Makléři se dočkají skenování mozku

Nakolik platí, že lidské chování je racionální a jak odpověď na tuto otázku ovlivňuje současné ekonomické teorie? Může se ekonomie, tedy věda o rozhodování lidí, nějak inspirovat tím, jak se v určitých situacích chovají zvířata?

Makléři se dočkají skenování mozku


Nakolik platí, že lidské chování je racionální a jak odpověď na tuto otázku ovlivňuje současné ekonomické teorie? Může se ekonomie, tedy věda o rozhodování lidí, nějak inspirovat tím, jak se v určitých situacích chovají zvířata? Co nám o mechanismech našeho rozhodování může prozradit skenování jednotlivých částí mozku? Nové směry ekonomie, především tzv. behaviorální ekonomii a neuroekonomii, nám v následujícím rozhovoru představí ekonom Petr Koblovský.

Mgr. Ing. Petr Koblovský, LL.M. vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy Univerzity v Brně a Fakultu financí a účetnictví VŠE v Praze. Studoval také management na Helsinki school of Economics and Business Administration. Aplikaci behaviorální ekonomie a práva na finančních trzích je věnována jeho dizertace, kterou vypracovává na Fakultě národohospodářské pražské VŠE. V tomto akademickém roce pobývá jako výzkumný pracovník na Harvard Law School. Na téma neuroekonomie a behaviorální ekonomie vytvořil stránky a blog Institutu pro behaviorální a ekonomická studia (inbes.org).

Co je to behaviorální ekonomie a jak se liší od ekonomie klasické, když ta se přece také zabývá chováním lidí?

Je fakt, že přívlastek behaviorální je vlastně nadbytečný, když ekonomie je už sama o sobě vědou zabývající se chováním lidí. Behaviorální ekonomové se však vymezují vůči tzv. teorii racionální volby, tedy ekonomické doktríně vládnoucí od 2. poloviny 20. století. Tato dominantní koncepce říká, že lidé se chovají tak, aby to podle logických a statistických zákonitostí bylo pro ně optimální. Teorie racionální volby navíc předpokládá, že lidé mají dostatek informací, správně všechny informace vyhodnocují atd. Na základě takového konstruktu je pak možné snadno vytvářet různé typy matematických modelů. Tím se však - alespoň podle behaviorálních ekonomů - ekonomie za cenu formální preciznosti odcizila způsobu, jak se lidé rozhodují ve skutečném světě.

Mohl byste uvést nějaký příklad "ze života", který by ilustroval rozdíl mezi klasickým a behaviorálním pojetím?

Vezměme si příklad voleb. V USA byl před několika lety uspořádán experiment, jehož se zúčastnili přesvědčení republikáni a skupina pravověrných demokratů. Byli instruováni, aby ohodnotili prohlášení George W. Bushe a Johna Kerryho, jež byla v určitých tématech protikladná. Jak se dalo čekat, respondenti byli nakloněni názorům svého kandidáta a kritičtí k tezím jeho oponenta.
To zajímavé se ale zjistilo, když výzkumníci během úvah nad jednotlivými argumenty zúčastněným osobám skenovali mozek. Bylo zjištěno, že se v něm aktivovaly především ty oblasti, které odpovídají za zpracovávání emocí. Naopak nebyla naměřena téměř žádná aktivita oblastí mozku, které se používají při "uvažování". V úzkém slova smyslu tedy účastníci experimentu při svém rozhodování nemysleli. Lidé se jednoduše nechovají tak docela "logicky", což samozřejmě víme z každodenní zkušenosti, ekonomové jsou však zvyklí od této skutečnosti jaksi abstrahovat.
Snad nejvýznamnější představitel behaviorální ekonomie Daniel Kahneman, který obdržel v roce 2002 za ekonomii Nobelovu cenu, si zakládá právě na faktu, že po celou svou profesní kariéru působil na katedrách psychologie, a proto se mohl věnovat chování lidí a nikoli matematických modelů.








Komentáře