Makléři se dočkají skenování mozku - 2

Nakolik platí, že lidské chování je racionální a jak odpověď na tuto otázku ovlivňuje současné ekonomické teorie? Může se ekonomie, tedy věda o rozhodování lidí, nějak inspirovat tím, jak se v určitých situacích chovají zvířata?

Makléři se dočkají skenování mozku


Zmínil jste skenování mozku, čímž se dostáváme k další disciplíně na pomezí ekonomické vědy, tzv. neuroekonomii? Jaké výsledky zatím tento obor přinesl?

Neuroekonomie se pokouší spojit několik vědních oborů - ekonomii, psychologii a neurovědy - a na této platformě sleduje, jaký vliv má naše mozková činnost na naše rozhodování. V ekonomii se až dosud studovaly problémy spíše celospolečenské, například jak správně hospodařit se státním rozpočtem či jak optimálně modulovat trh. Dnes se naopak vracíme k jednotlivci, jeho rozhodování a skutečnostem, které jeho rozhodování ovlivňují - zajímá nás například, proč za věc, kterou si chceme koupit, jsme ochotni v průměru zaplatit pouze asi polovinu ceny, kterou požadujeme v případě, kdy již tuto věc máme a někdo si ji chce naopak koupit od nás.
Uvedu jednoduchý příklad neekonomického jednání, které nám neuroekonomie pomáhá vysvětlit. Představte si situaci, kdy sedíte s naprosto cizím člověkem v kupé vlaku a přistoupí k vám další cizí osoba, která vašemu spolucestujícímu nabídne 100 korun. Spolucestující se má rozhodnout, jak uvedenou sumu rozdělí mezi sebe a vás. Je zde ovšem jedna omezující podmínka - pokud nebudete souhlasit s metodou rozdělení, přistoupivší ani jednomu z vás nedá nic.
Tradiční ekonomie předpokládá, že budete souhlasit s jakýmkoliv rozdělením, neboť to pro vás bude vždy výhodnější než "nulová varianta". Dokonce i kdyby váš spolucestující rozdělil částku v poměru 99/1, i tak na tom budete lépe, pokud takové rozdělení přijmete. Mnohé experimenty ale ukazují, že většina z nás nabídku druhého odmítne, pokud nebude rovná alespoň 30 korunám, někteří lidé dokonce odmítnou jakékoliv jiné rozdělení než na polovinu.
Proč je tomu tak? Studie ukazují, že v průběhu rozhodování, zda nabídku přijmout nebo ne, se kromě oblasti prefrontálního kortexu, který nám pomáhá při racionálním zhodování (samozřejmě - podobné přiřazování jednotlivých mentálních procesů určitým konkrétním částem mozku berte s jistou rezervou), do rozhodování zapojuje také další část mozku, tzv. bilateral anterior insula. Insula je aktivována vždy, když jsme vystaveni stresu, pociťujeme nervozitu či úzkost. Pokud tedy situaci v souvislosti s rozdělením vnímáme jako vůči nám nespravedlivou a stresující, procesy v našem mozku povedou k chování, které bude vedeno spíše emocemi než racionálním uvažováním.
Stovky obdobných výsledků experimentální ekonomie podpořených neurovýzkumem tak ukazují, že je vhodné opustit tradiční koncepci Homo economicus - imaginárního tvora, jenž se chová jen s ohledem na svůj vlastní zájem a během této činnosti je dokonale racionální. Ekonomie posledních 50 let předpokládala právě takovéto tvory.

Mají výsledky neuroekonomie dopad i na aplikaci ekonomických teorií například v prostředí byznysu?

Určitě. Užitečnost neuroekonomie je zřejmá i v aplikovaných disciplínách, jako je například marketing - zde se již objevuje tzv. neuromarketing, který se snaží nalézt "optimální" reklamu pomocí sledování reakcí mozku na promítané reklamní šoty. Dalším příkladem je oblast managementu. Ukazuje se, že standardní metody stimulace zaměstnanců, například metoda "cukru a biče", nejsou v dlouhodobé perspektivě dostatečně úspěšné - zaměstnanci časem naopak selhávají, jsou stále podrážděnější a impulzivní, což se negativně projevuje na jejich výkonnosti. Opět značně zjednodušeně řečeno, na neurální úrovni u nich totiž dochází ke konfliktu mezi oblastmi mozku řešícími rutinní chování (bazální ganglia) a centry operační paměti odpovědnými za zpracování změn, které je třeba ve vlastním chování provést.

Jaké zobrazovací techniky lidského mozku se dnes v neuroekonomii především používají?

K běžně používaným technikám patří například FMRI (funkční magnetická rezonance) nebo PET (pozitronová emisní tomografie), které umožňují z intenzity průtoku krve sledovat změny mozkové činnosti při řešení různých problémů - a to v reálném čase. Zjednodušeně řečeno, pozorovanému subjektu se během skenování mozku předkládají různé úlohy - ekonomického, právního či morálního charakteru. Nárůst průtoku krve indikuje vyšší potřebu cukru v určité oblasti mozku a z toho se vyvozuje, že tato část nese hlavní zodpovědnost za zpracování příslušné úlohy.
Současná neuroekonomie je limitována technologiemi - skenování jsou stále nákladná a skenery zabírají mnohdy několik místností. Pracujeme zatím s výsledky experimentů získaných v laboratorních podmínkách, platíme pokusné osoby a není neobvyklé, že do skeneru zalehnou nejbližší spolupracovníci člověka, který výzkum provádí.
Lze však očekávat, že s dalším rozvojem zobrazovacích technologií budeme v blízké budoucnosti schopni pozorovat, co se odehrává v našich mozcích i při každodenním životě - některé plány již mimochodem zahrnují sledování mozku investičních makléřů provádějících transakce přímo v jejich kancelářích.








Komentáře