ve zdokonalování displejů.

Úplná verze tohoto článku vychází v Business Worldu 12/2006. Toto vydání právě přichází na stánky.





Komentáře