Historie Motoroly - 5

Společnost, která jako první uvedla na trh mobilní telefon, je dnes druhým největším výrobcem těchto přístrojů. Leckoho možná překvapí, že známé logo netopýřích křídel ve tvaru velkého „M“ se nejprve objevovalo na radiopřijímačích, vysílačkách...

Historie Motoroly


Motorola V3 Razr, označovaná jako nejstylovější mobil v celé historii, před třemi lety ukázala, kudy se bude ubírat vývoj mobilních telefonů. Mnoho výrobců její poselství následovalo tak pokorně, že jejich produkty nelze od původního Razru vůbec rozeznat. Koncept tohoto mobilního telefonu se zrodil na začátku roku 2003. Situace v té době nevypadala pro Motorolu právě růžově. Nokia se svými klasickými telefony svrhla tradičního výrobce véček z pozice světové jedničky. Zájem o portfolio Motoroly výrazně klesal, a to i přes značný technologický náskok.

Vývojem nového modelu, který měl společnost novu nastartovat, byl pověřen Rogery Jellicoa, jenž vytvořil několik úspěšných modelů včetně legendárního StarTACu z roku 1996. Úkol zněl: do roka přinést na trh nejtenčí mobil, jaký kdy byl vyroben. Záměrem Motoroly bylo stihnout celý projekt do udílení Oscarů v únoru 2004. Celebrity, které by se proháněly po rudých kobercích s novými telefony v rukou, měly totiž zajistit novému modelu mobilního telefonu dokonalé promo. Okolo Jellicoa se brzy semkl tým přibližně dvaceti lidí. Vývoj „žiletky“ probíhal za naprostého utajení. Bylo zakázáno pořizovat jakékoliv digitální fotografie nebo videa a modely přístroje mohly opustit vývojové centrum jen v doprovodu některého z členů vývojového týmu. Ve chvíli, kdy měl tým inženýrů dokončené rozvržení základních vnitřních součástek, začal designér Chris Arnholt pracovat na detailech jeho zevnějšku. Právě on vdechl žiletce onen nápadný půvab: hladké kovové šasi i leptanou klávesnici s modrým podsvícením.

Tento mobilní telefon, který vzápětí dobyl svět, se měl původně jmenovat „siliqua patula“, což v překladu z latiny znamená „žiletkové véčko“ (v angličtině razor clam – clamshell se používá pro označení véček). Latinský název neprošel a v rámci udržení firemních konvencí byl model označen jako V3. Kombinací tiskacího písmene „V“ a číslovky byla totiž označována všechna véčka Motoroly a jediným zvýrazněním bylo použití pouze jednocifrného čísla. Název Razr nakonec vymyslel marketingový génius Geoffrey Frost. Jména Razr i V3 byla trochu nesystematicky použita obě, ale i to se ukázalo jako skvělý tah. Frost stál také za reklamní kampaní „Hello Moto“. Největších plodů své práce se ale nedočkal, protože zakrátko nečekaně zemřel ve spánku na selhání srdce.

Ještě před koncem roku 2004 se přes omezené dodávky stihlo prodat 750 tisíc kusů elegantní „žiletky“. V prvním čtvrtletí roku 2006 už tento model používalo okolo 25 milionů uživatelů. V Evropě se „vé trojka“ Razr stala dokonce nejprodávanějším mobilem vůbec.




GSM je nejpopulárnější standard pro mobilní telefony na světě. Mobilní GSM telefony dnes používá na dvě a půl miliardy lidí. Všudypřítomnost GSM standardu dělá z mezinárodního telefonování běžnou záležitost díky roamingovým smlouvám mezi mobilními operátory.

GSM se od svých předchůdců liší tím, že signální i hovorové kanály jsou digitální, což znamená, že se jedná o druhou generaci (2G) systému mobilních telefonů. Tento fakt také znamená, že datová komunikace byla do systému přidána velmi záhy. GSM, otevřený standard, který vyvíjí 3GPP, má zachovánu zpětnou kompatibilitu s původními GSM telefony. Ve stejné době pokračuje GSM standard s vývojem schopností paketových dat přidaných do standardu ve verzi z roku 1997 pod zkratkou GPRS. Vyšší přenosové rychlosti dat byly představeny jako EDGE a UMTS (v tomto případě už se jedná o 3G) ve verzi z roku 1999, později doplněné ještě o specifikace datových přenosů HSDPA, které dnes umožňují použít mobilní telefon jako zařízení pro širokopásmový internet s rychlostí až 7,2 Mb/s.

GSM je celulární (buňková) síť, což znamená, že mobilní telefony se připojují do sítě prostřednictvím nejbližší buňky. Funguje na několika rádiových frekvencích. Jsou čtyři různé velikosti buněk – makro, mikro, piko a deštníkové buňky. Velikost pokrytí záleží na výšce antény, výkonu antény a na podmínkách šíření a pohybuje se od několika stovek metrů až po desítky kilometrů. Největší vzdálenost které se podle specifikace GSM prakticky používá je 35 km. Existuje však koncept rozšířené buňky, kde může být oblast dvojnásobná i větší.

Pokrytí uvnitř budov podporuje GSM také a dosahuje se ho děličem výkonu, který přenáší rádiový signál z vnějšku do odděleného systému antén uvnitř. To se používá, hlavně když je potřeba velká kapacita hovorů, například v obchodních centrech nebo na letištích. I když to není nezbytně nutné, protože rádiový signál z venku se šíří i skrze zdi.

Jednou z klíčových vlastností GSM je Subscriber Indentity Module, známá jako SIM karta. SIM karta je vyjímatelná smart karta, obsahující informace potřebné k přihlášení uživatele do sítě, a je na ní uložen telefonní seznam a SMS. Uživatel může kartu vytáhnout ze svého mobilního telefonu a jednoduše ji použít v jiném telefonu. Nebo naopak může v jednom mobilním telefonu střídat více operátorů. Někteří operátoři však prodávají tzv. SIM lock telefony, které dovolují používat pouze jednu SIM kartu, nebo jejich skupinu. Toto blokování je v některých zemích zakázáno.

Více informací:
GSM World - www.gsmworld.com
3GPP Homepage - www.3gpp.org







Komentáře