Zisk je názor, hotovost je fakt...

Když zkrachuje velká firma, která navíc k vlastní neschopnosti přidá ještě nějaký ten podvod, je z toho mediální senzace. Tak na týden, jen v případě vážných sociálních důsledků může být padlá firma na mediálním výsluní o něco déle.

Zisk je názor, hotovost je fakt...


Když zkrachuje velká firma, která navíc k vlastní neschopnosti přidá ještě nějaký ten podvod, je z toho mediální senzace. Tak na týden, jen v případě vážných sociálních důsledků může být padlá firma na mediálním výsluní o něco déle.

Přitom to nejzajímavější přijde teprve o dost později – tím myslím skutečný rozbor příčin pádu dotyčného giganta. Protože mediálně zajímavé falšování účetních výsledků je jenom zoufalým pokusem odvrátit malér, a se skutečným důvodem potíží souvisí jen okrajově.

Nedávno jsem dostala do ruky přednášku profesora Stuarta Hamiltona (zabývá ve švýcarském institutu IMD financemi a účetnictvím), „o hledání a porozumění reálným důvodům selhání firem“. Byla jsem překvapena, jak moc se kritické chyby vedoucí společnost do pekel shodují s těmi nejzákladnějšími lidskými vlastnostmi.

Vezměme to popořadě. Podle profesora Hamiltona je základních příčin šest: neúspěšné a neefektivní vedení firmy (board), špatná strategická rozhodnutí, přehnaná expanze a neuvážlivé akvizice, dominantní CEO, nenasytnost, arogance a nezvládnutá touha po moci, a teprve na šestém místě, selhání interní kontroly.

Pan profesor tvrdí, že existenci jedné z těchto chyb firma přežije, kombinace dvou a více chyb je smrtící. Proč?

Podle mého názoru je to dáno především subjektivní povahou uváděných příčin neúspěchu. Objektivně není firma, kde se by něco nepovedlo – ať už jde např. o neporozumění novému trhu, chybně stanovenou prodejní strategii nebo prostě jakoukoliv sázku na špatného koně. A to nemluvím o vždy rizikových akvizicích.

Jenže pokud ve firmě existuje účinná vnitřní komunikace napříč vnitřní hierarchií a vedení včetně CEO je schopné přijímat kritiku a nové názory, měla by firma umět buď okamžitě na chyby reagovat a jejich následky minimalizovat, nebo ze špatného projektu vycouvat dřív, než potíže ohrozí její samotnou existenci. Stejně účetnictví a vnitřní kontrola jsou velmi užitečné nástroje – ale musí tu být vůle je skutečně používat.

A jsme u zase zpátky u znalostí, předpokladů, chtění, sebekontroly, sebekritiky a disciplíny.
Ani nejdokonalejší technika nikdy v podnikání nenahradí ani nevyváží lidské vlastnosti a proto firmy rostou i padají díky nebo kvůli osobním vlastnostem a schopnostem svých lidí.

Tak co myslíte, jak to chodí u vás?


Foto: autorka





Komentáře