Nakupujeme software pro PC

Snad každý, kdo pracuje s osobním počítačem, má sadu oblíbených aplikací, bez kterých by se sice obešel, ale jen velmi těžko a nerad, protože rapidně zvyšují jeho produktivitu. Výběr takových utilit ve firmě musí být kompromisem mezi uživateli, IT oddělením a managementem. Protože ne každý nákup se nakonec projeví jako smysluplný.

Nakupujeme software pro PC


Snad každý, kdo pracuje s osobním počítačem, má sadu oblíbených aplikací, bez kterých by se sice obešel, ale jen velmi těžko a nerad, protože rapidně zvyšují jeho produktivitu. Výběr takových utilit ve firmě musí být kompromisem mezi uživateli, IT oddělením a managementem. Protože ne každý nákup se nakonec projeví jako smysluplný.

Zákazník by se při výběru PC softwaru podle Radka Vondráčka, který se ve společnosti Jimaz zabývá problematikou sharewaru a nákupem méně běžného softwaru, měl v první řadě řídit tím, co opravdu potřebuje: „Je až zarážející, kolikrát zjistím, že software, který jsme dodali, zákazník vůbec nevyužívá. Přitom nejde jen o drobné utilitky – nedávno jsem s úžasem zjistil, že korporátní zákazník, kterému jsme v prosinci 2005 dodali roční podnikovou licenci na jeden antispywarový program, začal s jeho skutečným nasazením v září 2006! Tedy v okamžiku, kdy bylo 75% původní investice víceméně zmařeno, protože v prosinci bude nutné zaplatit za aktualizace na další rok.“

„V první řadě by měl zákazník začít přesnou identifikací potřeby – tedy jakou funkcionalitu má software splňovat. Teprve potom začít srovnávat dostupné varianty podle funkčnosti a ceny. A do ceny samozřejmě započítat i náklady na implementaci a údržbu,“ radí Luděk Šafář, který působí jako Services Team Leader v Novellu.

„Především by si měl zákazník všechny deklarované vlastnosti softwaru ověřit, případně smluvně ošetřit. Doporučit můžeme i testování a pilotní provoz před plošným nasazením,“ radí Novotný.

Výběr dodavatele

Zákazník by si podle Petra Tošnera, který pracuje jako Software Marketing Strategist v IBM, měl vybrat software, který je od stabilního a prověřeného dodavatele, jež mu nejenom prodá licence, ale bude schopen mu poskytnout i kvalitní technickou podporu, školení a software nasadit v jeho konkrétním prostředí. Důležité je, aby dodavatel poskytoval software, který podporuje otevřené formáty a je platformově nezávislý – jedině tak si zákazník uchová dostatečnou flexibilitu a svobodu v případné změny dodavatele.

Vodítkem pro zákazníka při výběru dodavatele softwaru by podle Jana Novotného, obchodního ředitele společnosti AEC, měly být reference na obdobné dodávky a také služby poskytované k produktu, úroveň technické podpory či reakční doba: „Zákazník musí mít jistotu, že v případě problémů s produktem se mu dostane ze strany dodavatele odborné pomoci. Při výběru softwaru je dobré brát zřetel také na možnost zákaznických úprav v aplikaci.“

Vondráček sám by při pořizování softwaru dbal na to, jakou za sebou má ten či onen produkt historii – jde-li o zavedený a průběžně vyvíjený produkt nebo alespoň o zavedeného výrobce softwaru: „Pročetl bych si diskuse na internetu a snažil se získat určitý obrázek o tom, jestli uživatelé narážejí při používání produktu na nějaké problémy a jak se k jejich řešení staví výrobce.“

Důležité podle Tošnera je, aby dodavatel poskytoval software, který podporuje otevřené formáty a je platformně nezávislý: „Jedině tak si zákazník uchová dostatečnou flexibi­litu a svobodu v případné změně dodavatele. Důležitá je také komplexnost služeb, které dodavatel nabízí včetně technické podpory, školení a dalších.“

Komerční, či bezplatný?

„Drobné utility se v 99% případů dají pokrýt pomocí freeware softwaru. U komplexních balíků je nutné dbát na licencování, podporu a také cenu. V obou případech musí software poskytovat požadovanou funkčnost v dostatečné kvalitě a musí se vzít v potaz i náklady na implementaci a provoz,“ radí Petr Bůva, ICT Specialist ve společnosti Unicorn.

Proprietární software podle Šafáře obecně bývá lépe specializovaný na specifickou činnost, ale je samozřejmě dražší. Otevřený software nemá zpoplatněné licence a používá výhradně otevřené komunikační standardy a formáty souborů. To umožňuje přizpůsobovat strategii zapojování dalších komponent – jedním rozhodnutím není firma vázaná na dlouhé roky dopředu k technologii jednoho výrobce.

„Vždy je třeba poměřovat hodnotu, kterou software přináší firmě, s cenou, za kterou je možné jej provozovat,“ radí Šafář. Téměř vždy se podle něj dá v libovolné oblasti najít lepší aplikace, nicméně ti, kteří ji chtějí nasadit, většinou nemají sebemenší přehled o tom, kolik by její pořízení a provoz stál: „Při sledování hodnoty aplikace nesmíme zapomínat na čas uživatelů, který stojí nemalé peníze – hlavním faktorem je tudíž to, jak efektivně přispívá aplikace ke zvolenému účelu.“

„Úpravy, implementace a následná údržba bezplatného softwaru stojí peníze v podobě dodavatelských prací a interních lidských zdrojů. Někdy není jiné cesty, protože komerční produkty nevyhovují nebo na ně nejsou peníze, jindy se i open source ukáže jako nejlepší řešení,“ tvrdí Hofer.

„Budu-li předpokládat, že má potenciální uživatel dostatečné finanční zdroje -- nemá-li, je výhoda open source a free softwaru zřejmá -- pak bych příliš nerozlišoval placený a neplacený software. Nabízí-li neplacený software to, co hledám, je obtížné hledat důvody, proč za totéž někde jinde platit. Neodvážil bych se třeba tvrdit, že placený software garantuje lepší podporu nebo rychlejší přizpůsobování novým trendům a technologiím – někdy to pravda je, jindy ne,“ všímá si Vondráček.

Nyní už není podle Vondráčka žádný zásadní rozdíl mezi komerčním softwarem a sharewarem. Shareware se kdysi od komerčního softwaru lišil tím, že uživateli umožňoval program legálně vyzkoušet ještě před zaplacením licenčního poplatku.

Dnes už je ale existence demoverze nebo zkušební, časově omezené verze programu natolik běžná i u komerčních produktů, že se v podstatě nedá říci, co je ještě shareware a co už ne – obyčejně podle Vondráčka záleží víceméně jen na rétorice výrobce, jestli se k principům shareware hrdě hlásí, nebo je jen tiše vyznává.

Školení za to stojí

Podle Šafáře je až s podivem, jak ve specializovaných provozech, kde se pracuje výhradně s aplikacemi ušitými na tělo (například jen pro zadávání dat), je každou změnu naprosto nutné provázet důkladným proškolením – zejména proto, že uživatelé už mají postupy zažité a provádějí je automaticky: „Na každou změnu, třeba jen jednu klávesovou zkratku nebo rozložení obrazovky, se pak musí doslova přeučit. Naopak na místech, kde se vykonává množství různorodých činností v různých aplikacích je nasazení nových jednodušší, protože uživatelé jsou zvyklí průběžně objevovat a učit se i nové funkce ve starých aplikacích.“

Obecně podle Novotného platí, že proškolený uživatel způsobí podstatně méně problémů a škod: „Současně také záleží na složitosti softwaru a jeho důležitosti pro chod organizace.“
Školení je podle Petra Šika, Sales Representative v Unicornu, nutné v každém případě: „U jednodušších nástrojů stačí kratší elektronická prezentace hlavních funkčností, u složitějších produktů je nezbytné prezenční školení. Budoucí uživatelé musí pochopit filozofii systému a nejvíce používané funkčnosti, které jim pomohou zefektivnit jejich práci. K danému nástroji se také doporučuje vytvořit i odpovídající knowledge base včetně FAQ.“

Dnes je podle Tošnera k dispozici mnoho kvalitního softwaru různých dodavatelů: „O úspěchu jeho nasazení v organizaci rozhoduje právě implementace jako celek – včetně přípravy a školení uživatelů, technické podpory a dalších služeb.“

Foto: Wikipedia, OpenOffice.org








Komentáře