Byznys v říši mrtvých

Na kolik vyšla stavba pyramidy? Kolik spotřeboval zádušní kult a nechybělo bohatství dávané mrtvým na cestu na onen svět někde jinde? Jak fungoval ve starém Egyptě zahraniční obchod? Existovali zde soukromí podnikatelé, peníze či volný trh? Jaká byla tehdejší účetní evidence? Na naše otázky odpovídá PhDr. Hana Vymazalová, Ph.D., specialistka na staroegyptské účetní záznamy.

Byznys v říši mrtvých


Na kolik vyšla stavba pyramidy? Kolik spotřeboval zádušní kult a nechybělo bohatství dávané mrtvým na cestu na onen svět někde jinde? Jak fungoval ve starém Egyptě zahraniční obchod? Existovali zde soukromí podnikatelé, peníze či volný trh? Jaká byla tehdejší účetní evidence? Na naše otázky odpovídá PhDr. Hana Vymazalová, Ph.D., specialistka na staroegyptské účetní záznamy.



Starověký Egypt přitahuje pozornost především svými památkami – pyramidy v Gíze, skalní hrobky v Údolí králů, tisíce let staré mumie a monumentální chrámy roztodivných bohů si při zmínce o Egyptě vybaví snad každý. Pak jsou zde fascinující náboženské představy, pozoruhodná literární díla, úchvatné výtvory starověkých sochařů. Co však můžeme říci o tom, co všechny tyto projevy spojuje? O struktuře egyptského státu, o jeho byrokratickém uspořádání a ekonomickém fungování? A jak to všechno bylo propojené s náboženským kultem?

Aby bylo možné stavět pyramidy, vybavovat mrtvé panovníky na onen svět a cokoliv účtovat, musí se bohatství nejprve někde vytvářet. Na čem byla staroegyptská ekonomika založena? Egypt se někdy označuje jako „dar Nilu“, lze tedy říct, že vše stálo na obrovské úrodnosti zavlažované půdy?
V zásadě ano, v průběhu dlouhých dějin starověkého Egypta se ale fungování společnosti i ekonomické poměry měnily. Ve Staré říši (asi 2700–2180 př. n. l.) se hospodářství země opíralo skutečně především o úrodnost půdy a blahodárné nilské záplavy v kombinaci se sílou zdejšího slunce. Toto jedinečné spojení přírodních podmínek společně s vhodnou jednotící ideologií umožnilo dlouhodobé vyčerpávání zdrojů, které by v jiných státech nebylo myslitelné. Nemalý nadbytek zemědělské produkce umožnil panovníkovi financovat nákladné stavební projekty. Velké bohatství se však také získávalo ze zahraničního obchodu, a v pozdějších dobách i jako tribut z vojensky podrobených zemí, především z Núbie a oblasti Syropalestiny (zejména v Nové říši, asi 1543–1080 př. n. l.).

Zahraniční obchod by tedy v rukách státu?
Ovšem, jednalo se o královský monopol. Ze zahraničí se dovážely především nerostné suroviny, jako zlato z oblasti Núbie (dnešní Súdán), kadidlo a slonovina z Puntu (východoafrické pobřeží), kvalitní cedrové dřevo z Libanonu. V dobách největší vojenské expanze (především v Nové říši) představoval import surovin z Núbie a Syropalestiny jeden z pilířů státního hospodářství, který umožnil nebývalý rozkvět a přepych. Se ztrátou dobytých území posléze upadlo i hospodářství země a politická jednota a stabilita.

Máme si tedy egyptskou ekonomiku představovat jako totálně ovládanou státem?
Egyptské hospodářství se od nejstarších dob vyznačovalo silnou centralizací. Souviselo to s královskou ideologií, kdy panovník byl teoreticky vlastníkem celé země a jejích lidských i materiálních zdrojů. Jeho postavení s sebou nicméně neslo i nesmírnou zodpovědnost, neboť bylo jeho povinností zajistit fungování státu, jeho prosperitu a bezpečnost.
Ve skutečnosti však již od 3. tisíciletí př. n. l. mohli vysoce postavení hodnostáři či chrámy vlastnit pozemky. Centrální moc tak sice přišla o část příjmů, na druhou stranu však utužila loajalitu ze strany vlastníků.

Mohlo zde fungovat něco jako volný trh?
O tržní ekonomice se ve spojitosti se starověkým Egyptem hovořit nedá. Ceny zboží zůstávaly po dlouhou dobu stejné a neřídily se mechanismem poptávky a nabídky. Stejně tak byl jen ve velmi omezené míře možný např. soukromý obchod či akumulace kapitálu mimo státní sektor, i když doklady o soukromém vlastnictví se objevují již od 28. století př. n. l.

Existovali ve starém Egyptě soukromí podnikatelé?
V principu ano. S narůstající diferenciací ve výrobním procesu docházelo k tomu, že řemeslníci nabízeli svou práci za úplatu. Původně sice byla řemesla státním monopolem, ale již ve Staré říši panovník odměňoval vybrané dvořany tím, že jim dovolil využívat služeb řemeslníků k budování vlastních hrobek. Potřeby jednotlivců tedy mohly být uspokojeny prostřednictvím námezdní práce a odměny, jež s tím souvisely, umožnily a podpořily nakupování a prodávání zboží na lokálním trhu.








Komentáře