Moc daná znalostmi: Řízení, vývoj a poslední trendy

Typicky turbulentní ekonomické prostředí současnosti nutí organizace k neustálému zlepšování chodu. Kvalitní a vhodně řízené znalosti v organizaci jsou dnes nezbytné pro její efektivní fungování, stávají se významnou konkurenční výhodou a jsou častokrát i účinným nástrojem konkurenčního boje.

Moc daná znalostmi: Řízení, vývoj a poslední trendy


Typicky turbulentní ekonomické prostředí současnosti nutí organizace k neustálému zlepšování chodu. Kvalitní a vhodně řízené znalosti v organizaci jsou dnes nezbytné pro její efektivní fungování, stávají se významnou konkurenční výhodou a jsou častokrát i účinným nástrojem konkurenčního boje.

Rychlost a radikálnost charakteru změn ekonomického prostředí na přelomu tisíciletí ukončila nebývalý vzestup a nakonec i odložení přístupů k řízení organizací využívajících zpětnou logiku, založenou na predeterminaci a predefinici. Tento fakt umocnil využívání moderních přístupů, od benchmarkingu, nejlepších praktik (best practices) až po tvorbu samoinovativních obchodních modelů, zvyšujících tvorbu hodnoty organizace a měnících byznys procesy ještě dříve, než to učiní konkurence.

Z pohledu obchodní strategie je řízení znalostí překonáváním toho, co již víme, dříve, než to udělají ostatní, a profitováním z vytváření výzev a příležitostí, o kterých jiní ještě ani netuší.
Jak vypadá aplikace řízení znalostí v organizaci? Nejde jen o akademickou teorii? Jaký je aktuální stav využívání řízení znalostí v organizacích? Přináší jim nějaký užitek nebo se jedná jen o další nafouklou bublinu z oblasti řízení organizací, se kterou přicházejí konzultační firmy za manažery? Co to vlastně řízení znalostí je a jaké má dopady na běh a fungování organizace?

Stručná charakteristika řízení znalostí

Jako první s termínem knowledge worker – znalostní pracovník, nebo pracovník disponující znalostmi, pravděpodobně přišel přední myslitel managementu Peter Drucker v knize Post-capitalist Society, kde předpověděl nutnost řízení znalostí. Japonský konzultant Keniči Ohmae již před Druckerem konstatoval, že nová, teprve se rodící ekonomika bude založena na znalostech. A již Fridrich von Hayek přišel s tvrzením, že nejdůležitějším aktivem společnosti je její schopnost pracovat se svými znalostmi.

Drucker ve své knize píše: „Hodnota je nyní vytvářena prostřednictvím produktivity a inovací. Oba tyto faktory představují aplikaci znalostí v pracovním procesu. Vedoucími sociálními skupinami společnosti znalostí budou ´kvalifikovaní specialisté´, znalostní manažeři, kteří vědí, jak alokovat poznatky a vědomosti, aby bylo dosaženo jejich produktivního využití – stejně jako kapitalisté věděli, jak produktivně využít kapitálu.“

Řízení znalostí je českým ekvivalentem anglického termínu knowledge management. Dalšími užívanými termíny jsou znalostní management nebo management znalostí. Řízení znalostí bývá definováno mnoha způsoby, nejčastější jsou následující:

  • Řízení znalostí je systematický a organizovaný přístup ke hledání, výběru, organizování a využití znalostí v organizaci s cílem vytvářet hodnotu, zlepšovat výkon podniku a dosahovat strategických cílů.
  • Řízením znalostí se rozumí praktická odborná činnost zaměřená na využití znalostí v rozhodovacích a řídících procesech za podpory informačních a komunikačních technologií. Zabývá se navrhováním, implementací a provozem systémů správy znalostí, jež zahrnují procesy získávání, reprezentace a zpracování, ukládání, vyhledávání a odvozování, prezentace, sdílení a distribuce znalostí. Teoretické zázemí tvoří kognitivní vědy a aplikační obory umělé inteligence (např. znalostní inženýrství), metody a techniky práce jsou odvozeny z praxe informačního managementu.

Yogesh Malhotra v rozhovoru pro časopis Business Management Asia řízení znalostí charakterizoval takto: „Stručně řečeno, řízení znalostí je ‚dělání správných věcí‘ namísto ‚dělání věcí správně‘. ‚Dělání správných věcí‘ klade důraz na efektivnost, kdežto ‚dělání věcí správně‘ zdůrazňuje výkonnost. Pokud je organizace výkonná, ale není efektivní, většinou spěje k úpadku. Přesto společnosti schopné rychlé adaptace na velké a neočekávané změny pomocí přeměny svých byznys modelů a nejlepších praktik jsou na špici pelotonu těch, kteří ‚dělají správné věci‘.“

Často bývá řízení znalostí definováno jako dodání správné informace správným lidem na správné místo ve správném čase. Přesto ve světě velkých a neočekávaných změn neexistují systémy, kterým by bylo možno naprogramovat předvídání, co to správné informace jsou a komu, kam a kdy je správné je doručit. To také může osvětlit vztah mezi „děláním správných věcí“ a „děláním věcí správně“. Relativně stabilní a neměnné prostředí minulosti nám poskytovalo luxus predeterminace a predefinice budoucnosti na základě historických informací. Stačilo jednou správně nadefinovat vhodný obchodní model, nejlepší praktiky a očekávání, takže potom hlavní výzvou zůstávala optimalizace založená na zvyšování výkonu: „dělání věcí správně“.
Bohužel, měnící se požadavky zákazníků, konkurenčních produktů a služeb a změna sociálního a legislativního prostředí učinila tyto dosavadní byznys modely, nejlepší praktiky a očekávání zastaralými. Během poslední dekády se tyto změny staly častějšími a většími více než kdykoliv dříve. Vidět to bylo například na rychlém snižování počtu společností v oblasti stolních počítačů. Společnosti, které byly schopné vhodného odhadu a včasné přípravy – „dělání správných věcí“ – vydržely na trhu a jsou dnes i více efektivní. Tento popis vystihuje přechod k novým způsobům řízení organizace, zapříčiněným změnou ekonomického prostředí a okolí organizace. Z pohledu evolučního je to změna nikoliv možná, ale z důvodu přežití organizací v současnosti nevyhnutelná.

Termín řízení znalostí je zmiňován v poslední době stále častěji. Namísto konkrétních technologií, definuje metody a postupy. Jeho zastánci za ním schovávají téměř vše, od groupwarových řešení po systémy kancelářských aplikací a e-mailové programy.


-----------------------------
Znalostní organizace
Organizaci, ve které je úspěšně řízení znalostí využíváno, tzn. lze ji nazvat znalostní organizací, je možné identifikovat podle těchto znaků:
  • Veškerý znalostní potenciál organizace je optimálně využíván s tím, že nejlepší znalosti jsou dostupné v každém místě i čase, kde jsou třeba.
  • Trh znalostí v organizaci, s jejich tvůrci i uživateli, optimálně funguje.
  • Klíčové znalosti jsou úspěšně kapitalizovány ve formě procesů, struktur, návrhů a patentů.
  • Znalosti jsou úspěšně užívány při vývoji inovativních produktů, služeb a procesů.
  • Individuální poznatky, úspěšné i neúspěšné, jsou měněny ve znalosti a zpřístupňovány všem pracovníkům, kteří je využijí.
  • V organizaci je implementován fungující systém školení a seznamování se s nejlepšími praktikami.
  • Veškerá rizika vyplývající z klíčových znalostí jsou v předstihu odhalována.
  • Strategie organizace je v souladu s politikou řízení znalostí.







Komentáře