Počítače za 50 let: Většinu času budeme trávit ve virtuální realitě

Na konci roku bývá zvykem bilancovat uplynulé období, eventuálně odhadovat budoucí vývoj daného oboru. V tomto článku se pustíme do futurologické prognózy poměrně velkoryse - pokusíme se předpovědět, jak bude svět IT vypadat za přibližně 50 let. V tomto článku budeme vycházet z knihy předpovědí "Příštích padesát let".

Počítače za 50 let: Většinu času budeme trávit ve virtuální realitě


Na konci roku bývá zvykem bilancovat uplynulé období, eventuálně odhadovat budoucí vývoj daného oboru. V tomto článku se pustíme do futurologické prognózy poměrně velkoryse - pokusíme se předpovědět, jak bude svět IT vypadat za přibližně 50 let.
Prognóza na tak dlouhé období je samozřejmě krajně spekulativní, zvlášť když uvážíme, že půl století je přibližně dobou, po kterou existuje kybernetika jako taková. Kdo by kolem roku 1950 dokázal odhadnout, kam dospěje výpočetní technika dnes? Vzpomeňte si na literární či filmová díla z tehdejší doby, která dnes vesměs vnímáme jako naivní.
V tomto článku budeme vycházet z knihy předpovědí "Příštích padesát let". Sborník, který sestavil John Brockman, právě vyšel také v češtině (vydala nakladatelství Argo a Dokořán). V tomto článku se soustředíme na prognózy nějak se vztahující k IT.

Na Science Worldu jsme již publikovali úryvky týkající se matematiky a fyziky/kosmologie
Matematika roku 2050
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/FE065372CE594232C1256F430051D1D7?OpenDocument&cast=1

Budoucnost podstaty vesmíru
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/7655D7B75E5BF81EC1256EC4004D49B7?OpenDocument&cast=1

Budoucnost podstaty vesmíru 2
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/978B4158C6894CC0C1256EC4004D6F71?OpenDocument&cast=1

Implantáty

Ředitel Ústavu umělé inteligence na MITu Rodney Brooks se ve svém příspěvku zabývá především neuromanipulacemi. Podle Brookse rychle skončí doba, kdy kybernetické implantáty nahrazují ztracené funkce u lidí nějak postižených. Namísto klinických důvodů nastoupí snaha rozšiřovat a překonávat "normální" lidské schopnosti. Zrakové implantáty už nebudou přednostně využívány lidmi s poškozením sítnice, ale těmi, kdo chtějí (například) vidět v infračervené nebo ultrafialové oblasti spektra.
Zařízení umožňující přístup na internet se stanou běžnou součástí lidského mozku. "Nadobro jsme se vysvobodili z pout darwinovské evoluce. Nyní budeme moci svůj vývoj přímo ovlivňovat," uvádí Brooks.
Profesor chemie na Oxfordské univerzitě Peter Atkins analyzuje úlohu výpočetní techniky v oblasti farmacie, bio a nanotechnologií. "Rozměry specializovaných počítačů lze zmenšit až na velikost smítka prachu," uvádí Atkins. "Mravenčí mozek není koneckonců o moc větší, a přesto je schopen pozoruhodně specializovaných úkonů."

Kyberprostor
Odborník na umělou inteligenci Roger C. Shank se ve svém stejnojmenném příspěvku zabývá "informacemi ve zdech". Představme si, že veškeré informace (ve smyslu encyklopedií) budou za padesát let snadno dostupné všude kolem nás. V čem potom bude spočívat vzdělání? Inteligence přestane být schopností získávat odpovědi na otázky. Shank srovnává přicházející revoluci s objevem kalkulačky, která člověka zbavila nutnosti provádět ručně složité výpočty a soustředit se v matematice namísto toho na jiné věci.
Podle Shanka zaniknou klasické univerzity a vlády ztratí jakoukoliv kontrolu nad vzdělávacím procesem. Obyvatelé vyspělých zemí budou většinu svého času trávit ve virtuálních prostředích podobných dnešním on-line světům - samozřejmě však mnohem dokonalejších a komplexnějších. Preference určitých virtuálních prostředí pak bude i tím, co bude vytvářet pojítko mezi lidmi.
Odborník na virtuální realitu Jaron Lanier se zabývá otázkami technologické singularity (viz také CW 28/2004). Podle Laniera se budou nadále rozšiřovat nůžky mezi kvalitou hardwaru a (ne)kvalitou softwaru, který již dnes dosáhl mezní komplexity. Značnou část našeho času spolkne za padesát let údržba informačních systémů. Jedinou možností, jak se tomuto scénáři vyhnout, je přijít s nějakou zásadně odlišnou koncepcí vývoje programů.
Profesor počítačového inženýrství na Michiganské univerzitě John H. Holland souhlasí s Lanierem, že až do roku 2050 bude platit jak Moorův zákon, tak i současné hlemýždí tempo zdokonalování softwaru. Holland je proto poměrně skeptický k aplikacím zahrnovaným dnes do oblasti umělé inteligence. Ani za padesát let nebudeme mít žádné počítače schopné obdoby lidského myšlení.
Běžná zařízení (telefon, kamera, poznámkový blok) splynou do jediného, všude kolem nás se budou pohybovat specializovaní i relativně univerzální roboti. Všudypřítomná technologie nás donutí redefinovat i pohled na to, co je to vlastně soukromí.
Profesor informatiky na Yale David Gelertner se soustředí na podobu budoucího kyberprostoru. Gelertner je mimochodem skeptický k elektronickým knihám a domnívá se, že i za 50 let s námi zůstanou ty papírové. Podle něj však zcela zaniknou kamenné obchody i kanceláře, on-line vzdělávání způsobí konec klasických univerzit. Udrží se pouze prestižní školy, jejichž diplomy půjde rychle transformovat na pracovní pozici/plat.
Díky kyberprostoru zmizí potřeba kamkoliv se přemisťovat; to přitom nemusí znamenat konec aut, řídit se však bude výhradně pro zábavu. Zaniknou také města - nebude žádný důvod, proč by se lidé měli soustřeďovat na jednom místě. Technologie bude podle Gelertnera za 50 let na jedné straně všudypřítomná, na druhé straně se však na ni lidé nebudou fixovat a de facto je nebude ani příliš zajímat.

Osobní počítač

Spíše okrajový vztah k IT mají i další příspěvky v právě vydaném sborníku. Ian Stewart ve svých spekulacích o budoucnosti matematiky uvádí, že v roce 2050 budeme znát odpověď na kybernetický problém týkající se vztahu mezi P a NP úplnými problémy. Podle Stewarta se přitom ukáže, že otázka je vzhledem k neúplnosti aritmetiky formálně nerozhodnutelná.
Evoluční biolog Richard Dawkins ve svém příspěvku popisuje obrovské archivy digitalizované genetické informace, na jejímž základě bude možné provádět simulace a následně ve fyzickém světě znovu oživovat druhy vyhynulé či tvořit organismy úplně nové s požadovanými vlastnostmi.
Nancy Etcoffová z Harvardu uvádí, že za 50 let se prostřednictvím virtuálního prostředí bude realizovat i psychoterapie. Soudí také, že budeme nosit u sebe velké množství počítačů pro "kontrolu emocí". Implantovaná zařízení budou automaticky monitorovat nejen naše tělesné funkce, ale i duševní stavy. Systém například pozná, že jsme se určitý den ještě neusmáli a ihned navrhne příslušné medikamenty nebo vykonání určité činnosti; díky tomu pak potřeba psychoterapie možná úplně zmizí. Počítače nošené na těle se podle Etcoffové přizpůsobí svým nositelům, stanou se skutečně "osobními" a lidé si je nebudou půjčovat - podobně jako si dnes nepůjčují například spodní prádlo.





Komentáře