Jen z počítačů bych asi zblbnul…

Marka Antoše znám osobně od jeho šestnácti let, kdy začínal jako redaktor v rychle rostoucím českém vydavatelství počítačové literatury. Zaujalo mě, když mi ukázal vlastní webovou stránku, kterou naprogramoval. Když svoje první zaměstnání opustil, vrtalo mi hlavou, proč nešel namísto humanitních oborů studovat něco, co by mělo souvislost s počítači.

Jen z počítačů bych asi  zblbnul…


Marka Antoše znám osobně od jeho šestnácti let, kdy začínal jako redaktor v rychle rostoucím českém vydavatelství počítačové literatury. Zaujalo mě, když mi ukázal vlastní webovou stránku, kterou naprogramoval. Když svoje první zaměstnání opustil, vrtalo mi hlavou, proč nešel namísto humanitních oborů studovat něco, co by mělo souvislost s počítači.

Tehdejší šéf jen mávnul rukou a poznamenal k tomu okřídlený bonmot: „O toho se nestarej, to je chytrej kluk, může dělat cokoliv.“ A tak se i stalo. Dnes čtyřiadvacetiletý Marek je úspěšný tam, na čem si řada amerických dot.comů vylámala zuby – podniká na internetu.

Váhal jsem, zda poznamenat, že uvnitř firmy o něj velmi vzrostl zájem, když jsme se dozvěděli, že mu naměřili IQ, které by téměř uspokojilo dva průměrné lidi.
Na rozdíl od spousty jiných není příliš známý. Začal podnikat střídmě a jeho přístup k podnikání by snad mohl sloužit jako všeobecný návod.
Ve firemní recepci má už celkem tři ocenění Technology Fast 50 pro nejrychleji rostoucí technologické firmy od Deloitte & Touche Tohmatsu.

Marku, jak jsi s tím podnikáním začínal?
Pokud si vzpomínám, kdysi jsem měl ve spolupráci s Ivem Lukačovičem na jeho Seznamu.cz pár jednoduchých stránek o tom, jak se připojit k internetu, co na něm dělat a podobně. Této aktivitě jsem se věnoval ve volném čase. Už tehdy se mi líbilo, jak internet otevírá možnosti vlastně čemukoliv. Z předchozího zaměstnání jsem ale kvůli tomu ­musel odejít, protože stihnout vše se prostě nedalo – práci, přechod z gymnázia na vysokou školu a ještě k tomu se věnovat vlastním projektům. Kontakt se psaním mi pak ale přece jen začal chybět, a proto jsem si vytvořil server Lupa, kde by vše šlo kombinovat. Měl jsem na něm stránky, na které jsme přispívali s tehdejším kolegou a společníkem ve firmě Petrem Tesaříkem. Ten mi později svůj podíl prodal, protože se chtěl více věnovat studiu. Začínali jsme v roce 1998, neměli jsme ani kanceláře, všechno jsme dělali při studiu z domova přes modem. Záhy jsme se však propracovali až k tomu, že jsme se stali deníkem.

Stále ještě hostuješ na Seznamu?
Ale ne, už dávno máme i vlastní hardware, dnes je to celkem sedm fyzických serverů, které jsme různě stěhovali. Momentálně je máme v telehousu u Sitelu. To je nutnost, musejí totiž být na páteřní síti. Kdybychom je měli zde, v kancelářských prostorách, pak by naše linky, které tvoří onu poslední míli, provoz na serverech prostě neustály.

Jak se tvá firma vyvíjela dál?
Všechno zdárně běželo a rozrůstali jsme se. V lednu 2000 jsme si už uvědomili, že musíme fungovat profesionálněji. Pořídili jsme si kancelář a najali prvního zaměstnance, programátora. Dnes je nás okolo dvaceti.

Hovořil jsi o tom, jak rostete, že je vás ve firmě už okolo dvaceti. Kdy jsi vlastně založil nynější společnost s ručením omezeným?
„Eseróčko“ jsme založili v samotných počátcích, už v roce 1998, ještě předtím, než vznikly naše první internetové stránky. Měli jsme představu, že se budeme věnovat spíše technickým informacím o poskytovatelích internetového připojení, že naše firma bude dělat i nějaké studie na toto téma apod. Proto jsme také firmu nepojmenovali po našem prvním serveru Lupa, ale Internet Info, aby její název zněl obecněji. Později se ukázalo, že jsme zvolili správně, protože se přidávaly další servery s jiným zaměřením, například o osobních financích, o kapesních počítačích nebo server na stahování a registraci sharewaru. Dohromady jich máme už jedenáct.

Jak jste se vypořádali s počátečními náklady na podnikání?
Všechno rostlo postupně a my se drželi při zemi. První dva roky jsme byli s bývalým společníkem Petrem Tesaříkem ve dvou. Jak už jsem říkal, v počátcích šlo jen o náklady na připojení modemem a za hosting serveru. Už tehdy jsme ale měli nějaké příjmy za reklamu, kterou jsme byli schopni poskytnout těm, u nichž jsme byli připojeni. První dva roky jsme tedy drželi náklady opravdu hodně dole s tím, že jsme si vytvářeli finanční rezervu, která nám později umožnila vybudovat kanceláře a uživit začátek většího rozjezdu firmy. Dařilo se nám také – a stále daří – držet náklady o krok za našimi příjmy. Vstupní peníze od nějakého investora jsme neměli, nikdo nám o stůl nebouchl s miliony, ať je utratíme. Přestože tehdy taková ta doba dot.comů právě vrcholila, sám jsem v tomhle ohledu dost střízlivý. Nevěřím prostě, že když někdo přijde do nějaké firmy s penězi, aby je do ní napumpoval, že se to tam najednou rozjede, že ta firma začne stejně rychle peníze vydělávat. Jsem přesvědčen, že tohle může spíše způsobit problém. Snažili jsme se proto vycházet z vlastních zdrojů. Nějaké nabídky sice byly, mně se ale nezdálo být rozumné je přijmout.

Rozrůstáte se sami o sobě, nebo jste se už s někým spojili, někoho koupili?
Ano, předloni jsme se spojili s firmou 4Web, která provozovala mimo jiné servery ­Root.cz pro linuxáře a Navrcholu.cz pro počítání přístupů. Tím jsme naše portfolio dále rozšířili a Michal a Tomáš Krausovi, původní majitelé 4Webu, jsou dnes mými společníky.
Hlavním přínosem tohoto spojení je pro nás Navrcholu.cz, kterému jsme vloni věnovali hodně úsilí. Na podzim jsme uvedli zcela novou verzi, která kromě základních ­čísel o návštěvnosti, jež poskytujeme zdarma, umí navíc zjistit ještě spoustu dalších věcí, jako například jestli se návštěvník připojil přes vytáčenou linku, pevnou linku, kolik na stránkách strávil času, jestli byl z Prahy nebo odjinud, jaká zadával klíčová slova, které stránky viděl a přes které se na ně dostal apod. Znamená to, že se o svém serveru dozvíš mnohem více a podle toho můžeš přizpůsobit i jeho další tvorbu. Například webdesignérská studia si takto nechávají měřit stránky svých zákazníků.

Více v BW 2/2004





Komentáře