Nakupujeme software pro PC - 2

Snad každý, kdo pracuje s osobním počítačem, má sadu oblíbených aplikací, bez kterých by se sice obešel, ale jen velmi těžko a nerad, protože rapidně zvyšují jeho produktivitu. Výběr takových utilit ve firmě musí být kompromisem mezi uživateli, IT oddělením a managementem. Protože ne každý nákup se nakonec projeví jako smysluplný.

Nakupujeme software pro PC


Rozličné velikosti

Menší organizace jsou podle Tošnera citlivější na cenu, a proto je pro ně vhodný open source software s výrazně nižšími TCO (Total Cost of Ownership) než komerční software.

„Čím menší zákazník, tím větší důraz na cenu a uživatelskou přívětivost. Čím větší zákazník, tím větší důraz na předprodejní ověření funkčnosti a rozsah a kvalitu poprodejních služeb,“ všímá si Hofer.

„Čím menší firma, tím citlivější je na cenové parametry, protože jejich požadavky nemají extrémní parametry, co se týká výkonu. Jsou také schopnější se drobně přizpůsobit ve chvíli, kdy software ne zcela přesně vyhovuje původnímu zadání. Velké firmy hledají software, který vyhoví přesněji jejich požadavkům a potýkají se s problémy se škálovatelností a hrubým výkonem.

Co funguje dobře pro 20 uživatelů nemusí fungovat stejně dobře pro 2 000. Cena je většinou méně důležitý (i když samozřejmě ne nepodstatný) faktor,“ říká Šafář.

Malé firmy podle Bůvy oproti velkým nepotřebují software primárně pro správu sítě a její údržbu: „Například problém distribuce softwaru na jednotlivé počítače malá firma řešit nemusí, protože nainstalovat software na pět počítačů je něco diametrálně odlišného než na 5 000 počítačů.“

Malé a střední firmy jsou podle Novotného cenově senzitivnější, nekladou takový důraz na nabízené služby a také preferují řešení levnější před komfortnějšími.

Piráti na zteči

„Pokud je běžný stav používat i relativně drahé aplikace zadarmo, dojde k deformaci celého trhu a velkým nesouladům v porovnávání užitečnosti aplikací pro jednotlivé firmy – co je pro některou výhodné, protože porovnává s drahou alternativou, je pro některou nevýhodné, protože porovnává s tou samou alternativou, ale nelegálně používanou,“ tvrdí Šafář.

„Nelegální software nepřipravuje výrobce jen o zisk. Často působí i přímé škody čerpáním služeb, za které výrobce krvavě platí – například v našem případě distribuce aktualizací,“ stýská si Hofer.

Nelegální software je i podle Bůvy problém: „Menší firmy používají software, na jehož koupi nemají peníze, ale potřebují ho pro své podnikání. Mezi další problémy patří porušování licenčního ujednání například vlastnictví dvou licencí softwaru, který je licencován na jednoho uživatele a pracují s ním čtyři zaměstnanci. Dále pak používání trial verzí delší dobu, než je povoleno v EULA, využívání evaluation a trial verzí pro produkci či používání licence, která je k volnému použití pro domácí uživatele, pro komerční účely.“

„Čím méně uživatelů za software platí, tím více musí platit ti poctiví – a paradoxně také tím více ti poctiví „trpí“, protože výrobci se snaží nejrůznějšími způsoby ztížit nelegální užívání svého produktu. Snad všechny ochrany proti nelegálnímu užívání, které znám, totiž ztrpčují život i legálním uživatelům,“ podotýká Vondráček.

Klamy reklamy

„Software je zboží jako každé jiné, doprovází ho standardní reklamní kampaně. Ale reklama by měla uživatele k danému zboží pouze navést. O jeho vhodnosti by se měl uživatel následně sám přesvědčit,“ upozorňuje Hofer.

Jedním z nejrozšířenějších nešvarů při nákupu softwaru přes internet je podle Vondráčka účtování jiných cen v USA a Kanadě a jiných v Evropě: „Je běžné, že číselně stejná cena se za mořem účtuje, a na webu výrobce inzeruje, v amerických dolarech a v Evropě v eurech, což je v současně době pro českého zákazníka efektivní rozdíl kolem 20%. Srovnávám-li cenu dvou produktů, musím si dát pozor, jestli srovnávám srovnatelné – tedy v obou případech evropskou cenu.“

Oblíbeným lákadlem podle Vondráčka bývají také tak zvané „mail-in rebates“ (slevové kupóny, které musí uživatel vyplnit a zaslat výrobci), přičemž výrobce velkým písmem inzeruje cenu už po slevě: „Nebudu se pouštět do vysvětlování proč, ale tyto slevy pro zákazníky z Česka v 99% případů neplatí nebo jsou v podstatě nepoužitelné.“

Obezřetně je podle Vondráčka třeba přistupovat také k předplácení různých služeb do budoucna – většinou jde o předplacení nových verzí programu, případně i technické podpory na určitou dobu: „Existují produkty, u kterých je takové předplatné zcela zásadní a vlastně se nedá nezaplatit -- antiviry a bezpečnostní software obecně. Pak existují další produkty, u kterých se vyplatí předplatné uhradit, protože výrobce za něj skutečně poskytuje odpovídající protihodnotu. Ale také existují programy, u kterých se může předplatné ukázat jako prakticky bezcenné – tady mě napadá např. WinZip, u něhož zákazníci, kteří před rokem připlatili 18% za roční ‚maintenance‘ či ‚upgrade assurance‘, nedostali za celý rok vůbec nic. Určit výhodnost různých předplatných bývá složité – je třeba průběžně sledovat vydávání nových verzí, případně předem vyzkoušet úroveň a ochotu technické podpory výrobce nějakým dotazem ještě před nákupem licence.“

Při nakupování většího množství licencí jednoho produktu se také podle Vondráčka vyplatí zkontrolovat, jestli nelze za stejné, či dokonce menší peníze pořídit větší počet licencí: „Je s podivem, jak často zákazník objedná třeba 35 licencí, protože má celkem 35  počítačů, přestože by ho 50 licencí vyšlo levněji díky množstevní slevě, kterou výrobce poskytuje.“


Foto: Sony








Komentáře