Pochod na hraně nože

Ministr informatiky Vladimír Mlynář je první z osobností, kterou vám v rubrice Rozhovor letos představíme.

Pochod na hraně nože


Ministr informatiky Vladimír Mlynář je první z osobností, kterou vám v rubrice Rozhovor letos představíme.

Pane ministře, jak se díváte na invexové prohlášení předsedy ODS Topolánka, který zpochybnil existenci ministerstva informatiky po volbách, ve kterých by se ODS dostala do čela vlády?
Byl jsem také v opozici, proto vím, že opozice říká nejrůznější věci. Vyjádření předsedy ODS beru s rezervou a nejsem přesvědčen, že to ODS myslí vážně. Myslím, že by zrušení ministerstva informatiky nebyl rozumný krok. Byl by to dokonce krok zpátky.
Systémově jsou možné dva přístupy. Buď existence samostatného ministerstva, jako je tomu ve většině zemí, nebo britský model, ke kterému se hlásí pan předseda ODS Topolánek. V britském modelu tyto agendy přímo podléhají premiérovi. Nicméně i v Británii, kde tyto agendy vykonává aparát premiéra, existuje úřad pro rozvoj informační společnosti, který má nějakého svého šéfa. Ten se zabývá tímtéž, čím se zabýváme my. Protože se však britský premiér těmto věcem věnuje osobně, zmiňovaný úřad má, ač není samostatným ministerstvem, dostatečnou váhu. Pokud se pan předseda Topolánek nemíní stát e-governmentovým premiérem, což asi bohužel nemíní, jak ho sleduji, tak si myslím, že by převod pod úřad vlády neměl žádný valný smysl. Doufám, že ODS v této věci změní názor a pochopí, že ministerstvo informatiky není takové to klasické obrovské těžkopádné ministerstvo, ale malý a relativně dynamický úřad, který za těch 16Jak velké je tedy dnes ministerstvo informatiky?
Ministerstvo informatiky v roce 2003 mělo k dispozici 362 milionů Kč a 165 systemizovaných míst. V roce 2004 počet lidí zůstává stejný, ale rozpočet se výrazně zvyšuje na 660 milionů Kč. Příčinou navýšení rozpočtu je převod části peněz z fondu ministerstva financí pro podporu financování některých resortních projektů. Předsevzal jsem si, že vybuduji ministerstvo moderní a mladé, které funguje jinak než tradiční úřady a více se blíží klasické business firmě. To se mi myslím podařilo.

Nedávno jste dal „ultimátum“ Českému Telecomu ohledně rychlého internetu přes ADSL. Nepřipadá vám, že se jedná o střet zájmů, v situaci, kdy stát je majoritním akcionářem Českého Telecomu?
Do jisté míry je postavení státu schizofrenní, to jsem nikdy nezastíral a nezastírám. Nicméně já jsem ministrem občanů České republiky, ne ministrem Českého Telecomu. Snažím se hájit zájmy uživatelů a v tomto smyslu jsem ve vztahu k Českému Telecomu ve vyhrocenější pozici než moji předchůdci. Musím však zdůraznit, že Český Telecom neřídím, nepodléhá mi, nemohu mu nařizovat. Mohu pouze vyvíjet veřejný tlak, který také vyvíjím. Mohu konstatovat, že to vede k nějakým výsledkům, jako například zlevnění ­ADSL. Můžete mi vždy vytknout, že příliš mnoho mluvím a ovlivňuji Český Telecom. Na druhou stranu kdybych mlčel, kladl byste mi legitimní otázku, proč mlčím. Je to tedy pochod na hraně nože a snažím se vybalancovat svou pozici.

Jak toho tedy chcete dosáhnout?
V letošním roce skončí angažmá zaměstnanců ministerstva informatiky v dozorčí radě Českého Telecomu, což jsem slíbil na jednáních s evropskou komisí. Po formální stránce bude schizofrenie ­odstraněna a zástupci státu, kteří budou v orgánech Českého Telecomu, nebudou zaměstnanci ministerstva informatiky. Navíc doufám, že se nám podaří zahájit rychlou privatizaci, a záležitost se tím brzy vyřeší.

Co bude dle vašeho názoru rozhodujícím kritériem při pro­deji Českého Telecomu?
Kritéria prodeje zvolí vláda. Můj názor, který budu prosazovat ve vládě, je ten, že podmínkou nabyvatele státního podílu v Českém Telecomu by měla být účast strategického partnera, nikoli tedy pouze finančního subjektu. Důvody, proč tomu tak je, asi ve vašem časopisu není třeba rozvádět. Přítomnost strategického partnera, tedy nějaké evropské či nadnárodní telekomunikační společnosti, je alespoň minimální garancí, že bude na podnikání v Českém Telecomu pohlížet dlouhodobě, nikoliv krátkodobě jako typický finanční investor.

Můžete svůj záměr podpořit nějakým příkladem?
Například zkušenost Irska je v oblasti privatizace státního Telecomu velmi poučná. Irsko privatizovalo svůj Telecom velmi dobře a úspěšně před několika lety čistě finančnímu investorovi. Dnes má Irsko jedno z nejméně rozšířených a nejdražších ADSL připojení v Evropě a irská vláda za státní peníze a peníze Bruselu staví alternativní síť, aby obnovila konkurenci. Došlo ke stavu, který irský ministr informatiky popsal slovy: „Horší než státní monopol je monopol soukromý.“
Samotná privatizace nevyřeší problémy českého telekomunikačního trhu. To je čistá iluze. Naopak může za jistých okolností některé věci i zhoršit. Pro výběr vítěze musí být klíčovým kritériem cena. Všechny ostatní parametry jsou doplňující. Realita nás učí, že sliby jsou sliby, ale peníze jsou peníze.








Komentáře