Pravda o SOA

V tomto článku poněkud zchladíme všeobecnou horečku a vysvětlíme, proč, jak a kdy byste měli (nebo neměli) začít uvažovat o zavedení architektury orientované na služby (SOA). Všichni CIO se ženou za jakýmsi bodem někde na vzdáleném horizontu, který se označuje jako „agilita“ (v zásadě jde o schopnost rychle přizpůsobovat IT potřebám byznysu). Tento bod se jim však neustále vzdaluje.

Pravda o SOA


V tomto článku poněkud zchladíme všeobecnou horečku a vysvětlíme, proč, jak a kdy byste měli (nebo neměli) začít uvažovat o zavedení architektury orientované na služby (SOA). Všichni CIO se ženou za jakýmsi bodem někde na vzdáleném horizontu, který se označuje jako „agilita“ (v zásadě jde o schopnost rychle přizpůsobovat IT potřebám byznysu). Tento bod se jim však neustále vzdaluje.

A to rychle. Pro srovnání vám dále v rámci tohoto tématu přinášíme i pohled ze strany dodavatelů IT.

Nedávný průzkum provedený institutem Business Performance Management dospěl k následujícímu zjištění: jen 11 výkonných řídících pracovníků ze 100 uvádí, že dokáží držet krok s požadavky byznysu na změny procesů umožňovaných technologiemi – z nichž 40 procent, jak uvádí tento průzkum, současně vyžaduje pozornost IT. A co hůř, 36 procent jich uvádí, že IT oddělení jejich firem mají buď „vážné problémy“ (27 procent) nebo „vůbec nestíhají“ (9 procent).

Architektura orientovaná na služby je nejnovější v řadě freneticky propagovaných strategií, které mají za cíl vrátit onen mizející bod zpět do zorného pole. Tím, že na technologickém poli reflektuje významné partie byznys procesů (například prověření solidnosti klienta), slibuje SOA, že poskytne společnostem portfolio služeb, které lze rychle nakombinovat a sladit tak, aby vytvářely automatizované podnikové procesy, a tak snižují čas a náklady na vývoj aplikací až o 50 procent.

Od svých skromných začátků v podobě objektově orientovaného designu (object-oriented design) a softwaru založeného na komponentách se SOA posunula dále do nadzemské říše očekávání. SOA, praví legenda, nemá jen změnit IT, má to být něco jako magická kulka, která promění i veškerý byznys, kterému IT také slouží.

CIO, obvykle dosti skeptická banda, v tomto případě pomáhají těmto očekáváním do sedla. Podle nedávného průzkumu Forrester Research 46 procent uživatelů SOA ve velkých firmách (a asi 27 procent uživatelů SOA ve středních a menších podnicích) uvedlo, že SOA používají k „dosažení strategické transformace byznysu“. Průzkumy jiných podobných firem hovoří o stejném nadšení, přičemž nejpopulárnějším očekáváním je v přehledu Summit Strategies „konkurenční výhoda“ a v průzkumu mezi respondenty Aberdeen Group vede „rozvíjení nových kapacit a produktů“. V nedávném průzkumu CIO/Computerworldu 77 procent respondentů uvedlo, že SOA s sebou přinese větší flexibilitu v podnikatelské činnosti.

Možná opravdu zvládne to všechno a ještě něco navíc. Jenže teď zatím ještě ne.

Těžší, než se zdálo

SOA zdaleka není osvědčený koncept (jen 16 procent firem v průzkumu Aberdeenu má s technologiemi SOA zkušenosti delší než 24 měsíců) a firmy, které s ní mají zatím největší úspěch, jsou ty, které s technologiemi mají úspěch vždycky: velké firmy s velkými IT rozpočty, jejichž činnost je na technologiích postavená (jako telekomunikační a finanční služby). Ty také mívají šéfy, kteří technologie podporují a vyznají se v nich.

Pro firmy bez uvedených výhod SOA nemusí být tím všelékem, za jaký je vydávána.

Je tomu tak proto, že SOA vyžaduje větší investice a delší strategické nasazení, než by si CIO mysleli. Taktická stránka věci – vývoj orientovaný na služby – je technické úskalí, které lze překonat. Ale strategická část – vytvoření architektury založené na portfoliu služeb – vyžaduje, aby CIO prezentoval, že je vysoký zájem na tom, aby existovala podniková architektura, centralizovaná metodologie vývoje a centralizovaný štáb projektových manažerů, architektů a vývojářů. Vyžaduje také, aby CEO a výkonní pracovníci byli ochotni urovnat cestu k tomu, aby se IT mohly vrhnout na klíčové byznys procesy dané firmy. Porozumění těmto procesům a získání lidí pro celopodnikové sdílení jsou skutečnými základními podnmínkami podnikové transformace na základě SOA.

Pro firmy bez technologických produktů, velkých rozpočtů nebo šéfů, kteří nadšeně volají CIO jménem pokaždé, když vejde do místnosti, není SOA zaručenou cestou k transformaci podniku, dokonce ani v některých případech není žádoucí.

U menších firmem, u firem, které hodně vsadily na integrované aplikační sady, a u těch, které již mají zavedené solidní integrační strategie aplikací, nejde o to „kdy“, ale „zda“ SOA. CIO musí utvářet strategii SOA pečlivě, protože plánování vývoje služeb a architektury jsou v SOA sice různé, nikoliv však nezávislé věci, je třeba je zvažovat a provádět paralelně. Služby budované v izolaci, aniž by se braly v úvahu cíle architektury a obchodní cíle společnosti, mohou mít malý potenciál dalšího opakovaného využití (což je jeden z nejvýznamnějších přínosů SOA) nebo mohou naprosto selhat. Velké „cvičení“ v plánování architektury se může nekonečně táhnout, aniž by znamenalo jakýkoliv skutečný přínos pro podnik.

Onen bod na horizontu, agilitu, je navíc obtížné kvantifikovat. „Nedá se říct: udělejte SOA, protože vám to poskytne daleko flexibilnější soubor systémů,“ tvrdí Daniel Sholler, viceprezident pro výzkum u analytické agentury Gartner. „Neexistují žádné způsoby měření, aby se dalo říct, že když budu agilnější, ušetřím dejme tomu X procent. Potíž číslo jedna se SOA představuje to, že je těžké definovat návratnost investice už na úrovni kalkulací.“ A průzkum, který provedla firma WebMethods, výrobce integračního softwaru, skutečně zjistil, že dvě největší překážky, které brání SOA, byly nedostatek všeobecných znalostí a obtížná kvantifikovatelnost návratnosti investic.

Vlastně v žádné technologické strategii není inherentně obsažena návratnost investic, upozorňuje David Johns, senior viceprezident, CIO a šéf dodavatelsko-odběratelského řetězce společnosti Owens Corning, výrobce stavebních materiálů. Proto podle něj vývoj architektury orientované na služby není naším cílem. Cílem je zvyšování produktivity a to, jak odstranit plýtvání z našeho dodavatelsko-odběratelského řetězce, takže na technologická řešení budeme nahlížet z tohoto úhlu spíše než z toho, co je v současné době považováno v branži za největší hit.

Jiní jsou ještě pochybovačnější. „Firmy si vytvářejí složitou byrokracii kolem něčeho, co je v 90 procentech naprosto předimenzované,“ říká Thomas Gagné, CTO společnosti InStream Financial, prodejce softwaru a finančních služeb. „Proč nahrazujeme technologii a odsuzujeme kvalifikaci našich zaměstnanců k zastarávání rychleji, než stačíme využít přinosy těch předchozích, nyní údajně nedostačujících technologií?

To je těžká otázka, kterou si CIO musejí položit, než se nechají lapit do tenat SOA na příslib oživení podnikové transformace. A kromě toho je tu i pár dalších.

Integrace

V novém světě SOA se prodejci najednou dychtivě snaží dosáhnout toho, aby jejich aplikační sady spolupracovaly s těmi, které nabízejí druzí.

V 90. letech byla integrační strategie jednoduchá: nakupte co možná nejvíce předintegrovaných aplikací od jednoho prodejce. To bylo dobré jak pro vás, tak pro prodejce – pro něj dokonce mimořádně dobré. Integrované sady aplikací vynášely slušné peníze a vyžadovaly dlouhodobé smlouvy na údržbu a podporu, které slibovaly stabilní, předvídatelný proud peněz od zákazníků.

A co bylo ještě lepší, obavy CIO z potíží s integrací dávaly prodejcům automatickou výhodu, kdykoliv nějaká firma chtěla přidat do svého rejstříku novou aplikaci. Pro CIO bylo snadnější použít předintegrovanou aplikaci od dominantního prodejce než riskovat byť i toho nejslibnějšího nově příchozího – i když jeho aplikace měly lepší funkčnost – protože všichni v branži měli před očima integrační katastrofy s velkým finančním dopadem, široce medializované, kterých se báli jako moru. Logika uvažování CIO byla: raději zklamaní uživatelé než palcové titulky v The Wall Street Journal.

Vzestup architektury orientované na služby ale vyvolal posun i v integrační strategii. SOA přichází s radikálním tvrzením, že podniková aplikační infrastruktura je irelevantní. Technologie je konstruována podle služeb specifikovaných podnikem, ne na základě procesů obsažených v softwarové škatuli prodejce podnikových aplikací. V tomto scénáři je balík softwaru součástí služby, jen další složkou ve větším byznys procesu – jako třeba v procesu likvidace pojistných škod, který propojuje změť funkcí a dat v ERP, CRM a starých mainframových legacy systémech. Na prodejci aplikace už nezáleží; to, na čem záleží, jsou propojení mezi aplikacemi.

V důsledku toho se integrační strategie prodejců staly důležitějšími než funkce jejich softwaru. (Oba dominantní prodejci podnikového softwaru, Oracle a SAP, začali nabízet integrační middleware, které funguje s jejich softwarovými sadami, ačkoliv oba se stále drží představy velkých integrovaných softwarových sad.)

V tomto krásném novém světě SOA se velcí prodejci softwaru rozhodli převzít list ze scénáře Microsoftu a zopakovat strategii Windows. Vzhledem k tomu, že operační systém Windows funguje na 95 procentech počítačů, vývojáři softwaru chtějí vytvářet software, který spolupracuje s Windows, protože to znamená, že se dostanou k většině zákazníků a vydělají maximum. Proto dnes tisíce aplikací, které jsou k dispozici pro Windows, zajišťují jejich dominanci na zítřejším trhu operačních systémů. Podobně velcí prodejci podnikového softwaru se snaží zajistit si svou budoucnost ve světě SOA tím, že vytvářejí ekosystémy kolem svých klíčových aplikací.

Změny

Například nejpozoruhodnější změna ve strategii pochází od SAPu, dlouhou dobu dominantního hráče v ERP. Po celá léta SAP odmítal aliance s dalšími prodejci softwaru a trval na tom, že si bude vytvářet své vlastní aplikace. SAP „v době SOA“ se ale usilovně snaží zpřístupnit své aplikace a nabízí svůj nový middleware, NetWeaver, kterým chce nalákat firmy, aby budovaly software fungující na platformě NetWeaver (jejíž součástí jsou standardy webových služeb). On-line poskytovatel CRM softwaru Salesforce.com vytvořil AppExchange, kde si vývojáři mohou zdarma stahovat software k integraci svých softwarových add-onů. Oracle zatím čile buduje svou platformu pomocí akvizic, včetně middlewaru, který je klíčovým bodem jejich směřování k SOA.

Když CIO váhají s upgradem na nové verze podnikového softwaru, velcí prodejci říkají: „Podívejte se, my už nemůžeme prodávat to, co jsme nabízeli dřív,“ říká Sholler z Gartneru. „Takže se snaží, aby se jejich software stal základem pro další řešení na trzích, na které zatím nedokázali proniknout.“

Tato strategie ale dostala společnosti vyrábějící podnikové aplikace na kolizní dráhu s tradičními dodavateli middlewaru jako BEA, IBM nebo WebMethods, které na onen karneval kolem SOA pronikají zdola, přes vrstvu integračních infrastruktur. „Všichni nakonec skončíme na jedné hromadě,“ říká Sholler.

Ačkoliv firmy nabízející integrační infrastrukturu mají daleko větší zkušenosti se základními prvky SOA, všichni prodejci se snaží budovat dlouhodobé vztahy se zákazníky. V důsledku toho, přes hojnost standardů webových služeb zakotvených v jejich produktech, jež mají zmírňovat potíže s integrací, je každý někde zaháčkován. Aplikace Fusion od Oraclu budou spolupracovat jen s databází Oracle. Nové aplikace SAP potřebují jako middleware NetWeaver. I společnosti, které pracují v oblasti integračních infrastruktur, mají dost proprietárních prvků, které ztěžují možnost jednoduše vyměnit jejich integrační software.

Poučte se

Jaké poučení z toho plyne pro CIO? Varujte se prodejců slibujících, že vám vybudují SOA. Ledaže byste si, jako Sezer z Whirlpoolu, nedělali starosti se závislostí na svém prodejci, kterým je v Sezerově případě SAP. „Co je špatného na tom, být závislý na jednom prodejci, když tímto řešením své firmě přináším hodnotu?“ ptá se.

CIO se ale obecně závislosti obávají, zejména při současné vlně konsolidací, uvádí průzkum, který mezi nimi provedla Accenture 2005. I když 65 procent CIO řeklo, že konsolidace prodejců přispívá i k integrovanější softwarové infrastruktuře, a 61 procent se jich domnívá, že sníží jejich vlastní pracovní zatížení ve vztahu k prodejcům, 87 procent uvedlo, že konsolidace prodejců povede k zablokování stávajícího stavu, 61 procent si myslí, že sníží cenovou konkurenci a 57 procent se domnívá, že sníží tlak na prodejce, aby inovovali. Jen 35 procent považovalo konsolidaci prodejců za dobrou věc.

Pro ty, kdo v SOA věří, je nezávislá SOA kontrolovaná CIO jednou z nejlepších ochran proti těžkopádnosti a zablokování stávajícího stavu. „Žádný prodejce nemůže sám být vším pro všechny,“ říká Sezer. „Vždycky bude někdo, kdo bude schopen část vašeho procesu vyřešit lépe než kdokoliv jiný. A první firma, která na to půjde, bude mít konkurenční výhodu.

Foto: Wikipedia, licence obrázku GFDL





Komentáře