Kosmický průmysl potřebuje restart - 2

Ekonomické přínosy kosmického výzkumu. Technologie vyvinuté na oběžné dráze. Jak to bylo s teflonem? Joystick a umělé srdce. Satelitní sítě. Robot šplhající po laně až na oběžnou dráhu...

Kosmický průmysl potřebuje restart


Přináší kosmický výzkum vznik nějakých revolučních komunikačních technologií, které se pak mohou uplatnit i v pozemských podmínkách? Vznikaly třeba satelitní sítě v nějaké vazbě na kosmický výzkum?
Telekomunikace jsou rozhodně velmi dobrým příkladem uplatnění kosmických technologií v běžném životě. Telekomunikační družice přenášejí telefonní hovory, televizní a rozhlasové vysílání, internetové spojení atd. V skutečnosti jsou právě telekomunikace největší částí civilního kosmického průmyslu.

Využití umělých družic umístněných na geostacionární dráze pro komunikační účely navrhl už v roce 1945 vědec a spisovatel sci-fi Arthur C. Clarke. Realizace jeho myšlenky mohla nastat až teprve po zahájení letů na oběžnou dráhu. Už s prvními družice bylo nutno nějakým způsobem komunikovat a odtud už chyběl jenom krůček k využití družice jako vysílače signálu zpět na zemský povrch. První komunikační družice Telstar 1 byla vypuštěna v roce 1962. Výhodou satelitních sítí je globální pokrytí, umožňující dodat signál i do odlehlých oblastí, kde to pozemskými technikami není možné.

V oblasti telekomunikací je dnes například rozšířený komunikační systém původně využívaný pro monitorování jednotlivých výprav raketoplánu, který umožňuje sledovat pohyby vozidel po zemském povrchu. Městům umožňuje tato technika sledovat pohyb vlastních vozidel, využívají jej i společnosti provozující dopravu, taxislužbu, převoz drahocenných či nebezpečných nákladů.

Přinesly výzkumy prováděné ve vesmíru nějaký přínos také pro medicínu/biotechnologie/zemědělství?
O některých medicínských aplikacích jsme už hovořili. Takových příkladů bychom mohli nalézt stovky. A nejedná se jenom o nové přístroje. Rovněž řada nových metod vyšetřování zdravotního stavu má svůj původ v kosmickém výzkumu. Uveďme například Holterův monitor, který zaznamenává EKG pacienta 24 hodin denně a je používán kardiology po celém světě. Původně byl vyvinut pro nepřetržité sledování zdravotního stavu astronautů. V beztížném stavu nelze některé tradiční lékařské metody vůbec použít, proto musely být vymyšleny jiné postupy. A ty byly posléze aplikovány zpětně v pozemských podmínkách. Typickým příkladem je nová metody okamžité analýzy tělních tekutin. Infračervené senzory pro měření teplot vzdálených hvězd a planet byly zase přeměněny v maličké teploměry, které, umístěny do lidského ucha, určí přesně během dvou sekund tělesnou teplotu.

Technologie realizované v beztížném stavu jsou samozřejmě závislé na levném spojení výrobních komplexů se zemských povrchem. V této souvislosti se často hovoří o výtahu na oběžnou dráhu. Nakolik se v tomto případě jedná o scifi a nakolik je projekt blízko praktické realizaci? Co představuje hlavní překážku?
Ačkoliv se myšlenka výtahu na oběžnou dráhu dlouhou dobu objevovala hlavně ve sci-fi – například velmi známý román A. C. Clarka „Rajské fontány“ – v současné době se touto otázkou lidé skutečně seriózně zabývají. Doba realizace takového projektu je ovšem stále těžko předvídatelná. Optimisté hovoří o desetiletí, realita bude zřejmě méně příznivá. Kosmický výtah, jednoduše řečeno, spočívá v umístnění kosmické stanice na geostacionární oběžnou dráhu a jejího spojení se zemským povrchem pomocí lana, po kterém by se nahoru a dolů přesouvaly „kabiny“ výtahu.
Největší překážku zcela jistě představuje právě ono nosné lano. Geostacionární dráha je ve výšce 36 000 km nad rovníkem. Tak dlouhé lano upletené z tradičních materiálů by se vlastní hmotností přetrhlo. Velké naděje jsou proto kladeny do uhlíkatých nanovláken, která mají zajímavé vlastnosti. Pevnost v tahu je stokrát větší než v případě oceli a hmotnost přitom 6x menší.
NASA letos vyhlásila soutěže, které by se mohly stát prvními krůčky k realizaci takového výtahu. V první soutěži se jedná právě o vyvinutí pevného lana, ve druhé o bezdrátový přenos energie robotu, který po tomto laně bude „šplhat“. A 10,5 kg vážící robot společnosti LiftPort Group Inc. jen před několika dny vystoupal do výšky 305 metrů po laně zavěšeném na balónu.








Komentáře